10 C 194/2015-281 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdila, že dne [datum] uzavřela se [právnická osoba] s.r.o. (dále také jen„ dlužnice“) smlouvu o úvěru [číslo] (dále také jen„ smlouva o úvěru“), jakož i že na základě této smlouvy byly dlužnici poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2 400 000 Kč (dále také jen„ úvěr“ či„ pohledávka žalobkyně“). K zajištění úvěru byla mezi žalobkyní na jedné straně a zástavci [celé jméno svědka] a [celé jméno svědkyně], kteří jsou dětmi žalované a původními vlastníky předmětných nemovitostí věcí, přičemž v rámci tohoto řízení vystupují jako svědci, na straně druhé, uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k pozemku parc.č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], dále k pozemku parc. [číslo] dále k pozemku parc. [číslo] dále k pozemku parc. [číslo] konečně k pozemku parc. [číslo] které jsou Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracovištěm Rakovník katastru nemovitostí pro k.ú. [obec] nad [anonymizováno] zapsány na [list vlastnictví] (dále také jen„ nemovité věci“ či jen„ nemovitosti“). Úvěr ze smlouvy [číslo] nebyl dlužnicí uhrazen a žalobkyně proto za účelem uspokojení své pohledávky zahájila proti dětem žalované u Okresního soudu v Rakovníku řízení o soudním prodeji zástavy, přičemž toto řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. 5 C 40/2013, bylo pravomocně skončeno usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21.5.2014, č.j. 5 C 40/2013 – 145, to ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19.11.2014, č.j. 20 Co 376/2014 – 177. 2. V následném exekučním řízení proti dětem žalované však vyšlo najevo, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem přešlo na žalovanou, jakož i to, že na základě potvrzení vydaného dražebníkem, kterým byla vedlejší účastnice na straně žalované, došlo v rozporu s hmotným právem k výmazu zástavního práva z listu vlastnictví vedeného k předmětným nemovitostem. Žalobkyně k tomuto uvedla, že poté, co bylo v prvním stupni rozhodnuto o její žalobě na soudní prodej zástavy, bylo ve vztahu k předmětným nemovitostem zaknihováno zástavní právo k zajištění údajné pohledávky žalované ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím vůči jejím dětem, jakožto tehdejším vlastníkům předmětných nemovitostí, jakož i došlo k zápisu věcného břemene ve prospěch žalované. Tuto údajnou pohledávku žalované za jejími dětmi však žalobkyně považuje toliko za pohledávku fiktivní, přičemž žalobkyně i s ohledem na skutečnost, že zástavní právo k zajištění této fiktivní pohledávky žalované bylo k předmětným nemovitostem zaknihováno až v okamžiku, kdy bylo zřejmé, že se žalobkyně domůže titulu k soudnímu prodeji zástavy, popírá, že by žalovaná skutečně za svými dětmi měla pohledávku ve výši 200 000 Kč starší roku 2008. 3. Žalobkyně konečně tvrdila, že se žalovaná za účelem uspokojení uvedené fiktivní pohledávky za svými dětmi obrátila na vedlejší účastnici s žádostí o konání veřejné dražby nedobrovolné, přičemž vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem příklepem v dražbě následně nabyla právě žalovaná. Žalobkyně se do veřejné nedobrovolné dražby nepřihlásila, neboť její pohledávka z titulu smlouvy o úvěru měla být jako pohledávka nejstarší bez dalšího považována za pohledávku přihlášenou. Vedlejší účastnice však v rozporu s tímto vydala potvrzení, že provedením dražby zaniklo zástavní právo žalobkyně k předmětným nemovitostem, přičemž dle údajů uvedených v tomto potvrzení měla být fiktivní pohledávka žalované za jejími dětmi starší, než pohledávka žalobkyně za dlužníkem, což však není pravda. 4. Na základě všeho shora uvedeného se žalobkyně domáhala určení toho, že zástavní právo zřízené ve prospěch žalobkyně k zajištění pohledávky žalobkyně ve výši 2 400 000 Kč s příslušenstvím, která vznikla z titulu smlouvy [číslo] jakož i k zajištění veškerých dalších pohledávek, které do celkové výše 2 400 000 Kč z titulu smlouvy [číslo] vznikly v období do [datum], nezaniklo a nadále vázne na předmětných nemovitých věcech. 5. Žalovaná takto uplatněnou žalobu neuznala a navrhla její zamítnutí. Žalovaná předně namítala, že žalobkyně nevyužila žalob dle speciální úpravy zákona o veřejných dražbách (zák.č. 26/2000 Sb., dále jen„ z.v.d.), tudíž není dán naléhavý právní zájem k uplatnění určovací žaloby, a to tím spíše, že žalobkyně měla možnost se do veřejné nedobrovolné dražby přihlásit, což z vlastní vůle neučinila. Naléhavý právní zájem pak není dán i proto, že žalobkyně měla možnost podat jinou než určovací žalobu, tedy se svého práva domáhat například žalobou na soudní prodej zástavy uplatněnou přímo proti žalované. Žalovaná konečně namítala, že je dána překážka probíhajícího exekučního řízení, ve kterém je otázka existence zástavního práva k zajištění pohledávky žalobkyně ze smlouvy o úvěru již vyřešena. K věci samé pak žalobkyně tvrdila, že dne [datum] poskytli synovi [celé jméno svědka] půjčku ve výši 200 000 Kč. Tato pohledávka žalované za jejím synem (dále také jen„ půjčka“ či„ pohledávka žalované“) je proto starší, než pohledávka žalobkyně, pročež zástavní právo zřízené k předmětným nemovitostem k zajištění pohledávky žalobkyně zaniklo v důsledku příklepu v nedobrovolné veřejné dražbě. 6. Do řízení na straně žalované vstoupila vedlejší účastnice, přičemž ta v rámci celého řízení popírala důvodnost žaloby na základě a v rozsahu obran, které za řízení byly uplatněny i žalovanou. 7. Žalobkyně a žalovaná v řízení učinily následující shodná tvrzení, kterážto soud vzal za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“): 8. Žalobkyně dne [datum] uzavřela se [právnická osoba] s.r.o. smlouvu o úvěru ve výši 2 500 000 Kč. K zajištění pohledávky žalobkyně z této smlouvy byla dne [datum] uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva s tehdejšími vlastníky předmětných nemovitostí, kterými byly děti žalované [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka]. Každému z dětí žalované ve vztahu k předmětným nemovitostem tehdy svědčilo vlastnické právo v rozsahu ½ vůči celku. Zástavní právo z uvedené zástavní smlouvy žalobkyně a dětí žalované (dále také jen „ zástavní právo žalobkyně“) bylo k předmětným nemovitostem zapsáno do katastru nemovitostí s účinkem vkladu ke dni [datum]. Pohledávka žalobkyně z uvedené úvěrové smlouvy nebyla splněna a žalobkyně se proto uspokojení domáhala v řízení o soudním prodeji zástavy vedeném u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 5 C 40/2013. V tomto řízení byla žalobkyně úspěšná, přičemž usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21.5.2014, č.j. 5 C 40/2013 – 145, kterým byl nařízen soudní prodeje zástavy, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19.11.2014, č.j. 20 Co 376/2014 – 177, nabylo právní moci dne [datum]. Výkon rozhodnutí o soudním prodeji zástavy však k návrhu žalobkyně proveden nebyl, neboť řízení o tomto bylo zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne 2.2.2017, č.j. 73 EXE 13369/2014 – 64. 9. K předmětným nemovitostem bylo s účinkem zápisu ke dni [datum] do katastru nemovitostí zaknihováno zástavní právo k pohledávce žalované ve výši 200 000 Kč za tehdejším vlastníkem ½ předmětných nemovitostí [celé jméno svědka] (dále také jen„ zástavní právo žalované“). Tímto způsobem zajištěný závazek k žalované, který měl údajně vzniknout z titulu smlouvy o půjčce ze dne [datum], byl [celé jméno svědka] již dříve co do důvodu a výše uznán notářským zápisem notářky [anonymizováno] [příjmení] ze dne 20.8.2014, č.j. NZ 469/2014 a N 484/2014 (k tomuto se zdůrazňuje, že existenci pohledávky žalované za jejím synem žalobkyně popírá v celém rozsahu a okolnosti vzniku a existence této pohledávky je proto v celém rozsahu sporná). 10. Na návrh žalované, jako dražebního věřitele, byla vedlejší účastnicí na žalované straně dne [datum] ve 13:00 hodin provedena nedobrovolná dražba předmětných nemovitostí, když se jejich vlastníkem na základě příklepu stala žalovaná, která uhradila cenu dosaženou vydražením v částce 540 000 Kč. Na základě příklepu přešlo na žalovanou vlastnické právo k předmětným nemovitostem, což bylo zaknihováno do katastru nemovitostí. [ulice] účastnice na žalované straně dne [datum] vydala potvrzení o příklepu a nabytí vlastnictví žalovanou, když současně deklarovala, že se žalobkyně se svou pohledávkou z úvěrové smlouvy nepřihlásila, jakož i to, že zástavní právo k zajištění mladší pohledávky žalobkyně zaniká dle § 57 a § 58 z.v.d. Žalobkyně svou zajištěnou pohledávku do dražby skutečně nepřihlásila, byť o termínu jejího konání byla vedlejší účastnicí vyrozuměna, když ani následně neuplatnila u soudu návrh na vyslovení neplatnosti dražby. Mezi účastníky proto zůstalo sporným, zda zástavní právo žalobkyně k předmětným nemovitostem skutečně zaniklo, či nikoliv, k posouzení čehož bylo ve smyslu dále sděleného právního názoru třeba dalším dokazováním dospět k závěru o tom, zda pohledávka žalované z titulu smlouvy o půjčce byla nebo nebyla starší než pohledávka žalobkyně z titulu úvěrové smlouvy. 11. K právní stránce věci se již na tomto místě konstatuje, že žalobkyně je věcně legitimována k podání dané