Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 10. 6. 2026 domáhala zaplacení částky ve výši 37 180 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , s žalovaným prostřednictvím webových stránek smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. V souladu se smlouvou o úvěru byl ve prospěch žalovaného úvěr vyplacen. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 28. 2. 2025. Žalovaný úvěr řádně nesplatil a ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla nesplacená jistina ve výši 20 000 Kč a smluvní úrok 8 000 Kč. Žalobkyně požaduje taktéž zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 180 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní upomínkou ze dne 30. 5. 2026. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2026 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 29. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které měla být poskytnuta žalovanému částka 20 000 Kč. Žalovaný se dle odst. , Anonymizováno, smlouvy o úvěru zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný byl dle odst. , Anonymizováno, smlouvy o úvěru povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 28. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy o úvěru. Dále dle odst. , Anonymizováno, smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 28. 2. 2025. Žalovaný se tak zavázal splatit načerpanou jistinu ve výši 20 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % p.m. a RPSN bylo 5 543,35 % (důkaz: smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Z dokladu o zaplacení má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne , datum, částku ve výši 20 000 Kč (důkaz: potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, ). Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou z 30. 5. 2026 (důkaz: výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 5. 2026 a potvrzení o podání doporučené zásilky s datem podání 2. 6. 2026). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2026). Žalovaný netvrdil, že by na svém dluhu cokoliv uhradil a v řízení zůstal zcela nečinný.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka celkem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku, která je nad rámec jistiny ve výši 20 000 Kč tvořena úrokem a poplatky. Výši úroků a dalších plateb za služby považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je 5543,35 %, zápůjční úroková sazba je 40 % p.m.13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva (stejně jako dodatky) uzavřena v říjnu roku 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v říjnu roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,53 % ročně. Sjednaná roční procentní sazba nákladů ve výši 5543,35 %, reflektující i další poplatky a náklady je pak mnohonásobně vyšší. Sjednaná úroková sazba ve výši 40 % ročně je mnohonásobně vyšší. Soud má za to, že dohoda o poplatcích ve spojení s úrokovou mírou podléhá korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.), na který jsou smluvní strany povinny dbát. Jelikož na uzavírání obdobných smluv právní předchůdkyně žalobkyně postavila svoje podnikání, které provozuje se záměrem produkovat určitý zisk, dospěl soud k závěru, že toto ustanovení nelze oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o.z., neboť nelze předpokládat, že by právní předchůdkyně žalobkyně takovou smlouvu, bez uvedených poplatků, vůbec uzavřela. Rozpor předmětných ustanovení s dobrými mravy má proto za následek neplatnost smlouvy jako celku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.14. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně přijal částku 20 000 Kč, a to na základě absolutně neplatné smlouvy ve smyslu § 588 o. z. Žalovaný byl proto povinen přijatou částku žalobkyni vydat, a to bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně eviduje za žalovaným nesplacenou jistinu ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně má tak nárok na úhradu bezdůvodného obohacení v této výši. Jelikož smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení smluvního úroku, a dalších poplatků vyplývajících ze smlouvy. V rozsahu těchto nároků proto soud žalobu zamítl.15. Žalovaný byl k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) prokazatelně vyzván výzvou z 30. 5. 2026 s tím, že tato výzva byla podána na poštu 2. 6. 2026. S ohledem na ust. § 573 o. z. má soud za to, že výzva došla třetí pracovní den po odeslání (5. 6. 2026). Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž byl vyzván k úhradě ve lhůtě 3 dnů. Nejpozději tedy měl žalovaný plnit dne 8. 6. 2026 a počínaje dnem 9. 6. 2026 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. O výši úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.16. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že nezkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného dle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jelikož byla žalobkyně ve věci úspěšná z 53,8 % svého žalobního nároku, přiznal jí soud nárok na zaplacení 7,6 % vynaložených nákladů řízení. Celková výše náhrady nákladů řízení ve výši 227 Kč sestává ze soudního poplatku ve výši 1 488 Kč; odměny za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“), po 400 Kč podle § 14b za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba; soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vede u zdejšího soudu mnoho dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč; paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč za uvedené 3 úkony podle § 14b odst. 6 písm. a), tedy celkem 2 988 Kč. Soud žalobkyni přiznal 7,6 % vynaložených nákladů řízení, tedy 227 Kč po zaokrouhlení.18. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.19. O lhůtě k plnění ve vztahu k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.