14 C 35/2021-94 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou z 30.11.2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 110 836 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného za měsíc říjen 2017 za užívání prostor ve vlastnictví žalobce, které užíval žalovaný. Konkrétně uvedl, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] v k.ú. [obec] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Žalobce žalovanému poskytl uvedené pozemky k parkování vozidel za cenu 10 Kč/automo a den. Žalovaný se souhlasem žalobce umožnil užívání prostor společnosti [právnická osoba 1], [IČO]. Úplatu za užívání prostor byl žalovaný povinen platit měsíčně pozadu na základě faktury vystavené žalobcem. Žalovaný však neuhradil fakturu č. 2017 za užívání prostor v říjnu 2017 na částku 110 836 Kč se splatností 30.11.2017. 2. Žalovaný uplatněný návrh zcela odmítl. Uvedl, že s žalobcem uzavřel dne 1.3.2017 v písemné podobě nájemní smlouvu na užívání předmětných nemovitostí za účelem uskladnění vozidel. Žalobní návrh dle mínění žalovaného nereflektuje, že dne 23.10.2017 došlo v prostoru předmětných nemovitostí k tomu, že při rekonstrukci přilehlé budovy ve vlastnictví žalobce byly postříkány barvou určenou pro ocelové rámy uskladněná vozidla (celkem 221 vozidel) ve vlastnictví společnosti [právnická osoba 1] V souvislosti s touto škodní událostí vznikla žalovanému škoda spočívající jednak v nákladech na opravu vozidel (faktury č. [faktura 1] z 31.8.2018 na částku 272 105 Kč a splatná 7.9.2018, č. [faktura 2] z 31.8.2018 na částku 12 626 Kč a splatná 7.9.2018) a dále v ušlém zisku za parkování vozidel, neboť žalovanému nebylo po dobu opravy vozidel ze strany [právnická osoba 1] hrazeno podnájemné; žalovaný ušlý zisk fakturoval žalobci fakturou č. [faktura 3] z 29.6.2018 na částku 293 068 Kč se splatností 6.7.2018. Žalovaný tyto své nároky uplatnil vůči žalobci v oznámení z 14.12.2017. Žalobce v návaznosti na toto oznámení poté uplatnil škodu u zhotovitele prací, společnosti [právnická osoba 2]. Následně byla škoda uplatněna u subdodavatele, [právnická osoba 3], přičemž na základě pojištění odpovědnosti této společnosti pojišťovna plnila pojistné plnění na odstranění škod na vozidlech. Odstranění škod prováděla společnost [právnická osoba 4], [IČO], pro niž určité práce coby subdodávky prováděl mj. žalovaný a [právnická osoba 5] ([právnická osoba], [IČO]. Pokud jde o pohledávku z titulu ušlého zisku žalovaného, k té doplnil, že po škodní události musel všechna poškozená vozidla ponechat v prostorách bezplatně a nebylo mu od [právnická osoba 1] hrazeno podnájemné; s touto situací byl žalobce obeznámen a souhlasil s tím. Výši ušlého zisku žalovaný určil ve výši podnájemného, které mu mělo být hrazeno společností [právnická osoba 1] po dobu jejich bezplatného uskladnění (tj. 15 Kč za den a vozidlo při počtu 16 147„ autodní“). Žalovaný tak považuje za nemravné a nespravedlivé, aby po něm bylo v takové situaci požadováno nájemné. Navrhl soudu, aby tedy případně využil svého moderačního práva a omezil nájemné za předmětné období až na nulu. 3. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce převzal za takto popsané škody odpovědnost v čl. IV. odst. 3 nájemní smlouvy, podle něhož„ pronajímatel neodpovídá za škody na vozidlech, vyjma: škod, jež budou na vozidlech způsobena v důsledku nedostatečného či absentujícího zabezpečení areálu, a škod vzniklých v důsledku neodborné údržby či špatného technického stavu areálu“. Zároveň se žalovaný domnívá, že žalobce tíží i odpovědnost ve smyslu § 2914 o.z., resp. se této odpovědnosti žalobce nemůže zbavit poukazem na skutečnost, že barvící práce prováděla společnost odlišná od žalobce, tzv. samostatný pomocník, při jehož výběru žalobce nepochybně zanedbal povinnost jeho pečlivého výběru. Konečně žalovaný poukazuje na to, že žalobce porušil svou prevenční povinnost, neboť žalovaného neupozornil na provádění barvících prací v blízkosti zaparkovaných vozidel a znemožnil mu tak ochranu vozidel, např. jejich přemístěním. 4. Pohledávky z uvedených faktur (č. [faktura 1], [faktura 2], [faktura 3]) pak žalovaný uplatnil jako kompenzační námitku vůči žalobci v řízení. Žalovaný tak navrhl soudu, aby žalobu v celém rozsahu zamítl. 5. V podání z 12.8.2022 pak žalovaný uplatnil další kompenzační námitku, a to v částce 272 160 Kč. Konkrétně uvedl, že se jedná o pohledávku, kterou nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 22.1.2021 uzavřenou mezi žalovaným a společností [právnická osoba 4], [IČO]. Uvedená pohledávka má představovat dluh žalobce za společností [právnická osoba 4] z titulu nároku na úhradu částek odpovídajících výši daně z přidané hodnoty za plnění poskytnutá ve prospěch žalobkyně při opravách automobilů poškozených při škodní události. Pojistné plnění totiž bylo vypláceno ve výši bez DPH pojišťovnou společnosti [právnická osoba 4] Žalobce tak měl společnosti [právnická osoba 4] uhradit rozdíl spočívající právě v částce odpovídající DPH. Žalobce však ničeho dosud neuhradil, společnost [právnická osoba 4] pak svou pohledávku vůči žalobci postoupila na žalovaného, který ji uplatnil v řízení jako námitku započtení. 6. Žalobce v řízení odmítl, že by na sebe převzal v písemné smlouvě smluvní odpovědnost v podobě, jak tvrdí žalovaný. Dále uvedl, že jej netíží ani zákonná odpovědnost, neboť ta ve smyslu § 2914 o.z. leží na společnosti [právnická osoba 2], stejně tak nemůže být odpovědný ve smyslu § 2924 o.z. Dále se žalobce ohradil oproti námitce započtení pohledávky postoupené na žalovaného. Uvedl, že jednak žalovaný jednal ve střetu zájmů coby jednatel společnosti [právnická osoba 4] jako postupitel a zároveň jako postupník; o takovém jednání nebyla informována valná hromada společnosti ani druhý jednatel postupující společnosti, žalovaný tak neměl souhlas k takovému jednání. Nadto namítl promlčení postoupené pohledávky a konečně uvedl, že se domnívá, že pohledávka již dříve zanikla splněním. 7. Soud věc projednal při ústních jednáních dne 12.5.2022, 15.9.2022 a 6.10.2022, při kterých provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci samé. Zároveň soud vyšel z následujících nesporných tvrzení účastníků řízení, která vzal za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), že: předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví žalobce a byly jím vlastněny v roce 2017, žalovaný předmětné pozemky užíval od března 2017 do 23. 10. 2017 k parkování vozidel a za užívání pozemku platil žalobci úplatu ve výši 10 Kč/auto/den + DPH, některá vozidla zde pak byla uložena též po 23.10.2017, nájemné za užívání předmětných nemovitostí za měsíc říjen 2017 bylo fakturováno žalobcem fakturou č. 2017 v částce 110 836 Kč se splatností 30. 11. 2017. dne 23. 10. 2017 při opravě budovy (haly) v sousedství užívaných pozemků, došlo ke znečištění zaparkovaných vozidel základovou barvou. stavební práce na přilehlé hale si objednal žalobce u společnosti [právnická osoba 2] a natěračské práce proběhly formou subdodávky od společnosti [právnická osoba 3] 8. Z faktury č. 2017, vč. příloh soud zjistil, která konkrétní vozidla (s uvedení registračních značek) a po jakou dobu byla v předmětných nemovitostech parkována v období měsíce října 2017. Celkový počet tzv. autodní (tj. vozidel za počet dní) činil 9 160, dále bylo účtováno DPH ve výši 21 % a celková částka činila 110 836 Kč. Předžalobní výzvou z 8.8.2019 (vč. potvrzení o podání) právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě mj. faktury č. 2017 v náhradní lhůtě do 20.8.2019 a upozornil jej na možnost soudního uplatnění pohledávky. 9. Žalovaný v reakci na předžalobní výzvu zaslal žalobci přípis, jímž mu oznámil, že za žalobcem eviduje pohledávky z faktur č. [faktura 1], [faktura 2] a [faktura 3], které přiložil a dále sdělil, že po započtení vzájemných pohledávek zbývá žalobci k úhradě částka 32 887 Kč s DPH (reakce žalovaného na předžalobní výzvu ze dne 19. 8. 2019, vč. přiložených faktur). Žalobce následně sdělil žalovanému, že pohledávky žalovaného uplatnil k náhradě vůči společnosti [právnická osoba 3], kterou označil za škůdce, a odmítl vlastní odpovědnost za škodu (výzva k úhradě dlužné částky ze dne 10. 9. 2019 od právního zástupce žalobce žalovanému, včetně kopie podací stvrzenky). Žalovaný v reakci na tento přípis uvedl, že odpovědnost za škodu vzniklou na vozidlech tíží žalobce s ohledem na znění čl. IV. odst. 3 uzavřené nájemní smlouvy (odpověď žalovaného ze dne 18. 9. 2019). Žalobce dne 19.6.2019 vyzval společnost [právnická osoba 3] k náhradě škody vzniklé žalovanému spočívající v ušlém zisku na základě faktury [faktura 3] coby zhotovitele natěračských prací (uplatnění nároku na náhradu škody panem [příjmení] z 19. 6. 2019). Jmenovaná společnost odmítla nárok na náhradu ušlého zisku ve výši 293 068 Kč a navrhla dohodu o narovnání s tím, že uhradí částku 25 000 Kč žalovanému (emailová konverzace mezi panem [jméno] [příjmení] a právním zástupcem žalobce, ze dne 26. 7. 2019). Z oznámení o způsobené škodě ze dne 14. 12. 2017 soud zjistil, že žalovaný tímto způsobem žalobce informoval o poškození zaparkovaných vozidel na předmětnýc