98 C 264/2018-308 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 173 046 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 580 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 031 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 072 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 12 582 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 072 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 072 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 072 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 072 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 815 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 815 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 815 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 815 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 815 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 815 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 815 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 815 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 14 180 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit 12 940 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 032 Kč od [datum] do zaplacení z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 743 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.). Rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 799 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 185 977 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za užívání bytu ve výši ujednaného nájemného a z titulu bezdůvodného obohacení ve výši nákladů na služby spojené s užíváním bytu žalovaným bez právního důvodu v období srpen 2016 až červenec 2018. 3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, navrhoval, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. 4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel zejména ze zjištění, že žalobce je vlastníkem domu [adresa], stojícího na pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], vedeném [anonymizována čtyři slova] [část Prahy]. Dne [datum] žalobce uzavřel se žalovaným a jeho manželkou nájemní smlouvu, kterou byl sjednán nájem bytu v uvedeném domě, a to na dobu jednoho roku s automatickým prodloužením. Dne [datum] nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. 60 C 156/2016–61, kterým byla žalovanému uložena povinnost do pěti měsíců od právní moci rozsudku (do [datum]) vyklidit předmětný byt, neboť dne [datum] byl žalovaný žalobcem informován, že doba nájmu mu nebude prodloužena, přičemž žádná další nájemní smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla. Od [datum] činila sazba nájemného 63,34 Kč m2 měsíčně, tedy žalovaný byl povinen hradit nájemné z byt 5 813 Kč měsíčně, respektive ve výši 6 031 Kč měsíčně po připočtení nájemného za vybavení bytu ve výši 218 Kč měsíčně, a zálohu na služby ve výši 743 Kč měsíčně. Zvýšení nájmu na rok 2016 bylo žalovanému oznámeno žalobcem dopisem ze dne [datum]. Od [datum] činila sazba nájemného 63,78 Kč m2 měsíčně, tedy žalovaný byl povinen hradit nájemné z byt 5 854 Kč měsíčně, respektive ve výši 6 072 Kč měsíčně po připočtení nájemného za vybavení bytu ve výši 218 Kč měsíčně, a zálohu na služby ve výši 743 Kč měsíčně. Zvýšení nájmu na rok 2017 bylo žalovanému oznámeno žalobcem dopisem odeslaným dne [datum]. Výše nájemného a záloh na služby pro rok 2018 zůstala stejná jako v roce 2017. Žalovaný v roce 2016 zaplatil za měsíc srpen 4 451 Kč, na vyúčtování spotřebovaných služeb za rok 2015, splatné v červenci 2016, zaplatil dne [datum] vyúčtovanou částku ve výši 3 832 Kč. V roce 2017 a 2018 nezaplatil žalovaný na nájem a na zálohy na služby ničeho. Nezaplatil rovněž částku 12 582 Kč z titulu vyúčtování spotřebovaných služeb za rok 2016, splatného v červenci 2017 a částku 14 180 Kč z titulu vyúčtování spotřebovaných služeb za rok 2017, splatného v červenci 2018. Žalovaný se dostal do prodlení, když částku 6 757 Kč za listopad 2015 splatnou [datum] zaplatil [datum], částku 6 757 Kč za leden 2016 splatnou [datum] zaplatil [datum], částku 6 757 Kč za únor 2016 splatnou [datum] zaplatil [datum], částku 6 757 Kč za březen 2016 splatnou [datum] zaplatil [datum], částku 6 757 Kč za květen 2016 splatnou [datum] zaplatil [datum], částku 6 757 Kč za červen 2016 splatnou [datum] zaplatil [datum], namísto částky 6 774 Kč za červenec 2016 splatné [datum] zaplatil dne [datum] částku 5 757 Kč a vyúčtování služeb za rok 2015 ve výši 3 832 Kč splatné [datum] zaplatil [datum]. 5. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Předně konstatoval, že co se týče požadavku žalobce na zaplacení dluhu žalovaného z titulu vyúčtování služeb za rok 2017, splatného [datum], rozhodoval v souladu s vyúčtováním o částce 14 180 Kč, přestože žalobce v žalobě chybně uváděl částku 12 582 Kč. Současně rozhodoval o celkové částce 185 986 Kč, která odpovídá součtu jednotlivých v žalobě uvedených nároků, namísto v žalobě uvedené celkové částky ve výši 185 977 Kč. Vyšel z toho, že nájemní vztah žalovaného skončil ke dni [datum] a nebylo prokázáno, že by se žalovaný do [datum] z bytu vystěhoval. Uzavřel, že žalobce má v souladu s § 2295 o. z. vůči žalovanému nárok na náhradu za užívání bytu v době po skončení nájmu, a to ve výši ujednaného nájemného. Dospěl tedy k závěru, že je důvodný žalobou uplatněný nárok žalobce na zaplacení částky 140 826 Kč z titulu náhrady za užívání bytu za dobu od září do prosince 2016 ve výši 4 x 6 031 Kč, za srpen 2016 ve výš 1 580 Kč, za dobu od ledna do června 2017 ve výši 6x 6 031 Kč, za dobu od července do prosince 2017 ve výši 6 x 6 072 Kč a za dobu od ledna do července 2018 ve výši 7 x 6 072 Kč. Ve vztahu k požadavku žalobce na úhradu nákladů na služby spojené s užíváním bytu s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že žalobci svědčí nárok na náhradu bezdůvodného obohacení ve výši skutečně čerpaných služeb za předmětné období, nikoliv však ve výši sjednaných záloh. Vyšel z toho, že v řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly vyúčtovány spotřebované služby za rok 2016 ve výši 12 582 Kč a za rok 2017 ve výši 14 180 Kč. Žalobou uplatněné nároky na zaplacení těchto částek tedy považoval za oprávněné. Co se tyče vyúčtování spotřebovaných služeb za rok 2018 ve výši 13 131 Kč respektoval soud prvního stupně žalobní návrh a přiznal žalobci jen náhradu v požadované výši 5 201 Kč, odpovídající náhradě za dobu od ledna do července 2018 ve výši 7 x 743 Kč. Z uvedených důvodů považoval za důvodný nárok žalobce zaplacení ceny vyúčtovaných služeb ve výši 31 963 Kč, které žalovaný prokazatelně spotřeboval. O nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení rozhodl s poukazem na § [číslo], § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2295 o. z. O nákladech řízení rozhodl pak podle poměrů úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobci tak přiznal poměrnou část celkových nákladů řízení, za které považoval v souladu s judikaturou Ústavního soudu náklady nezastoupeného účastníka v podobě paušální náhrady hotových výdajů dle vyhl. č. 254/2015 Sb. 6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobce i žalovaný odvolání. 7. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného bylo podáno opožděně, a tudíž nejsou splněny podmínky pro to, aby o něm bylo meritorně rozhodnuto. Z obsahu spisu plyne, že písemné vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně ze dne 22. 7. 2021, č. j. 98 C 264/2018-234 bylo žalovanému doručováno zásilkou určenou do vlastních rukou adresáta. Z doručenky je zřejmé, že žalovaný jako adresát nebyl zastižen, a tudíž zásilka byla uložena na poště a připravena k vyzvednutí dne [datum], adresátovi byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Žalovaný si zásilku na poště osobně vyzvedl dne [datum]. Odvolání proti rozsudku bylo žalovaným podáno dne [datum] e-mailovou zprávou neopatřenou elektronickým podpisem a následně doplněno podáním doručeným žalovaným osobně do podatelny soudu prvního stupně dne [datum]. 8. Odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písem