43 C 82/2025-33 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Podanou žalobou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 51 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 14. 12. 2020 uzavřena rámcová smlouva č. , hodnota, , na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaná jej mohla začít plně využívat. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 26. 3. 2024 dodatek č. , hodnota, k uvedené rámcové smlouvě, na základě něhož došlo k poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč na základě uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentu. Poskytnutí kontokorentu bylo dne 26. 3. 2024 žalobkyní schváleno a žalované bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. , č. účtu, . Rámcová smlouva byla uzavřena v souladu s obchodními podmínkami , právnická osoba, . a nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentu pak jsou podmínky po poskytnutí kontokorentu , právnická osoba, . Ze strany žalované došlo k porušení smluvních povinností a žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění kontokorentu dne 2. 7. 2024. Ke dni zesplatnění kontokorentu byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 50 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 2 230,32 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, ode dne 1. 4. 2024 naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne 1. 7. 2024. Žalobkyně požaduje dle jejích interních pravidel zákonný úrok z prodlení až od 10. dne následujícího po zesplatnění. Žalobkyně dále požaduje od 1. 8. 2024 smluvní úrok 14,75 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.2. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalované na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10. 1. 2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 18 odst. 2. cit. nařízení, neboť žalovaná je občankou Bulharska a na území ČR má bydliště, přičemž při uzavírání smlouvy vystupovala v pozici spotřebitele. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Žalovaná se zdržuje na území ČR, je hlášena v obvodu zdejšího soudu, zdejší soud je tak jejím obecným soudem ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř. a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním).3. Žalované bylo soudem dne 27. 1. 2025 doručeno fikcí společně s žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) usnesení, kterým byl elektronický platební rozkaz ze dne 30. 9. 2024 pod č. j. EPR 222351/2024-8 zrušen, jelikož se ho nepodařilo žalované řádně doručit do vlastních rukou a žalovaná byla zároveň vyzvána, aby se ve lhůtě 10 dní vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Žalovaná se k věci nevyjádřila.5. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.6. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:7. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 14. 12. 2020 rámcovou smlouvu č. , hodnota, v souladu s obchodními podmínkami , právnická osoba, ., na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, (důkaz: Rámcová smlouva č. , hodnota, uzavřená dne 14. 12. 2020, ceník a obchodní podmínky , právnická osoba, .). Rámcovou smlouvu lze měnit dodatkem podepsaným oběma stranami. Strany spolu uzavřely dne 26. 3. 2024 dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, , čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru (s možností přečerpání, tzv. kontokorent), kterou žalobkyně žalované poskytla k čerpání částku 50 000 Kč (důkaz: dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, , podmínky pro používání kontokorentu). Doba trvání úvěru byla sjednána na neurčito s průběžným splácením (každým připsáním peněz na běžný účet č. , č. účtu, . Ze strany žalované došlo k porušení smluvní povinnosti a proto přistoupila žalobkyně dne 2. 7. 2024 k zesplatnění kontokorentu zesplatňujícím dopisem, tedy výzvou k zaplacení dluhu – předžalobní výzvou (důkaz: přehled plateb kontokorentu a výzva k zaplacení dluhu – předžalobní výzva). Předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu, který byl tvořen dlužnou jistinou kontokorentu ve výši 50 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 2 230,32 Kč, přičemž jejich výše byla stanovena ke dni 1. 7. 2024. Zesplatněním se stal závazek splatným v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni 2. 7. 2024. Žalobkyně poskytla žalované v zesplatňujícím dopise dodatečnou lhůtu k doplacení, žalovaná jí však ke splacení nevyužila. Ke dni zesplatnění kontokorentu byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 50 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 2 230,32 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, ode dne 1. 4. 2024 naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne 1. 7. 2024. Žalobkyně požaduje dle jejích interních pravidel zákonný úrok z prodlení až od 10. dne následujícího po zesplatnění. Žalobkyně dále požaduje od 1. 8. 2024 smluvní úrok 14,75 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně k tomu dále požaduje částku 1 500 Kč, kterou je žalovaná dle Obchodních podmínek , právnická osoba, . povinna zaplatit, pokud se na svém účtu dostane do mínusu. Žalovaná do nepovoleného debetu dostala (důkaz: mimořádný výpis z účtu žalované).8. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, jako spotřebitele v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru). O úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné částky rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. Na základě výše uvedených skutečností soud uzavřel, že žaloba je důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalované na základě rámcové smlouvy a dodatku k němu uzavřenému 50 000 Kč, které žalovaná žalobkyni spolu se sjednanými úroky zcela nevrátila, a to ani v žalobkyni poskytnuté dodatečné lhůtě. Tuto skutečnost žalovaná nijak nesporovala ani neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni uhradila.11. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, a proto jí soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalované přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši, kterou žalobkyně požadovala, a to 2 060 Kč. Tato částka připadá na soudní poplatek za žalobu. Celkovou částku náhrady nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám žalobkyně.12. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.