8 C 129/2025-39 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 175 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 21. 12. 2024, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „předchůdkyně“), poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl žalovaný splatit nejpozději do 28. 3. 2025. Žalobkyně uvedla, že žalovaný ničeho neuhradil. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl zcela nečinný.3. Žalobkyně byla v řízení vyzývána (usnesením na č. l. 12), aby doplnila svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem byl žalovaný identifikován a dále, aby doplnila svá tvrzení o projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy, dále aby uvedla, jakým konkrétním způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, a aby k jednotlivým tvrzením označila důkazy.4. Žalobkyně na výzvu reagovala tak, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, úvěrové historie a lustrací v jednotlivých systémech. Žalobce však nedisponuje dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný dle obchodních podmínek souhlasil s pořízením fotokopie občanského průkazu, takovou fotokopií ale nedisponuje.5. Žalobkyně současně vzala žalobu zpět co do částky 552 Kč spolu s příslušenstvím, neboť žalovaný tuto částku uhradil předchůdkyni, avšak k započtení nedošlo z důvodu administrativní chyby. V tomto rozsahu proto soud řízení zastavil dle § 96, odst. 1,2 a 4 o.s.ř. (výrok I).6. Dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích”) soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.7. Žalobkyně zaplatila na soudním poplatku celkem 1 000 Kč. S ohledem na znění § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích soud na soudním poplatku ničeho nevracel.8. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., když žalobkyně souhlas udělila v samotném žalobním návrhu a žalovaný nereagoval na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.9. Z provedených důkazů zjistil soud tento skutkový stav:10. Smlouva obsahuje osobní údaje žalovaného, jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště. Smlouva však neobsahuje žádný projev jeho vůle. V podpisové části je uvedeno datum a čas odeslání potvrzovacího kódu klientovi, telefonní číslo , tel. číslo, mail, na které byl kód zaslán, datum a čas potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódu, tj. 21.12.2024 05:38:46. Projev vůle neobsahují ani obchodní podmínky, na které odkazuje smlouva. (smlouva o úvěru – CEPR, obchodní podmínky na č.l.27-36).11. Předchůdkyně žalobkyně dne 21. 12. 2024 převedla bezhotovostně na účet žalovaného celkem 10 000 Kč (přípis , Anonymizováno, včetně přehledu příchozích plateb na č. l. 19-21, výpis z účtu – CEPR). Žalovaný uhradil 9 050 Kč (výzva k úhradě ze dne 28. 3. 2025 – CEPR).12. Žalovaný byl před podáním žaloby opakovaně vyzván k zaplacení dlužné částky, v předžalobní výzvě tato částka představovala 19 706,90 Kč. Předžalobní výzvu odeslala žalobkyně dne 20. 8. 2025 (výzva ze dne 28. 3. 2025, předžalobní výzva a informace o odeslané zásilce – CEPR).13. Smlouva o úvěru byla postoupena na žalobkyni, žalovaná byla o této skutečnosti informována žalobkyní (smlouva o postoupení pohledávek, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek, seznam postupovaných smluv, oznámení o postoupení pohledávky – CEPR)14. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného v souhrnu částku 10 000 Kč. Žalovaný převedl na bankovní účet žalobkyně v souhrnu částku 9 050 Kč. Smlouva, obsahující osobní údaje žalovaného, na základě které se uvedené transakce měly uskutečnit, neobsahuje podpis žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného v předžalobní výzvě k zaplacení částky 19 706,90 Kč.15. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník”), podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). A dále soud věc posoudil dle § 1968 a násl. občanského zákoníku, podle ustanovení o prodlení dlužníka.16. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný od předchůdkyně žalobkyně přijal částku 10 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy pro absenci projevu vůle žalovaného nedošlo. Žalovaný byl proto povinen ji žalobkyni vydat. Žalovaný žalobkyni dle výzvy navzdory tvrzení žalobkyně o úhradě 552 Kč zaplatil částku 9 050 Kč, čímž snížil výši svého bezdůvodného obohacení na 950 Kč.17. Žalobkyně zaslala předžalobní výzvu žalovanému dne 20. 8. 2025. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Má se za to, že zásilka došla dne 25. 8. 2025. Předžalobní výzva obsahovala výzvu k zaplacení žalované částky do tří dnů. Z toho důvodu je třeba považovat za první den prodlení 29. 8. 2025.18. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě v rozsahu bezdůvodného obohacení a zákonných úroků z prodlení ode dne 29. 8. 2025 vyhověl (výrok II). Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť uzavřel, že žalobkyni se nepodařila prokázat vůle žalovaného k uzavření smlouvy (výrok III).19. Soud současně ve stručnosti doplňuje, že i v případě, že by smlouva byla uzavřena platně, shledal by ji absolutně neplatnou dle § 588 občanského zákoníku pro výši úroku sjednanou v rozporu s dobrými mravy a pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004: „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“20. Dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v prosinci roku 2024, tj. v době, kdy měla být smlouva uzavřela, obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,63 % ročně. Roční procentní sazba nákladů uvedená v předložené úvěrové smlouvě 660 % tvoří více než 76násobek obvyklé roční úrokové sazby.21. Současně soud nepovažuje ověření úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné, neboť žalobkyně nepředložila žádné důkazy prokazující ověření úvěruschopnosti. I z tohoto důvodu by soud musel shledat předloženou smlouvu za neplatnou.22. O nákladech řízení (výrok IV) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v rozsahu 85 % [úspěch co do 11 673 Kč (92,5 %) - neúspěch co do 950 Kč (7,5 %)] v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.23. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvod k jejímu prodloužení či stanovení splátek.