98 C 374/2021-29 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaného u (název soudu) dne (datum) se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky (částka) s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce je výrobcem technických plynů, které také dodává v ocelových lahvích na technické plyny. Žalobce ode dne (datum) – (datum) dodal žalovanému lahve na technické plyny, a proto mu také žalobce vystavil faktury (číslo) – (datum) – splatnost (datum) – částka (částka) popl. za upomínku, (číslo) – (datum) – splatnost (datum) – částka (částka) popl. za upomínku, (číslo) – (datum) – splatnost (datum) – částka (anonymizována dvě slova) nájem, (anonymizováno) – částka (částka) smluvní pokuta, které ovšem žalovaný nezaplatil. 2. Usnesením č.j. (číslo jednací) zdejší soud žalovanému uložil, aby se ve lhůtě (anonymizováno) dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil a v případě, že nárok žalobou uplatněný zcela neuzná, vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, případně označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Tímto usnesením soud rozhodl v souladu s § 114 b) odst. 1 o.s.ř., žalovaný byl rovněž poučen, že pokud se bez vážného důvodu v uvedené lhůtě nevyjádří, má se za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Následně proto soud rozhodne o žalobě rozsudkem pro uznání. Výše uvedené usnesení bylo žalovanému doručeno do datové schránky dne, žalovaný se však do dne uplynutí lhůty nevyjádřil. 3. S ohledem na výše uvedené má soud ve smyslu § 114 b) odst. 5 o.s.ř. za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován uznává, a proto v souladu s § 153 a) odst. 3 o.s.ř. rozhodl o žalobě rozsudkem pro uznání, pro jehož vydání nemuselo být ve smyslu § 153 a) odst. 4 o.s.ř., nařízeno jednání, protože žalovaný na svou obranu neuvedl žádná konkrétní tvrzení a ani neoznačil důkazy k nim – takže žalovaný nesplnil strategickou litigací vyžadovanou podmínku – protože neprojevil svůj zájem účastnit se projednávání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoliv záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu ( (ústavní nález)). 4. Ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě, ze kterých soud vyšel, vyplývá, že žalovaný od žalovaného odebral technický plyn v lahvích, které si od žalobce jen pronajal, když součástí dodacích listů byly i všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný však ani jednu fakturu nezaplatil. Ze žaloby tak vyplývá, že mezi účastníky má jít o závazkový vztah z nájemní smlouvy (§ 2201 OZ) kontejnerů žalobce, ve kterých žalovaný technické plyny odebíral, z kupní smlouvy (§ 2079 odst. 1 OZ) a ze smluvní pokuty (§ 2048 OZ), když práva a povinnosti žalobce i žalovaného vyplývaly z všeobecných podmínek. Ze zjištěných skutečností soud uzavřel, že žalovaný v žalované době své povinnosti ze smlouvy neplnil, když žalobci ničeho na fakturované částky nezaplatil. Ze skutkových tvrzení v žalobě také vyplývá, že žalobci náleží úrok z prodlení z dlužné částky, když počátek prodlení si žalobce stanovil na (datum), neboť poslední žalobcem vydaná faktura na úhradu žalovaným byla splatná dne (datum) (§ 1970 OZ). Ze všech těchto důvodů vznikl žalobci nárok na zaplacení žalované částky, a proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. Závěrem soud považuje za nutné uvést, že pokud snad měl žalovaný za to, že se k dané věci vyjádří až po stanovené lhůtě, ačkoliv byl o následku nevyjádření se ve lhůtě stanovené výslovně poučen, tak ani opožděné vyjádření nemohlo shora uvedený následek zvrátit. Fikce uznání totiž nastala dnem uplynutí soudcovské, třicetidenní lhůty a stejně jako nelze odvolat uznání nároku učiněné ve smyslu § 153a odst. 1 o.s.ř., nelze opožděně podaným vyjádřením odvrátit fikci uznání nároku, která nastala dle § 114b odst. 5 o.s.ř. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k důsledkům Ústavního nálezu (ústavní nález), nepřiznal dle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ale dle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. plný úspěch. Náleží mu proto náhrada nákladů řízení za zaplacené soudní poplatky v celkové výši (částka), (podle Sazebníku soudních poplatků v zákoně č. 549/1991 Sb.). Dále soud žalobci přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši (částka) a 2 paušální částky náhrady za 2 úkony právní služby ve výši (částka) (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka ze dne (datum), sepsání žaloby, podle § 14b odst. 5 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1.7.2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Celková výše nákladů řízení činí (částka) a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne.