25 C 191/2024-180 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou ze dne 4.10.2024 doručenou soudu téhož dne se žalobce domáhá určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným dané žalobci dne 5.8.2024 je neplatné.2. V žalobě uvádí, že vykonává u žalovaného práci na pozici , právnická osoba, na základě pracovní smlouvy ze dne 15.11.2023. Žalobce byl v rámci pracovního poměru u žalovaného na základě písemného pokynu ze dne 15.11.2023 přidělen k výkonu práce u uživatele společnosti , název, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, („Uživatel“). Žalobci bylo dne 5.8.2024 doručeno na okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného, kterým žalovaný žalobci sdělil, že ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce okamžitě ruší pracovní poměr žalobce. Žalovaný spatřoval důvod okamžitého zrušení pracovního poměru v tom, že žalobce porušil zvlášť hrubým způsobem povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a vyplývající z pracovní smlouvy především v tom, že dne 1.8.2024 dorazil na pracovní workshop pod vlivem alkoholu, že před ostatními účastníky workshopu pronesl nevhodné poznámky a při komunikaci s nadřízeným použil nevhodný jazyk. Žalobce dne 15.8.2024 odeslal prostřednictvím své právní zástupkyně žalovanému oznámení o požadavku dalšího zaměstnávání žalobce podle § 69 odst. 1 zákoníku práce, jelikož považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné. Žalovaný reagoval ještě téhož dne emailem pana , adresa, (Head of Legal and HR), že žalovaný si za důvody okamžitého zrušení pracovního poměru stojí. Pro případ, že by okamžité zrušení pracovního poměru bylo soudem shledáno za neplatné, existuje dle názoru žalovaného další důvod skončení pracovního poměru ukončením přidělení k 5.8.2024 na základě „Dohody o skončení dohody o dočasném přidělení zaměstnance“ uzavřené mezi žalovaným a Uživatelem. Podle žalobce sjednání dohody o skončení dohody o dočasném přidělení zaměstnance odporuje zákoníku práce a dále není v souladu s písemným pokynem ze dne 15.11.2023, na jehož základě byl žalobce přidělen k výkonu práce u Uživatele. Žalobce má tedy za to, že ze strany žalovaného a Uživatele se jedná o účelové ukončení pracovního poměru žalobce.3. Žalobce nesouhlasí s tvrzením, že porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a vyplývající z pracovní smlouvy zvlášť hrubým způsobem, má tato tvrzení za neprokázaná a nedostatečná k tomu, aby byl pracovní poměr zaměstnavatelem okamžitě zrušen dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, když popírá, že by dorazil na pracovní workshop dne 1.8.2024 pod vlivem alkoholu, čímž by porušil své povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Nicméně i kdyby skutečně dorazil žalobce na workshop pod vlivem alkoholu, je u zaměstnance nutné vždy zohlednit konkrétní porušení povinnosti, jeho intenzitu, dobu tohoto porušení spolu s přihlédnutím k celkové osobě zaměstnance a dopad takového porušení na jím vykonávanou práci. Intenzitou porušení povinnosti zaměstnance při vstupu na pracoviště pod vlivem alkoholu se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 19.12.2016 sp. zn. 21 Cdo 4733/2015, kde potvrdil, že „stav, kdy zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 106 odst. 4 písm. e) zák. práce vstupuje na pracoviště zaměstnavatele pod vlivem alkoholického nápoje, nemusí být dán již pouhým požitím alkoholického nápoje, nýbrž k jeho požití musí dojít v takové míře, že má vliv na snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance.“ K takovému porušení ze strany žalobce však v žádném případě nedošlo. Nemohlo tak dojít k naplnění podmínek pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobce nesouhlasí ani s tím, že by se měl dopustit nevhodných poznámek před ostatními účastníky pracovního workshopu dne 1.8.2024 či že by používal nevhodný jazyk při komunikaci se svým nadřízeným. Jedná se o nepodložená tvrzení žalovaného, která nemohou vést k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem. I kdyby skutečně žalobce pronesl nevhodné poznámky či použil nevhodný jazyk, s čímž žalobce nesouhlasí, je opět nutné zohlednit intenzitu takového porušení povinností a dobu tohoto porušení, aby se mohlo jednat o zvlášť hrubé porušení povinností vztahující se k jím vykonávané práci. K takovému porušení ze strany žalobce však v žádném případě nedošlo a nemohlo tak dojít k naplnění podmínek pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.4. Žalovaný se vyjádřil tak, že jako zaměstnavatel se žalobcem jako zaměstnancem uzavřeli dne 15.11.2023 pracovní smlouvu na pozici , právnická osoba, . Na základě písemného pokynu ze dne 15.11.2023 byl žalobce přidělen k výkonu práce u uživatele společnosti , název, , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to na dobu trvání dočasného přidělení zaměstnance k Uživateli (čl. III. odst. 2 pracovní smlouvy). Na základě písemného pokynu byl žalobce přidělen k Uživateli na dobu od 1.12.2023 do 30.11.2024. V případě rozhodnutí o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru (nebo rozhodnutí o neplatnosti skončení pracovního poměru v návaznosti na uzavření dohody mezi zaměstnavatelem a uživatelem o skončení dočasného přidělení) tak platí, že pracovní poměr skončí nejpozději 30.11.2024 uplynutím doby určité. Zaměstnanci bylo dne 5.8.2024 doručeno okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, kterým bylo zaměstnanci sděleno, že ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce okamžitě ruší pracovní poměr zaměstnance. Důvody okamžitého zrušení spočívaly v tom, že žalobce porušil zvlášť hrubým způsobem povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a vyplývající z pracovní smlouvy. Žalobce byl Uživatelem vyslán na pracovní cestu, kde dne 1.8.2024 ráno dorazil na pracovní workshop pod vlivem alkoholu, čemuž odpovídalo jeho chování a vzezření. Zároveň během workshopu pronášel nevhodné poznámky a užíval nevhodný jazyk. Toto Uživateli potvrdili ostatní účastníci workshopu, kteří nevhodné chování nahlásili vedoucímu pracovníkovi Uživatele. Test na přítomnost alkoholu nebyl proveden ani k němu žalobce nebyl vyzván. Uživatel téhož dne vyzval zaměstnavatele, aby ukončil dočasné přidělení zaměstnance. Zaměstnavatel tak dne 5.8.2024 doručil zaměstnanci okamžité zrušení pracovního poměru. Dne 5.8.2024 se zároveň vedoucí zaměstnanec Uživatele sešel se žalobcem, aby incident probrali. Na schůzce zaměstnanec své pochybení uznal a potvrdil, že večer před pracovním workshopem šel na večeři a ráno z něj byl cítit alkohol, za což se omlouvá. Toto následně zaměstnanec potvrdil i v e-mailu zaměstnavateli. Není přijatelné, aby se žalobce dostavil k výkonu práce a z úst mu byl cítit alkohol. Z jeho chování bylo zřejmé, že není připraven k vykonávání pracovních povinností. Zaměstnavatel a Uživatel se rozhodli toto skončení dočasného přidělení potvrdit také v „Dohodě o skončení Dohody o dočasném přidělení Zaměstnance“ ze dne 5.8.2024. Podpisem této Dohody končí ke sjednanému dni dočasné přidělení žalobce k Uživateli, čímž končí i pracovní poměr zaměstnance u zaměstnavatele, neboť pracovní poměr je sjednán na dobu určitou, a to dobu trvání dočasného přidělení k Uživateli (čl. III. odst. 2 pracovní smlouvy). O podpisu této Dohody a jejím efektu byl zaměstnanec informován v e-mailu jeho právní zástupkyni dne 15.8.2024. Žalovaný nesouhlasí s tím, že „sjednání dohody o skončení dohody o dočasném přidělení zaměstnance odporuje zákoníku práce“. Dohoda o dočasném přidělení zaměstnance k uživateli je smlouva mezi agenturou a uživatelem stojící na pomezí mezi pracovním a občanským právem. K § 308 zákoníku práce uvádí komentář (Vysokajová, M.; Kahle, B.; a kol. Zákoník práce. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2015), že „ustanovení vymezuje povinné obsahové náležitosti dohody o dočasném přidělení uzavřené mezi agenturou práce a uživatelem při agenturním zaměstnávání. Specifické je toto vymezení zejména vzhledem ke skutečnosti, že tato smlouva se řídí občanským zákoníkem, přičemž její podstatné náležitosti stanoví zákoník práce. Ostatní ujednání v dohodě je v dispozici smluvních stran.“ Smluvní strany jsou vázány ustanoveními zákoníku práce, zároveň však mají smluvní volnost svůj vztah upravit dle potřeb (do té míry, do jaké se nedostanou do konfliktu se zákoníkem práce). Právní vztah založený dohodou o dočasném přidělení je možno za dohodnutých podmínek mezi agenturou a uživatelem měnit či ukončit k dohodnutému datu. Původně dohodnutá doba přidělení v dohodě o dočasném přidělení a v písemném pokynu v tomto případě nehraje roli, doba přidělení může být dohodou mezi agenturou a uživatelem zkrácena, není nutný souhlas zaměstnance, viz např. názor SÚIP ze dne 5.3.2021. V Dohodě o dočasném přidělení zaměstnance uzavřené mezi zaměstnavatelem a Uživatelem dne 21.11.2023 je stanoveno, že „před uplynutím doby, na kterou by