17 C 215/2021 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdila, že její právní předchůdkyně spol. [právnická osoba] uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu téhož dne poskytla zápůjčku ve výši 2 000 Kč, a to v hotovosti, kdy převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil svým podpisem. Nedílnou součástí byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s všeobecnými obchodními podmínkami a uvedl, že s nimi souhlasí. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně zápůjčku společně s poplatkem za poskytnutí do dne [datum], avšak ve stanové lhůtě ji nevrátil a dostal se tak do prodlení. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně. V tomto řízení se žalobkyně domáhá toliko částky 2 000 Kč jako nesplacené jistiny (zápůjčky), poplatek za poskytnutí žalobkyně nepožaduje. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“). 4. Na základě předložených důkazů (smlouva o postoupení pohledávky, překlad do českého jazyka, [anonymizována dvě slova] info, kopie občanského průkazu žalovaného z obou stran, prohlášení [číslo] standardní podmínky úvěrové smlouvy platné pro klienty v České republice, kteří žádají o úvěr prostřednictvím zprostředkovatele úvěrů, standardní evropská informace o spotřebitelském úvěru, faktura [číslo] oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podací arch České pošty, předžalobní výzva ze dne [datum], podací arch České pošty) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne [datum] žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně. Celkovou částku 2 960 Kč měl žalovaný vrátit do [datum]. Dne [datum] byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“). Soud se nejprve zabýval tím, jak věřitel posuzoval schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle ust. § 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů. 7. Žalobkyně k doložení toho, jak byla posouzena schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru reagovala tak, že uvedla, že nedisponuje žádnými informacemi o tom, jakým způsobem její právní předchůdkyně, ověřovala úvěruschopnost žalovaného a nemá zároveň k dispozici příslušné podklady. Z těchto důvodů také žalobkyně požaduje po žalovaném pouze nesplacenou část jistiny z poskytnuté zápůjčky a příslušný zákonný úrok z prodlení, tedy nikoli sjednaný poplatek. Žalobkyně navrhla, aby soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení. 8. Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], neposoudila úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí a v daném případě tak nedostála své povinnosti stanovené jí zákonem a při poskytnutí úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost, je smlouva, kterou byl sjednán spotřebitelský úvěr, ze zákona ve smyslu ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a ust. § 588 zák. č. 89/2012 Sb. pro zjevný rozpor se zákonem absolutně neplatná (rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené, tedy že smlouva o úvěru je neplatná, jsou si účastníci povinni vrátit plnění z této neplatné smlouvy (§ 2993 zák. č. 89/2012 Sb.), soud tedy rozhodl tak, jak je ve výroku ad. I. tohoto rozsudku uvedeno a uložil žalovanému povinnost žalobkyni zaplatit částku 2 000 Kč představující peněžní prostředky, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného a strana, jež plnila, tedy žalobkyně, která žalovanému úvěr do výše 2 000 Kč poskytla, má právo na vrácení toho, co plnila. Se splněním uvedené povinnosti se žalovaný dnem následujícím po dni splatnosti ocitl v prodlení (§ 1968 OZ“), pročež žalobkyni tak za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Aktivní legitimace žalobkyně je dána ust. § 1879 a 1880 zák. č. 89/2012 Sb. 9. Na náhradě nákladů řízení soud uložil (výrok ad II.) žalované zaplatit žalobkyni 1 368 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci větší úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Výše této náhrady nákladů řízení je za situace, kdy advokát ve věci plně úspěšného účastníka za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, vykonal tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a podání návrhu na zahájení řízení podle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), dána odměnou tohoto advokáta ve výši 500 Kč, tj. 2 * 200 Kč a 1* 100 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), a náhradou jeho hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 100 Kč za každý z těchto úkonů úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), jakož i 21 % DPH z jeho odměny a náhrad ve výši 168 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Výše náhrady nákladů řízení je dále dána soudním poplatkem 400 Kč (§ 4 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položka 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku). 10. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) (místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).