15 C 270/2022-87 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, jednak určení neplatnosti závěti výše ve výroku I. specifikované (dále jen„ závěť“) a určení, že žalovaný není dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení] [rodné číslo] (dále jen„ zůstavitelka“). Svůj návrh odůvodnila tím, že jako [anonymizována dvě slova] a jediná zákonná dědička zjistila z dědického řízení pod sp. zn. [spisová značka], že zůstavitelka, tj. [anonymizováno] [role v řízení], pořídila dne [datum] závěť sepsanou formou notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kterou odkázala svůj byt v [anonymizována dvě slova] [adresa] v [obec a číslo] (ačkoliv v žalobním petitu je nesprávně uvedeno, že zůstavitelka bydlela v [adresa] v [obec a číslo]) žalovanému, avšak vzhledem k tomu, že žalobkyně byla se zůstavitelkou v pravidelném kontaktu a [anonymizováno] se o žalovaném nikdy nezmínila, kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu nevycházela z bytu, cizích osob se kromě své jediné přítelkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] narozené [datum], stranila, považuje žalobkyně za vyloučené, že by měla rozumný důvod odkázat svůj jediný hodnotný majetek cizí osobě, aniž by do závěti jakkoliv zahrnula žalobkyni, se kterou udržovala vřelé vztahy, nebo že neodkázala tento byt své [anonymizováno] [jméno]. Vzhledem i k další okolnosti, že [anonymizováno] zůstavitelky [jméno] v roce [rok] odkázala na základě závěti svůj byt v [anonymizována dvě slova], rovněž naprosto cizí osobě se jménem [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného] [datum narození], tedy osobě se shodným příjmením jako byl závětní dědic zůstavitelky, se žalobkyně s těmito podezřelými skutečnostmi obrátila na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [část Prahy] podala trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření z trestného činu podvodu dle § 209 trestného činu útisku dle § 177 trestního zákona, které je v současné době vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně se domnívá, že někdy v roce [rok], před sepisem závěti, došlo k tomu, že byl na zůstavitelku, která byla kvůli svému věku fakticky omezena ve svéprávnosti a zdravotně upoutána na lůžko, vyvíjen nátlak ze strany neznámých osob, anebo byla zůstavitelka jiným způsobem ovlivněna či podvedena tak, aby sepsala závěť ve prospěch žalovaného, kdy tyto okolnosti naplňují důvody pro neplatnost závěti spočívající, jednak v nedostatku právní způsobilosti zůstavitelky pořídit platnou závěť z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a snížených kognitivních schopností a také, že pořízení závěti je výsledkem jednání mající znaky trestného činu, popřípadě jiného protiprávního jednání. Žalobkyně současně navrhla, aby zahájené řízení bylo přerušeno do doby, než bude rozhodnuto o podaném trestním oznámení. 2. Žalovaný se vyjádřil podáním ze dne [datum] tak, že žaloba není ničím podložena. Pro závěť sepsanou notářským zápisem, který je veřejnou listinou, platí presumpce správnosti a právo povolat dědice je osobním právem zůstavitele, který jeho uplatnění nemusí s nikým konzultovat či oznamovat. Zůstavitelka nebyla nikdy ve své svéprávnosti omezena v době před sepisem závěti ani v době mezi sepisem závěti a smrtí zůstavitelky. Vyžadování zdravotnické dokumentace, jak požaduje žalobkyně, považuje za obstrukční. Žalobkyně žije v [země] a osobně se se zůstavitelkou ani nestýkala. Nedovozuje, z čeho konkrétně vyplývá nesvéprávnost zůstavitelky, netvrdí období, kdy by zůstavitelka měla být nesprávná, důvod nesprávnosti, jak se o něm dozvěděla. Žalovaný se také důrazně ohradil proti obvinění žalobkyně ze spáchání trestného činu, když trestní oznámení bylo podáno na neznámého pachatele, ačkoliv žalobkyně věděla, kdo je závětí povolán dědicem a v této souvislosti ani nesouhlasil s přerušením řízení do doby rozhodnutí o trestním oznámení vedené u [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] sp. zn. [spisová značka], neboť toto nijak nesouvisí s jeho osobou. Pro tvrzení žalobkyně nesvědčí ani běh času, neboť od sepisu závěti formou notářského zápisu do smrti zůstavitelky uběhlo 8 let, tedy dlouhá doba na to, aby zůstavitelka napravila své jednání, kdyby bylo bývalo učiněno pod nátlakem. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. 3. Ve věci se konalo jednání dne [datum], kdy bylo zahájeno jednání ve věci samé. V dokazování pak bylo pokračováno na jednání dne [datum] a rozhodnuto ve věci bylo [datum]. 4. Soud provedl následující důkazy: úmrtní list, notářský zápis [spisová značka], [spisová značka], Usnesení [číslo jednací], Usnesení [číslo jednací], [anonymizováno] psaná listina opatřená překladem a označená jako výzva ze dne [datum] s překladem italskou doložkou, Usnesení PČR [číslo jednací] [rok] [číslo] z [datum rozhodnutí], stížnost ze dne [datum] proti usnesení o odložení trestní věci, úřední záznam o vysvětlení [jméno] [celé jméno žalovaného], úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení], úřední záznam o podání vysvětlení [celé jméno žalovaného], úřední záznam o podání vysvětlení [jméno] [příjmení], úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení], úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení], výslech svědka [jméno] [celé jméno svědka]. 5. Na základě provedených důkazů a skutečností, které účastníci označili za nesporné zjistil soud následující skutkový stav. 6. Žalobkyně je [anonymizováno] občanka žijící v [země]. Zůstavitelka byla [anonymizováno] žalobkyně, žijící jakožto vdova v [země] v [obec a číslo] v ulici [ulice a číslo] (dále jen„ byt“), přičemž ve stejném domě žila také, jakožto vdova, nejbližší přítelkyně zůstavitelky [jméno] [příjmení], se kterou měla zůstavitelka velmi blízký vztah, vzájemně si pomáhaly s běžnými záležitostmi, jako například nákupy, ale i v případě nemoci jedné či druhé (nesporná tvrzení, úřední záznamy o podání vysvětlení osob žijících v domě v [anonymizováno] [číslo]). 7. [jméno] [příjmení] pořídila závěť ve formě notářského zápisu dne [datum], ve které ustanovila univerzálním dědicem pana [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného [datum], který nabyl byt [číslo] v [anonymizováno] ulici v [obec a číslo], na základě usnesení [číslo jednací] po smrti [jméno] [příjmení] [datum]. Usnesení nabylo právní moci dne [datum rozhodnutí] (Usnesení [číslo jednací]). 8. Zůstavitelka pořídila závěť ve formě notářského zápisu dne [datum], kterou ustanovila pro případ své smrti žalovaného dědicem bytu a [jméno] [příjmení] dědičkou veškerého ostatního majetku. Pro případ, že by však [jméno] [příjmení] nemohla dědit, ustanovila náhradním dědicem veškerého svého ostatního majetku rovněž žalovaného. V závěti také žádala, aby [jméno] [příjmení] nebo žalovaný v případě, že by [jméno] [příjmení] nemohla, aby se postaral o pohřeb kremací bez obřadu s převzetím urny a rozptylem popela na [anonymizována dvě slova]. Prohlásila také, že žádnou jinou závěť nepořídila a tato závěť je jedinou platnou závětí. Uvedla, že nemá žádné potomky a že závětní dědicové si mohou před soudem dohodnout, že si pozůstalost zcela nebo z části rozdělí jinak, než je uvedeno v závěti (notářský zápis [spisová značka] [spisová značka]). 9. [jméno] [celé jméno žalovaného] [datum narození] byl závětním dědicem [jméno] [příjmení], která byla [anonymizováno] jeho [role v řízení] a [jméno] [celé jméno žalovaného] ji vždy oslovoval této. Pravidelně a vzájemně se rodina už od dětství [jméno] [celé jméno žalovaného] s [jméno] [příjmení] navštěvovala a jelikož [jméno] [příjmení] neměla děti, vždy říkala, že byt, ve kterém původně bydlela s manželem v [anonymizováno], odkáže v závěti na [jméno] [celé jméno žalovaného] jako [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. Když dosáhl věku 18 let dostal od [jméno] [příjmení] kopii notářského zápisu závěti, ve kterém byl uveden jako dědic bytu [jméno] [příjmení]. V roce [rok] po smrti [anonymizováno], byl [jméno] [celé jméno žalovaného] s [jméno] [příjmení] u notáře, kde se psala novou závěť, ve které byl rovněž uveden jako dědic. Kopii závěti měl [jméno] [celé jméno žalovaného] u sebe. [jméno] [celé jméno žalovaného] [příjmení] [příjmení] říkala, že má v domě dobrou kamarádku, což byla zůstavitelka. Oslovovala jí paní doktor a jednou jim řekla, že se paní doktor zbláznila, že jí chce odkázat svůj byt. Tomu se [jméno] [příjmení] divila, protože byly stejně staré. Pak už se o tom nebavili, ale po nějaké době [jméno] [celé jméno žalovaného] od svého bratra [jméno] – žalovaného zjistil, že zůstavitelka sepsala závěť, kdy svůj byt odkázala právě jemu. Po smrti [jméno] [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] zařizoval pohřební záležitosti a při rozptylu na [anonymizována dvě slova] se seznámil i se zůstavitelkou. Po smrti [jméno] [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] zděděný byt pronajal a mluvil také osobně se zůstavitelkou, která mu chtěla vrátit klíč od bytu [jméno] [příjmení], jenž měla do té doby k dispozici. Jednou mu také volala kvůli problému s vodou a nájemníky bydlící nad ní, avšak [jméno] [celé jméno žalovaného] uvedl, že to nejsou jeho známí a zůstavitelka odvětila, že si problém vyřídí sama (úřední záznam