14 C 289/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Poněvadž se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud ve smyslu § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 1. Žalobce se žalobou z 6.6.2021 domáhal vydání rozsudku shora ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeného obsahu s tím, že žalovaná částka představuje úhradu za odtah a parkovné motorového vozidla. Žalobce provedl odtah vozidla [registrační značka] dne 1.9.2020, o čemž svědčí protokol [číslo] následně jej umístil na parkovišti provozovaném za tímto účelem žalobcem. Žalovaná částka sestává z částky 1 900 Kč za odtah vozidla a částky 250 Kč za první den střežení. Žalovaný si vozidlo vyzvedl 1.9.2020 Celkem tak ke dni podání žaloby částka činila 2 150 Kč. Odtah vozidla žalobce provedl na pokyn strážníka Městské policie [obec] [obec] na základě § 27 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), přičemž žalobce není oprávněn k přezkumu zákonnosti pokynu policisty. Žalobce si k úhradě nárokuje též příslušenství pohledávky, a to ode dne 5.10.2020 v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Žalovaný na dlužnou částku dosud ničeho neuhradil, ač byl žalobcem vyzýván k úhradě výzvou ze dne 23.2.2021. 2. Žalovaný popředl důvodnost uplatněného nároku s tím, že uvedl, že vozidlo neparkoval v rozporu s právními předpisy. I pokud by soud zjistil, že parkoval na vyhrazeném stání, odtah vozidla je podle jeho mínění zcela nepřiměřeným zásahem do jeho vlastnického práva, neboť vozidlo nemohlo nikomu překážet. Pokyn strážníka k odtahu vozidla žalovaný považuje za excesivní, neboť nebyly dány podmínky pro odtah vozidla a lze tak mít pochybnosti, zda nedošlo ke zneužití pravomoci strážníka. Podle mínění žalovaného tak vozidlo bylo odtaženo nezákonně a žalobci tedy nevzniklo právo na zaplacení ceny za odtah. Konečně žalovaný poukázal na skutečnost, že ve skutkově obdobném sporu, který byl u zdejšího soudu veden pod sp.zn. 27 C 120/2020, soud žalobu totožného žalobce zamítl. Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu v plném rozsahu zamítl. 3. Soud k projednání věci nařídil jednání na 25.11.2021, k němuž se žalobce nedostavil, svou neúčast řádně omluvil, avšak nepožádal o odročení jednání. Žalovaný se k jednání dostavil. Soud jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobce. Při jednání provedl dokazování listinnými důkazy, které ve věci předložil žalobce, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Žalovaný dne 1.9.2020 parkoval vozidlo [registrační značka], [značka automobilu] v ulici [adresa] [anonymizována dvě slova], [obec a číslo], žalobce provedl ve [údaj o čase] odtah uvedeného vozidla na pokyn strážníka s identifikačním [číslo] na základě § 27 odst. 5 zák. o silničním provozu, k protokolu je připojena parafa v kolonce podpis strážníka (srov. protokol o odtahu, nesporná tvrzení účastníků). Žalobce si dne 1.9.2020 vozidlo vyzvedl a částku za odtah a parkování ve výši 2 150 Kč neuhradil (srov. protokol o odtahu, nesporná tvrzení účastníků). Z vyjádření z 25.5.2021 soud zjistil, že se Oddělení kontroly a stížností Městské policie [obec] [obec] zabývalo oprávněností nařízení odtahu vozidla žalovaného dne 1.9.2020 v [údaj o čase]. Bylo zjištěno, že strážník [číslo] rozhodl na základě § 27 odst. 5 zák. o silničním provozu oprávněně, neboť vozidlo stálo na vyhrazeném parkovacím místě v tzv.„ modré zóně“, aniž by mělo oprávnění pro parkovaní na uvedeném místě v uvedenou dobu. Řidič, který takto vozidlo zaparkoval, byl důvodně podezřelý ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zák. o silničním provozu (srov. vyjádření [číslo jednací]). Soudu je dále z jeho úřední činnosti známo, že ve věci týchž účastníků rozhodl zdejší soud rozsudkem z 6.11.2020, č.j. 27 C 120/2020 – 29 tak, že žalobu o 2 150 Kč zamítl. Soud v odůvodnění uvedl, že žalobu zamítl, neboť žalobce neunesl své břemeno důkazní k tvrzení, že odtah vozidla byl proveden důvodně. 5. Podle § 27 odst. 5 zák. o silničním provozu platí, že„ O odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.“ Podle § 27 odst. 1 písm. o) cit. zák. platí, že„ řidič nesmí zastavit a stát (… (na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno“. 6. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že vozidlo, jehož je žalovaný provozovatelem, dne 1.9.2020 ve [údaj o čase] parkovalo na vyhrazeném parkovišti a strážník identifikační [číslo] rozhodl o jeho odstranění dle § 27 odst. 5 zák. o silničním provozu. S ohledem na shora uvedené tak je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 2 150 Kč jakožto cenu za odtah vozidla a jeho parkování na parkovišti provozovaném žalobcem (§ 27 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb., [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno]). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Soud nepovažoval za důvodnou obranu žalovaného, že odtah vozidla byl nařízen nedůvodně či nezákonně. Je totiž nutno zdůraznit, že nařízení odtahu vozidla strážníkem městské policie představuje zásah orgánu veřejné moci, který je nadán presumpcí správnosti, pokud není řádným procesním postupem zrušen, příp. není konstatována jeho nezákonnost. Soudu tak nepřísluší, aby v projednávané věci přezkoumával zákonnost či správnost pokynu strážníka; tento závěr plyne též např. z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 150/03. Tím méně pak přísluší žalobci (potažmo snad obsluze odtahového zařízení), aby přezkoumával zákonnost pokynu strážníka při provádění odtahu; ostatně takový závěr by bylo nutno považovat za zcela absurdní. 8. Žalovaný se zároveň mýlí, pokud tvrdí, že od okamžiku vyzvednutí vozidla z parkoviště žalobce zásah již fakticky přestal existovat a tudíž se nemohl nezákonnému zásahu bránit. Právní řád mu poskytuje ochranu prostřednictvím žaloby o určení nezákonnosti zásahu dle § 82 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, přičemž cit. ust. umožňuje žalovat i na konstatování nezákonnosti zásahu, který již netrvá. Žalovaný pak v řízení uvedl, po poučení dle § 118a odst. 1 o.s.ř. ze strany soudu, že přezkum faktického pokynu strážníka proveden nebyl. Poněvadž tak v řízení nebyl soud oprávněn sám přezkoumávat zákonnost pokynu strážníka k odtažení vozidla a zároveň bylo tvrzeno, že jeho přezkum řádným procesním postupem proveden nebyl, na skutkovém závěru soudu, že žalobce provedl odtah na základě řádného pokynu strážníka, se ničeho nemohlo změnit. 9. Konečně pak soud uvádí, že v dříve projednávané věci pod sp.zn. 27 C 120/2020 zdejší soud rozhodoval na základě jiných skutkových zjištění, když žalobu zamítl z toho důvodu, že žalobce neunesl své břemeno důkazní k tvrzení, že byl odtah řádně nařízen strážníkem. Oproti tomu v nyní projednávané věci soud z dokazování zjistil, že odtah byl nařízen strážníkem řádně a naopak nebylo prokázáno, že by pokyn k odtažení byl nezákonný. S ohledem na to, že soud rozhodoval na základě jiných skutkových závěrů, nelze v rozdílných rozhodnutích v jinak obdobných sporech týchž účastníků shledávat porušení práva účastníků na stejné rozhodnutí ve skutkově stejné věci (§ 13 o.z.). 10. Ze všech uvedených důvodů tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství žalované pohledávky, neboť žaloba byla podána po právu. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., plně procesně úspěšnému žalobci v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dále žalobci soud přiznal žalobci náhradu za hotové výdaje účastníka, který nebyl zastoupen advokátem, a to dle § 151 odst. 3 o.s.ř., jejíž výše je stanovena vyhláškou ministerstva spravedlnosti č. 254/2015. Dle § 2 odst. 1 této vyhlášky soud přiznal žalobci částku 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 1 odst. 3 písm. a) téže vyhlášky. Celkem soud přiznal částku 700 Kč. 12. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.