19 C 278/2023-23 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 58 715,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] když před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Úvěr byl poskytnut ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 33 963 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 177 Kč s úrokovou sazbou 24,36 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 286 Kč, v 78 týdenních splátkách po 821 Kč, poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný své závazky ze smlouvy řádně neplnil a poslední splátku uhradil [datum]. Ke dni [datum] provedl původní věřitel vyčíslení dluhu, dlužná jistina činila částku 29 185,65 Kč a dlužný poplatek 29 529,75 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil celkem 2 700 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek za dne [datum]. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně uplatnila v žalobě zaplacení dlužné jistiny ve výši 29 185,65 Kč, dlužného poplatku ve výši 29 529,75 Kč. Žalobkyně se dále domáhala úroku ve výši 24,36 % ročně, který za období od [datum] do [datum] kapitalizovala částkou 5 983,93 Kč. Dále se domáhala rovněž úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně, který za období od [datum] do [datum] kapitalizovala částkou 4 621,67 Kč. 2. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný. Obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání. 3. Z listin předložených k důkazu žalobkyní soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, č. smlouvy [číslo]. Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, v níž uvedl číslo svého občanského průkazu, uvedl, že bydlí jako nájemník, má středoškolské vzdělání, je rozvedený, pracuje jako OSVČ a provozuje taxislužbu. Svoje příjmy žalovaný uvedl ve výši 51 169 Kč čistého měsíčně a své výdaje ve výši 20 500 Kč. Žalovaný uvedl, že má 2 vyživovací povinnosti a k prokázání svých poměrů předložil dva výpisy z bankovního účtu za měsíce předcházející uzavření smlouvy. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek ve výši úroku 24 177 Kč, 1 500 Kč za zpracování úvěru a 8 286 Kč za komfortní poskytnutí a splácení a za flexibilní splácení. Celková dlužná částka tak podle smlouvy činila 63 963 Kč s úrokovou sazbou ve výši 88 % po dobu trvání smlouvy. Celková dlužná částka byla splatná formou 78 splátek po 821 Kč, poslední splátka 746 Kč RPSN činila 150,23 %. Mezi stranami bylo sjednáno týdenní splátkové období (zákaznická karta, smlouva o spotřebitelském úvěru, smluvní podmínky). Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil celkem 2 700 Kč (tabulku umoření). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum] a tato skutečnost byla dopisem ze dne [datum] oznámena žalovanému a v tomto dopise byla rovněž vyčíslena dlužná částka ve výši 81 583,06 Kč bez příslušenství. Žalovanému byla dále zaslána také předžalobní výzva ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávky včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, doklad o odeslání). 4. Soud vzal na základě učiněných zjištění za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zák. ř. 257/2016, Sb., o spotřebitelském úvěru. 5. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. V posuzované věci se soud se zabýval otázkou, zda se ujednaná výše úroků nepříčí dobrým mravům. I když žalobkyně v žalobě tvrdila, že při uzavření smlouvy o úvěru byl mezi původním věřitelem a žalovaným sjednán úrok ve výši 24,36 % ročně a navrhovala, aby v této výši byl smluvní úrok přiznán, ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že úrok byl ve skutečnosti sjednán ve výši 88 % ročně. Ostatně ani částka 24 177 Kč uvedená ve smlouvě jako úrok za dobu trvání smlouvy, tedy 78 týdnů, neodpovídá úrokové sazbě 24,36 % ročně, neodpovídá tomu ani ve smlouvě uvedená RPSN 150,23 %. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Soud při svém rozhodování vyšel z judikatury Nejvyššího soudu týkající se dobrých mravů ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ 10. Dále soud vycházel z rozhodnutí Městského soudu v Praze, čj. 22 Co 61/2022-40, a 19 Co 102/2022-61, kdy Městský soud označil za zcela nepřijatelnou již čtyřnásobnou výši úroku. Podle těchto citovaných rozhodnutí se„ Ujednání o nepřiměřené míře úroků příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné ve smyslu § 580 o.z. S ohledem na skutečnost, že se jedná o podstatnou náležitost smlouvy a takovéto ujednání nelze od smlouvy oddělit, je celá smlouva absolutně neplatná.“ 11. Soud v daném případě úrok posuzoval také dle systému ČNB ARAD, kde v rozhodném období úroky u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti činily 10,10% ročně. I kdyby soud nevycházel z tohoto systému ČNB, je soudu z rozhodovací činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklá úroková sazba pohybovala do 15% ročně a nejvyšší sazby pak okolo 20- 26% ročně. Ujednání o úroku ve výši 88% ročně tak je dle názoru soudu absolutně neplatné dle § 588 o. z. 12. Soud dále uzavřel, že není možné přistoupit ani k moderaci výše úroků a posoudit tak právního jednání jako neplatné pouze v části. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Soud v souladu s rozhodnutím Městského soudu v Praze č.j. 19 Co 102/2022-61, dospěl k závěru, že:„ vada spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání se z povahy věci vztahuje vždy pouze na část právního jednání. Jejím důsledkem může být nejen částečná neplatnost, ale i neplatnost právního jednání jako celku, pokud zbývající část právního jednání nebude možno od neplatné části oddělit či pokud lze předpokládat, že by dotčená strana právní jednání bez neplatné části neprovedla, rozpoznala-li by neplatnost ve smyslu § 576 o.z. včas (C. H. Beck, 2014, Občanský zákoník I. Obecná část § 1−654, 1. vydání). Ujednání o úrocích je nedílným předpokladem uzavření platné smlouvy o úvěru, tedy ho nelze oddělit jako neplatné, ani případně výši neplatné úrokové sazby moderovat.“ Právní jednání, tedy smlouva o úvěru, je tak v souladu s ust. 588 o.z. ve spojení s 576 a 577 o.z. (argumentum a contrario) absolutně neplatné, a to jako celek. Současně nelze odhlédnu ani od skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila svoje podnikání právě na zcela jasně vysoké sazbě úroků z úvěrů, kdy jejími klienti jsou převážně osoby s horší platební morálkou, kterým by banky pravděpodobně úvěr neposkytly, a společnost by smlouvy se standardní úrokovou sazbou pravděpodobně neuzavírala. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanoven