9 C 396/2021-42 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou ze dne 1. 2. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 16 455,39 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dříve [právnická osoba], nebo [právnická osoba]; dále jen„ původní věřitelka“), uzavřela s žalovaným dne 4. 3. 2013 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu a poskytování kontokorentního úvěru, a jejíž součástí byly dispozice, produktové podmínky a všeobecné podmínky, úrokový lístek a sazebník. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit ve výši 14 000 Kč, a žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat zůstat alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání úvěru, a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu, a že úvěrový limit nepřekročí. Dále se zavázal neocitnout se v prodlení. Žalovaný své závazky porušil zejména překročením úvěrového limitu, kdy původní věřitelka zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru, a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 16 455,39 Kč převedla na nově otevřený úvěrový účet. Žalovaný však tuto částku nesplatil, a dopisem ze dne 17. 7. 2018 původní věřitelka úvěr k tomuto dni zesplatnila. Dlužná částka se úročila úrokovou sazbou pro nepovolený debet ve výši 30 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 s účinností k 20. 8. 2020, kdy o postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 9. 9. 2020. Dluh žalovaného je představován dlužnou jistinou 16 455,39 Kč, a úroky z prodlení ve výši 1 547,32 Kč, kapitalizovanými k 17. 7. 2018. Žalobkyně dále požadovala úroky ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny od 18. 7. 2018 do zaplacení, a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od 21. 8. 2020 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 21. 12. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 12. 2021, č. j. 9 C 396/2021 – 37, bylo řízení v té části, kde se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení úroku ve výši 1 % ročně z částky 16 455,39 Kč od 18. 7. 2018 do zaplacení, zastaveno. 4. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č.l. 6 spisu) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 6. Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli dne 4. 3. 2013 smlouvu o bankovních produktech a službách, kdy byl mj. žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr Flexikredit. Součástí smlouvy byly aktuální podmínky, produktové podmínky, sazebník a úrokový lístek, včetně dispozic (smlouva o bankovních produktech a službách ze dne 4. 3. 2013, všeobecné podmínky). Kontorent byl poskytnut k běžnému účtu žalovaného č. [bankovní účet] s tím, že výše povoleného limitu je v částce 14 000 Kč. Žalovaný musel mít minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu. Úroková sazba pro nepovolený debet byla úrokovým lístkem určena 29 % ročně (dispozice ze dne 14. 8. 2013, úrokový lístek). Dopisem ze dne 17. 7. 2018 došlo k zesplatnění úvěru žalovaného pro opakované poršování smluvních ujednání k 17. 7. 2018, kdy celková dlužná částka byla 16 455,39 Kč, a kterou byl žalovaný povinen uhradit do 31. 7. 2018 (oznámení o zesplatnění ze dne 17. 7. 2018). K 20. 8. 2020 měl žalovaný nepovolený debet ve výši 16 455,39 Kč, a splatný úrok z prodlení z jistiny byl v částce 1 547,32 Kč (výpis z úvěrového učtu ze dne 20. 8. 2020). 7. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, s účinností ke dni úplaty, tj. k 20. 8. 2020 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, dohoda o úplatě ze dne 19. 8. 2020, potvrzení o provedení úplaty), kdy postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 8. 2020 (dopis ze dne 28. 8. 2020, podací lístek ze dne 9. 9. 2020). Dopisem ze dne 18. 12. 2020 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 18. 12. 2020, podací lístek ze dne 21. 12. 2020). 8. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 9. Žalovaný a původní věřitelka uzavřeli dne 4. 3. 2013 smlouvu o bankovních produktech a službách, kdy byl mj. žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr [anonymizováno] s nejvyšším povoleným limitem 14 000 Kč, kdy nepovolený debet byl úročen úrokem 29 % ročně. Žalovaný však porušil podmínky plynoucí ze smlouvy, kdy původní věřitelka úvěr žalovaného zesplatnila k 17. 7. 2018. Dluh žalovaného ve výši 16 455,39 Kč původní věřitelka postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek k 20. 8. 2020 O postoupení pohledávky byl žalovaný informován, taktéž byl vyzván k úhradě, avšak ničeho neuhradil. 10. S ohledem na shora uvedené tak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 455,39 Kč, jako dlužné jistiny úvěru (§ 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění k 4. 3. 2013), včetně úroků ve výši 29 % ročně z částky 16 455,39 Kč od 18. 7. 2018 do zaplacení (§ 658 zákona č. 40/1964 Sb. v rozhodném znění, § 502 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., v rozhodném znění). 11. Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.), soud žalovanému uložil povinnost k úhradě zákonných úroků z prodlení v částečně kapitalizované výši 1 547,32 Kč, a dále ve výši 9 % ročně od 21. 8. 2020 do zaplacení dle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., v souladu s žalobním návrhem (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). 12. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o ust. § 1879 a ust. § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a odměnu za tři úkony právní služby advokáta. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je plnění nepřesahující částku 50 000 Kč, přiznal soud náhradu za právní zastoupení ve výši dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT) po 300 Kč za tři úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění. Dále byla žalobkyni přiznána hotových nákladů 3x 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT a 21% DPH ve výši 252 Kč, celkem 2 252 Kč. 14. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. 15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.