17 C 91/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdila, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu [číslo] že na základě této smlouvy žalovanému dne [datum] byl poskytnut úvěr 50 000 Kč. Tento úvěr, jakož i úrok v sjednané nominální výši 64,6 % ročně, se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 48 měsíčních splátek ve výši 2 928 Kč, splatných počínaje od měsíce srpna roku 2021 vždy do 22. dne daného měsíce. Pro případ porušení povinnosti žalovaného splácet úvěr a úrok sjednaným způsobem, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 998 Kč za prodlení s uhrazením každé jednotlivé splátky. Současně pro případ prodlení byla sjednána náhrada nákladů ve výši 400 Kč za prodlení s uhrazením každé jednotlivé splátky. Žalovaný nezaplatil ničeho a úvěr byl proto zesplatněn ke dni [datum], čímž k doposud nesplacené jistině ve výši 50 000 Kč přirostl doposud nesplacený úrok ve výši 8 036,16 Kč. Pro případ zesplatnění úvěru, resp. pro případ následného prodlení se zaplacením dlužní jistiny, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 58 036,16 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, to vše s příslušnými úroky ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši 10 447,20 Kč, jakož i úroku ve výši 99,85 8% ročně z částky 94 000 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i úroku ve výši 64,6 % ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 070,48 Kč a úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 168 652 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním. 3. K jednání soudu se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil bez jakékoliv omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). 4. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění: 5. Z listin označených jako„ návrh na uzavření smlouvy / smlouva o úvěru [číslo] dodatek [číslo] smlouvy [číslo] oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře a dodejka“ bylo zjištěno, že tyto byly sepsány mezi žalobkyní a žalovaným, když k jejímu podpisu oběma stranami došlo dne [datum]. Předmětem ujednání účastníků byl úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému prostřednictvím účtu č. [bankovní účet]. Tomuto ujednání souvztažně odpovídá závazek žalovaného poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky ve výši 64,60 % ročně, k čemuž mělo dojít formou 48 měsíčních splátek ve výši 2 928 Kč (tj. zaplatit celkem 140 544 Kč), splatných počínaje od měsíce srpna roku 2022 vždy do 22. dne daného měsíce. Dále bylo zjištěno ujednání o sankcích, tj. smluvních pokutách a nákladech vzniklých v případě prodlení žalovaného (čl. 6, 6.2, 6.5), jakož i ujednání o možnosti zesplatnění úvěru (čl. 6) a přírůstu nesplacených úroků k jistině (čl. 6). Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému doručeno dne [datum] 6. Z listin označených jako„ doklad o vyplacení úvěru a sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]“ bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to platbou ve prospěch účtu žalovaného č. [bankovní účet]. 7. Z listiny označené jako„ výpis z databáze ČNB - [příjmení] tabulka [anonymizováno] [číslo] RPSN“ bylo zjištěno, že průměrná výše úrokové sazby pro daný typ úvěru v měsíci červenci roku 2021 činila 7,88 % ročně. 8. Z listin označených jako„ výzvy k zaplacení ze dnů [datum] a [datum], oznámení ze dne [datum], předžalobní výzva [datum] a podací arch ze dne [datum]“ bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného o zaplacení, avšak ohledně ani jedné z výzev nebylo prokázáno, že by došlo k jejich doručení k rukám žalovaného, když jen ohledně předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo prokázáno její odeslání, nikoliv však doručení žalovanému. 9. Zjištění učiněná z uvedených důkazů jsou zcela postačující k učinění skutkového závěru v rozsahu, který lze podrobit právnímu posouzení, přičemž se ohledně dalších za řízení provedených důkazů (formulář o hodnocení klienta, prověření žalobce v registru [příjmení], výpis z registru NNKI, předsmluvní formulář, prohlášení klientů, potvrzení zaměstnavatele, kopie OP žalovaného, karta klienta) uzavírá, že z těchto nebyla učiněna žádná z hlediska potřeba daného řízení rozhodná zjištění. 10. Na základě shora uvedených důkazních prostředků, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 11. Mezi žalobkyní a žalovanou proběhlo jednání, jehož výsledkem bylo sepsání listiny označené jako smlouva o úvěru, přičemž tato byla oběma stranami podepsána dne [datum]. V této listině bylo obsaženo ujednání účastníků o povinnosti žalobkyně poskytnout žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 50 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úroky ve výši 64,60 % ročně (původně 100,44 % ročně). Peněžní prostředky byly žalovanému sjednaným způsobem ve výši 50 000 Kč poskytnuty dne [datum]. Žalovaný nevrátil ničeho. 12. Až doposud zjištěný skutkový stav zdánlivě svědčí nároku žalobkyně, dále však bylo zjištěno, že průměrná výše úrokové sazby pro daný typ úvěru v měsíci červenci roku 2021 činila 7,88 % ročně. Zjištění učiněný v tomto rozsahu pak jsou dostačující k posouzení a rozhodní věci. 13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“), jakož i speciální úpravu zákona o spotřebitelském úvěru (zák.č. 257/2016 Sb., dále jen„ z.s.ú.“). 14. Na základě učiněných skutkových zjištění soud vztah účastníků nejprve posuzoval dle ustanovení smlouvy o smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. OZ). Z takové smlouvy je úvěrující povinen poskytnout na požádání úvěrovanému v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 OZ). 15. V dané věci však bylo zjištěno, že ve smlouvě ze dne [datum] byly úroky z úvěru sjednány ve výši 64,60 % ročně, jakož i bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy běžný úrok u bankovních institucí pro domácnosti na spotřebu činil 7,88 % ročně. Účastníky sjednaná výše úroku tedy dosahuje mnohonásobně (ve skutečnosti 8,198 násobně) průměrné úrokové sazby. 16. K tomuto soud zdůrazňuje závěry konstantní judikatury (usnesení NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), tedy že:„ V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. 17. Ve světle citované judikatury soud z úřední povinnosti zkoumal otázku kolize smlouvy účastníků s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si účastníci ujednali roční úrokovou sazbu ve výši více než desetinásobně přesahující průměrnou obvyklou výši úroku v době uzavření smlouvy, dospěl soud k závěru, že se takové ujednání příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné (§ 580 OZ). S ohledem na skutečnost, že dané ujednání je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, přičemž toto ani nelze od smlouvy oddělit, soud shledává celou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou. V této souvislosti se soud zcela ztotožňuje se závěry vyjádřenými Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 24.9.2019, č.j. 22 Co 197/2019 - 99, tedy že s ohledem na podnikatelský záměr žalobkyně, by žalobkyně smlouvu o úvěru neuzavřela, pokud by byla úročena pouze obvyklou úrokovou sazbou. 18. Uzavírá se tak, že smlouva účastníků je v celém rozsahu absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 OZ ve spojení s § 576 a 577 OZ). 19. Na zákl