27 C 202/2020-32 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala dne 11. 5. 2020 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 250 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], dále jen právní předchůdkyně) s žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 3 500 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnutou jistinu společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 738,70 Kč. Dle smluvního ujednání byla celková dlužná splátka splatná dne 14. 3. 2018 a to ve výši a dle podmínek specifikovaných v úvěrové smlouvě. Smlouva samotná pak byla uzavřena prostřednictvím internetového portálu právní předchůdkyně žalobkyně – [anonymizováno]. Žalobkyně dále uvedla, že veškeré relevantní informace ohledně úvěru byly žalovanému poskytnuty v rámci elektronického procesu sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru v dokumentu v samotném závěru kontraktačního procesu, který si byl žalovaný povinen přečíst, přičemž svůj souhlas a své srozumění s tímto dokumentem potvrdil. Žalovaný přesto svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas, když do data splatnosti 14. 3. 2018 neuhradil ničeho a od tohoto data se tak ocitl v prodlení. V důsledku tohoto prodlení pak byl žalovaný povinen uhradit zákonný úrok z prodlení z neuhrazené listiny a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Tato smluvní pokuta vyplývá z čl. VIII. odst. VIII. 1. smlouvy o úvěru, přičemž na žalobkyni byla postoupena právní předchůdkyní takto vypočtená smluvní pokuta ve výši 1 750 Kč, a to v souladu s § 122 odst. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, kterou žalobkyně požaduje. Předmětná pohledávka byla na základě smlouvy ze dne [datum] s účinností k témuž dni postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na současnou žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Uplatněný nárok tak dle žalobkyně tvoří nesplacená jistina ve výši 3 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 556,71 Kč (tvořený dle žalobkyně součtem nedoplatku poplatků, smluvních úroků a nákladů na vymožení pohledávky), smluvní pokuta ve výši 1 750 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 337,44 Kč za období od 15. 3. 2018 do 3. 5. 2019 z částky jistiny 3 500 Kč a zákonný úrok z prodlení od 12. 6. 2019 do zaplacení z částky jistiny 3 500 Kč. Závěrem žalobkyně konstatovala, že žalovaný na uvedené částky neuhradil ničeho, přestože byl dne 10. 3. 2020 předžalobně upomenut. 2. Usnesením ze dne 14. 10. 2020, č.j. 27 C 202/2020-18 soud žalobkyni vyzval k doplnění žaloby, a to jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného ve smyslu závěrů Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, C -679/18, poučil ji o svém právním názoru, že daný právní vztah může být posouzen podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a zároveň žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně toho, kdy a jak byl žalovaný vyzván k vrácení jistiny úvěru, resp. kdy se částka 3 500 Kč stala splatnou tak, aby bylo možné určit počátek případného prodlení. K této výzvě vzala žalobkyně žalobu dne 3. 11. 2020 částečně zpět co do částky 7 306,71 Kč představující požadované příslušenství, tedy kapitalizovaný úrok ve výši 5 556,71 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 750 Kč s odůvodněním, že nedisponuje dokumenty k prokázání bonity žalovaného. Žalovaný nárok se tak dle této modifikace žalobního návrhu skládal z dlužné jistiny ve výši 3 500 Kč, zákonného úroku z prodlení z této jistiny od 12. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 337,44 Kč a nákladů řízení. 3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu a žalovaný se k výzvě soudu ze dne 4. 11. 2020, č.j. 27 C 202/2020-21, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů tak dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 3 500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 738,70 Kč do 14. 3. 2018. Uvedený úvěr, označený jako spotřebitelský, byl žalovaný povinen vrátit v jediné bezhotovostní splátce na sjednaný účet do shora uvedeného data (smlouva o úvěru č. [anonymizováno]). Sjednané peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty na účet uvedený ve smlouvě o úvěru dne [datum] (výpis z internetového bankovnictví právní předchůdkyně žalobkyně, smlouva o úvěru č. [anonymizováno]). Právní předchůdkyně žalobkyně (ve formě nástupnické společnosti po fúzi – viz projekt vnitrostátní fůze sloučením ze dne [datum]) postoupila současné žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným na základě smlouvy ze dne [datum], kdy k postoupení došlo ke stejnému dni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum], ve kterém byl žalovaný rovněž vyzván k plnění do 10 dnů od obdržení dopisu (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podací arch). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 11. 3. 2020 předžalobní výzvu datovanou dnem 10. 3. 2020, kde žalovaného vyzýval k zaplacení částky 11 286,10 Kč s příslušenstvím. Požadované plnění měl žalovaný uhradit nejpozději do 18. 3. 2020 (předžalobní upomínka ze dne 10. 3. 2020, podací arch). 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o částečné důvodnosti žaloby. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobkyně se po žalovaném, žalobou ze dne 11. 5. 2020, domáhala zaplacení pohledávky, jejíž vznik (a smluvně-závazkovou povahu) shledávala v úvěrové smlouvě a jejím porušení ze strany žalovaného. Po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 3. 11. 2020 žalobkyně nárok omezila na„ jistinu“ ve výši 3 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 6. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z této částky od 15. 3. 2018 do 3. 5. 2019 ve výši 337,44 Kč. K jiné dispozici se žalobou nicméně nedošlo, a to ani z hlediska změny tvrzeného právního důvodu vzniku pohledávky. 7. Žalobkyně v řízení (ani po poučení ze strany soudu) netvrdila ani neprokazovala, že by původní věřitel (právní předchůdkyně žalobkyně) v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného (resp. žalobkyně ve svém podání z 3. 11. 2020 výslovně uvedla, že potřebnými dokumenty nedisponuje, a zároveň neoznačila žádný důkaz k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného). 8. S ohledem na závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18 pak soud aplikoval ustanovení § 87 odst. 1 větu první zákona o spotřebitelském úvěru na projednávanou věc tak, že dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti (§ 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z.), tedy přesto, že žalovaný námitku neplatnosti vůbec nevznesl. V souladu s poučením, poskytnutým žalobkyni analogicky dle § 118a odst. 2 o.s.ř. včas a předem v písemné podobě, pak soud dospěl k tomu, že žalobou uplatněný nárok je na místě posoudit dle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o.z.). Právním hodnocením žalobce není soud v řízení vázán, a jsou-li skutková tvrzení (popř. důkazní situace) dostatečná pro řádné posouzení nároku, soud ve věci rozhodne na základě vlastního právního hodnocení. 9. Pro úplnost soud podotýká, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru v této věci nepovažuje ani za samostatný právní důvod vzniku nároku na vrácení„ jistiny“ spotřebitelského úvěru, ani za speciální úpravu lhůty pro její vrácení. Dle názoru soudu se tímto ustanovením výše uvedený rozsudek Soudního dvora Evropské unie nezabýval takovým způsobem, aby jeho závěry bylo možno aplikovat při výkladu českého práva. Druhá věta předmětného ustanovení zcela zjevně směřuje právě na situaci, předvídanou původně zákonodárcem, tedy že dlužník se (relativní) neplatnosti (včas) aktivně dovolává. Na případy, kdy soud z úřední povinnosti, v souladu s eurokonformním výkladem dospěje k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, je dle názoru soudu třeba aplikovat obecná ustanovení o bezdůvodném obohacení, jak již bylo uvedeno výše. 10. Žalobkyně (ani po poučení poskytnutém soudem analogicky dle § 118a odst. 2 o.s.ř. včas a předem v písemné podobě) nedoplnila skutková tvrzení pro posouzení okamžiku splatnosti„ jistiny“ 3 500 Kč jakožto bezdůvodného