98 C 49/2022-112 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu dne [datum], se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 31 890 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem pěti motorových vozidel: [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Přičemž první vozidlo nemělo v době [datum] – [datum], druhé v době od [datum] – [datum] a také v době [datum] – [datum], třetí v době od [datum] – [datum] a čtvrté od [datum] – [datum] a páté od [datum] – [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla vyzval žalovaného k úhradě, ale protože žalovaný svoji povinnost k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného motorového vozidla nesplnil, přistoupil žalobce k dalšímu vymáhání s dalšími náklady. 2. Soud nenařídil přípravné jednání dle § 114c o.s.ř. a k prvnímu ústnímu jednání ve věci, předvolal účastníky předvoláním, ve kterém byli řádně poučeni ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že poučovací povinnost soudu dle § 118a o.s.ř. je upravena jen pro ústní jednání, poučil soud na prvním ústním jednání (ÚS ČR I.ÚS 212/06, NS ČR 33 Cdo 1074/2011) žalobce o jeho povinnosti tvrdit v žalobě všechny právně významné skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok (§ 101 odst. 1 o.s.ř.), takže předně jestliže žalobce na dnešním ústním jednání doložil smlouvu, která vypadá úplně jinak než tu, kterou založil k soudu tak, jak byla čtena na č. l. 53 srovnanou se smlouvu na č. l. 78 založenou na dnešním ústním jednání, nechť soudu doplní svá tvrzení, ve kterém srozumitelně vylíčí, kde kupní smlouvu opatřil, neboť z evidence motorových vozidel soud nezjistil a soudu nebyla patřičným orgánem předložena žádná taková kupní smlouva. Nechť tedy soudu i osvětlí, z jakého důvodu na č. l. 53 je smlouva bez podpisu žalovaného, když na dnešním ústním jednání předkládá smlouvu, která takový podpis obsahuje, co se týče kupní smlouvy na č. l. 58 uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] ze [datum], nechť rovněž srozumitelně tvrdí, jak si takovou opatřil, protože z evidence motorových vozidel soudu nebyla předložena žádná taková kupní smlouva, a nechť uvede, zda se jedná o paní [příjmení], a tato svá tvrzení patřičně doloží, neboť z výpisu Evidence motorových vozidel vyplývá, že předchozím vlastníkem před žalovaným byla právě [jméno] [příjmení], nikoliv [jméno] [příjmení], nechť svá tvrzení hodnověrně prokáže (§ 120 o.s.ř.). Žalobce ve lhůtě jemu soudem uložené se vyjádřil tak, že mu bylo k vozidlu [anonymizována tři slova] předložena smlouva paní [příjmení] a panem [příjmení] k vozidlu RZ [anonymizována dvě slova] pak obdržel smlouvu [jméno] [příjmení] a dále navrhl co se týká různého příjmení, domnívá se žalobkyně, že předestřený rozpor lze vyřešit porovnáním rodných čísel paní [příjmení] a soudem uváděné paní [příjmení] v registru vozidel a ohledně vozidla [registrační značka], že obdržela smlouvu od paní [příjmení] a k rozporu ohledně předkládaných smluv ohledně podpisu žalovaného - na který upozornil soud pak uvedl k rozporu vyhotovení smluv zakládaných do spisu žalobkyně sděluje, že k tomu došlo zjevně administrativně – technickým pochybením při zpracování příloh doplnění žaloby, kdy tedy žalobkyně upřesňuje, že jako důkaz o vlastnictví žalovaného ve vztahu k vozidlu [registrační značka] označuje kupní smlouvu předloženou při jednání dne [datum], když odkázal na přílohy vyjádření a trval na důvodnosti žaloby. 3. Z upomínky žalobce - ohledně prvního motorového vozidla ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému výzvu, kterou si žalovaný vyzvedl dne [datum] (č.l.67). Doručení další upomínky ze dne [datum] žalobce ničím neprokázal a u třetí upomínky a ze dne [datum] nebyl ani čárový kód, který žalobce používá pro odesílané zásilky. 4. Z doručenky ze dne [datum] soud zjistil, jak přibližně vypadá žalovaného podpis. 5. Žalobce nesl důkazní břemeno (NS ČR 21 Cdo 1241/2003) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorových vozidel, u kterých žalobce zjistil, že byly v žalované době provozovány bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc přisvědčuje jasná instrukce [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] (č.l.37), ve kterém se naprosto jednoznačně uvádí, že [anonymizována dvě slova] není příslušné k vydávání dat dle § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. - kdy se očividně navazuje na stanovisko k neblahé praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel ze dne [datum] (č.l.19). Takže, proto soud vyšel výhradně z výpisu z registru silničních vozidel, který si k důkaznímu návrhu žalobce (č.l.4 – 8) soud pořídil u příslušných odborů dopravně správních činností a zjistil, že vlastníkem prvního motorového vozidla byl žalovaný od [datum] do [datum] (č.l. 23), kdy jej prodal [jméno] [příjmení] (č.l.23, 25) a STK byla platná až do [datum] (č.l.23), druhé motorové vozidlo vlastní žalovaný od [datum] a STK byla platná do [datum], jinými slovy žalovaný koupil motorové vozidlo bez platné STK (č.l. 34, 39, 96), třetí motorové vozidlo vlastní od [datum] [jméno] [příjmení] (č.l. 35), od [datum] do [datum] vozidlo vlastnila [jméno] [příjmení] (č.l. 94), která dne [datum] vozidlo prodala [anonymizováno] – [příjmení] [příjmení] (č.l.100), čtvrté motorové vozidlo vlastnila [jméno] [příjmení], bytem [adresa] (č.l.40), když kupní smlouva předložená žalobcem (č.l.58) je uzavřená mezi [jméno] [příjmení] bytem v okrese [obec] a podpis žalovaného se na první pohled významně liší od podpisu na doručence ze dne [datum], kterou soudu předložil rovněž žalobce (viz shora, přílohová obálka) a který je na první pohled dosti jiný od podpisů na smlouvě na č.l. 78, když žádné rodné číslo se u prodávající neuvádí, takže jakékoliv ztotožnění [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo (logicky) zcela vyloučeno, páté vozidlo vlastnila [jméno] [příjmení] od [datum] do [datum] (č.l.40), když žalobce soudu předložil kupní smlouvu ze dne [datum] (č.l.53), kde na posledním řádku je vlevo podpis [jméno] [příjmení] a vpravo na stejném řádku není podepsána, kdežto na ústním jednání (č.l.78) žalobce předložil stejnou smlouvu, kde ovšem na pravé straně řádku je podpis, který je na první pohled dosti jiný od podpisů na smlouvě na č.l. 58 a i na doručence ze dne [datum]. 6. Soud provedl všechny důkazy předložené žalobcem, ovšem s výjimkou na shora uvedené neměly na skutkový stav žádný vliv a soud se jimi v rozsudku již dále nezabýval, protože způsob ani doba doručení výzev ani žalobcovy interní výpisy ohledně vlastnictví vozidel nemohl zvrátit fakt, že žalobce neunesl důkazní břemeno o vlastnictví vozidel (NS ČR 21 Cdo 2682/2013, ÚS ČR IV. ÚS 582/01). 7. V souzené věci bylo (NS ČR 22 Odo 801/2005) prokázáno, že první vozidlo žalovaný po celou souzenou dobu vlastnil, dokonce bylo prokázáno, komu a kdy jej prodal. Zrovna tak bylo i prokázáno, že po celou dobu svého vlastnictví mohl vozidlo legálně provozovat, neboť vozidlo mělo platnou technickou kontrolu. [příjmení] výpočet příspěvku je v případě prvního motorového vozidla dán součinem počtem dnů – 59 dnů a vyhláškou danou sazbou pro objem válců souzeného motorového vozidla, což je 65 Kč, tedy příspěvek za souzenou dobu činí 3 835 Kč. Žalobci náleží i úrok z prodlení (§ 1958, § 1970, § 573 OZ § 4 z.č. 168/1999 Sb.), a to již [datum] – protože [datum] doběhla zákonná třicetidenní lhůta, od jediné prokazatelně odeslané výzvy. Jestliže se tedy žalobce dobrovolně vzdal části svého nároku, když se domáhal méně, než jaký byl jeho zákonný nárok, pak to bylo zcela jeho v dispozici a soud nemohl přiznat úroky z prodlení za dobu delší, byť byla v řízení dobře prokázána a v případě správně podané žaloby by úroky takto přiznal (§ 153 o.s.ř.). Soud přiznal žalobci také 300 Kč z důvodu nákladů žalobce na splnění povinnosti žalobcem, která byla takto vyčíslená ve výzvě, a proto její přiznání bylo zcela legální (§ 4 odst. 7 z.č. 168/1999 Sb.). Úroky z prodlení však z této částky přiznat nelze, což vyplývá (logicky) ze samotné, zákonem stanovené podstaty této částky resp. jejího účelu. 8. V souzené věci bylo (NS ČR 22 Odo 801/2005) prokázáno, že druhé vozidlo žalovaný po obě souzené doby vlastnil resp. vlastní jej dál. V souzené věci ovšem bylo také j