22 C 99/2025-113 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 5. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 45 570 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedl, že žalobce uzavřel dne 20. 1. 2011 se žalovanou pojistnou smlouvu , Anonymizováno, č. , hodnota, (dále také jen „Smlouva“), jejíž součástí byly i všeobecné pojistné podmínky pro pojištění spojená s investičními fondy , Anonymizováno, 5 a speciální pojistné podmínky pro , Anonymizováno, životní pojištění (dále také jen „SPP“), ve které si smluvní strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou, s počátkem pojištění dne 1. 2. 2011, s pojistnou dobou 19 let a pojistným ve výši 500 Kč měsíčně. V průběhu trvání pojištění žalobce zaplatil žalované na pojistném k datu podání žaloby celkově částku 196 099 Kč a žalovaná vyplatila žalobci mimořádné výběry v celkové výši 125 107 Kč, pojistné plnění ve výši 3 000 Kč a 8 400 Kč a odkupné ve výši 14 022 Kč. Protože Smlouva je podle žalobce neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem, domáhá se po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 45 570 Kč.2. Žalobce dále uvedl, že principem pojištění podle Smlouvy (to je dle čl. 1 písm. g) SPP „komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem“) je skutečnost, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do fondů a rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty Smlouvy. Podle čl. 1 písm. i) SPP je kapitálová hodnota Smlouvy určena jako součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných ve Smlouvě, kdy hodnotu fondu vyjadřuje počet podílových jednotek k dané Smlouvě a k danému fondu vynásobený prodejní cenou těchto jednotek. Podle čl. 2 odst. A. SPP při dožití se sjednaného konce pojištění bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota Smlouvy. Podle čl. 2 odst. B. SPP při smrti pojištěného vyplatí pojistitel obmyšlenému pojistnou částku platnou ke dni úmrtí nebo kapitálovou hodnotu Smlouvy platnou ke dni nahlášení pojistné události. Pojistné je však dle čl. 3 SPP sníženo o některé poplatky (např. poplatek na pokrytí počátečních nákladů – alokace, marže) a následně přepočteno na podílové jednotky jednotlivých fondů, je tedy umístěno do kapitálové hodnoty Smlouvy, která je poté snižována o další poplatky popsané v čl. 4 SPP. Budoucí pojistné plnění tak závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota Smlouvy či jaká část pojistného do ní nebude zahrnuta. Smlouva v některých ustanoveních odkazuje na dokument nazvaný přehled poplatků a parametrů (dále jen „Přehled poplatků“), který je dle čl. 4 SPP k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech obchodních místech. Tento dokument není součástí produktového sešitu a žalobce jej neobdržel ani s ním nebyl seznámen. Přehled poplatků se proto nestal součástí Smlouvy a její ustanovení, která jsou na obsahu Přehledu poplatků závislá, jsou proto neurčitá a tedy neplatná (dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a sp. zn. 31 Cdo 1566/2017). To se týká zejména ujednání o některých poplatcích, jelikož není zřejmé, v jaké výši byly sjednány. Proto jsou pro neurčitost neplatná ustanovení článku 4 SPP.3. Žalobce dále považuje ujednání Smlouvy o nakládání s pojistným, formování pojistného plnění a snižování kapitálové hodnoty Smlouvy o poplatky za zneužívající ujednání ve smyslu článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a jde také o ujednání ve smyslu ust. § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dále Smlouva obsahuje ujednání, která nejsou transparentní ve smyslu článku 5 odst. 1 Směrnice, tedy nejenže nejsou srozumitelná z formálního a gramatického hlediska, ale ani z nich spotřebitelé nejsou schopni posoudit ekonomické důsledky uzavření Smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích je nezbytné pro výpočet odměny, kterou má žalobce zaplatit, tj. pro výpočet pojistného, nemůže bez nich Smlouva existovat, a proto je neplatná jako celek.4. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 45 570 Kč dopisem ze dne 7. 8. 2024, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Žalovaná však dosud bezdůvodné obohacení žalobci nevydala a v rámci svého vyjádření ze dne 21. 8. 2024 veškeré nároky žalobce odmítla.5. Žalovaná v podání ze dne 10. 9. 2025 uvedla, že žalobou uplatněný nárok považuje za zcela nedůvodný a žalobu navrhla zamítnout. Potvrdila, že uzavřela s žalobcem Smlouvu, nikoli však 20. 1. 2011, kdy byl žalobcem žalované předložen pouze návrh na úpravu Smlouvy v programu , Anonymizováno, , a to Smlouvy č. , hodnota, . Na základě požadavku žalobce pak došlo k uzavření dodatku č. 2 ke Smlouvě s účinností od 1. 2. 2011 a k přidělení nového čísla Smlouvě, tj. č. , hodnota, . Žalovaná však namítla, že Smlouva byla uzavřena platně a že její součástí byl rovněž sazebník poplatků, neboť seznámení s jeho obsahem bylo běžnou součástí zprostředkovatelského procesu. Žalobce měl sazebník rovněž k dispozici kdykoliv na webových stránkách. O nákladech pojištění byl žalobce dále informován průběžně po celou dobu trvání pojištění prostřednictvím zasílaných rekapitulací stavu Smlouvy. Žalovaná zdůraznila, že po celou dobu trvání Smlouvy k ní žalobce přistupoval jako k platné, když na základě jeho návrhů bylo uzavřeno celkem 7 dodatků této Smlouvy v letech 2010 až 2018, nikdy nevyslovil pochybnosti týkající se Smlouvy. O platnosti Smlouvy svědčí i vyplacení pojistného plnění žalobci ze strany žalované v celkové výši 11 400 Kč. Žalovaná dále odmítla argumentaci rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, které podle ní týkají tzv. oceňovacích tabulek, které se ze své podstaty vztahují k úrazové složce pojištění, i rozdílem mezi obchodním místem pojistitele (kterému se věnuje uvedená judikatura) a odkazem na internetové stránky pojistitele, s nimiž se lze seznámit bez jakýchkoliv potíží a jejich využívání coby smluvně-informačního kanálu vůči klientům v sektoru pojisťovnictví je zásadně podporováno. Také poukázala na skutečnost, že je při posuzování platnosti Smlouvy vycházet z legislativního a judikatorního, respektive aplikačního prostředí v době uzavření Smlouvy (především s ohledem na dobu uzavírání životního pojištění „na celý život“) vyloučit tím „retroaktivní“ účinky změn judikatury z důvodu právní jistoty smluvních stran. Podle žalované navíc způsob vypočtu rizikového pojistného ve vztahu k argumentaci žalobce čl. 4 SPP vyplývá přímo z pojistně technických zásad (zohledňujících např. věk nebo zdravotní stav klienta), tedy objektivně existujících matematických metod schvalovaných ze strany České národní banky.6. Žalovaná zároveň odmítla tvrzení žalobce, že Smlouva obsahuje zneužívající ustanovení, když zjevně nejsou splněny základní podmínky pro tento závěr, resp. žalobce naplnění těchto podmínek ani řádně netvrdí, neboť není zřejmé, v čem mají napadená ujednání způsobovat výraznou nerovnováhu v právech.7. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku s tím, že touto námitkou by se měl soud zabývat s odkazem na hospodárnost řízení přednostně, tedy bez ohledu na to, zda je nárok uplatněn důvodně či nikoliv. Nárok žalobce je podle žalované promlčen jak ve dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě, tak i v tříleté objektivní promlčecí lhůtě. Žalobce již před uzavřením Smlouvy byl seznámen se všemi relevantními skutečnostmi, ze kterých mohl usuzovat na případnou neplatnost Smlouvy, nejpozději však mohl žalobce učinit závěr o neplatnosti Smlouvy po obdržení první rekapitulace stavu Smlouvy, kde byl informován o výši zaplaceného pojistného a hodnotě účtu. Od okamžiku jednotlivých plateb pojistného začala běžet subjektivní dvouletá promlčecí lhůta, a protože žalobce podal žalobu ve věci dne 5. 5. 2025, je nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající platbám pojistného uhrazených žalobcem před 5. 5. 2023 již promlčen, tedy podstatná část uplatňovaného nároku ve výši 29 820 Kč. Nárok žalobce je promlčen rovněž ve tříleté objektivní promlčecí lhůtě. Žalobce v posledních třech letech před podáním žaloby uhradil žalované plnění v celkové výši 28 910 Kč, zbývající část žalobcem uplatněného nároku ve výši 16 600 Kč je proto již promlčena. Žalovaná uplatnila rovněž námitku započtení vzájemně nepromlčených plnění s tím, že podle § 457 občanského zákoníku musí každý z účastníků neplatné smlouvy vrátit druhému vše, co podle ní dostal, a jelikož občanský zákoník nemá pro tento případ samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí lhůty, použijí se ust. § 107 a 112 občanského zákoník. K tomu žalovaná odkázala na r