40 C 430/2021-126 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení 69 000 EUR s příslušenstvím z titulu vrácení jistot z nájemních smluv uzavřených účastníky dne [datum] a dne [datum]. Žalobce svůj nárok na vrácení jistot dovozuje z čl. 6 citovaných nájemních smluv, kdy jistoty měly být žalobci vráceny po skončení předmětných nájmů, kdy ke skončení došlo dne [datum] resp. dne [datum]. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce neprokázal, že skutečně složil jistoty z nájemních smluv. Zároveň žalovaný vůči nároku žalobce v rámci procesní obrany uplatnil započtení svých pohledávek, které má vůči žalobci, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný porušil svou povinnost plynoucí mu z dodatku [číslo] ze dne [datum], a v návaznosti na to vznikly žalovanému vůči žalobci pohledávky ve výši 149 310 EUR a 306 645,50 Kč. 3. Důkazy v řízení provedenými soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Dne 27. 2. 2019 žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], smlouvu o nájmu prostoru sloužícího podnikání v budově [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [obec], a to pro provozování obchodu. V čl. VI. nájemní smlouvy byla ujednána jistota v částce 33 000 EUR s DPH. Podle čl. 6 odst. 5 nájemní smlouvy měl žalovaný vrátit žalobci zpět složené jistoty do 60, resp. do 90 dnů od skončení nájmu a vyklizení a vrácení prostor pronajímateli (nájemní smlouva ze dne [datum]). Dne 28. 5. 2019 žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o nájmu prostoru sloužícího podnikání v budově [anonymizována tři slova], [obec], a to pro provozování kuchyně a restaurací. V čl. VI. nájemní smlouvy byla ujednána jistota v částce 36 000 EUR s DPH. Podle čl. 6 odst. 5 nájemní smlouvy měl žalovaný vrátit žalobci zpět složené jistoty do 60, resp. do 90 dnů od skončení nájmu a vyklizení a vrácení prostor pronajímateli. Podle čl. XVIII odst. 18.11 nájemní smlouvy všechny změny, doplňky a dodatky smlouvy je možné provést jen formou písemných číslovaných dodatků odsouhlasených a podepsaných oběma smluvními stranami (nájemní smlouva ze dne [datum]). Dne 25. 6. 2020 žalovaný uzavřel s žalobcem dodatek č. 2 k nájemní smlouvě ze dne 28. 5. 2019. Podle čl. 1 odst. 1.4. dodatku č. 2 má žalobce v případě, že kdykoliv v období měsíců červenec 2020 až červen 2021 neuhradí nájemné ve výši uvedené v ustanovení čl. 1 dodatku včas, povinnost hradit na nájemném částku původně sjednanou ve smlouvě, tj. 12 000 EUR bez DPH (dodatek č. 2 ze dne 25. 6. 2020). Ke skončení nájmu obchodu podle nájemní smlouvy ze dne 27. 2. 2019 došlo výpovědí žalovaného ze dne 10. 3. 2021, přičemž výpovědní doba v délce 2 měsíců uplynula dle čl. V odst. 5.2. nájemní smlouvy dne 31. 5. 2021 (dopis„ [anonymizována tři slova]“ ze dne 10. 3. 2021, dopis„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [datum]“ ze dne 19. 3. 2021). Ke skončení nájmu kuchyně a restaurací podle nájemní smlouvy ze dne [datum] došlo výpovědí žalovaného ze dne [datum], přičemž výpovědní doba v délce 30 dnů uplynula dle čl. V odst. 5.1. nájemní smlouvy dne [datum] (dopis„ Výpověď Smlouvy o nájmu prostor sloužícího podnikání“ ze dne [datum]). Dne [datum] byl ze strany žalobce proveden vklad hotovosti ve výši 23 320 EUR na účet žalovaného (potvrzení o vkladu hotovosti ze dne [datum]). Jednatel žalovaného v e-mailu ze dne [datum] uvedl, že žalobce byl povinen uhradit jistotu nájmu ve výši 33 000 EUR, ale že k dnešnímu dni byla uhrazena pouze částka ve výši 23 320 EUR. Žalovaný tak vyzval žalobce k uhrazení zbytku jistoty a zároveň vyzval žalobce k úhradě druhé jistoty z druhé nájemní smlouvy ve výši 36 000 EUR (e-mail [příjmení] [příjmení] ze dne [datum]). Dne [datum] došlo k úhradě částky ve výši 45 680 EUR na bankovní účet žalovaného (potvrzení platby v internetbankingu ze dne [datum]). Nájemní smlouva ze dne [datum], kterou původně uzavřel jako nájemce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s tím, že postoupení bylo oznámeno žalovanému dne [datum] (smlouva o postoupení smlouvy ze dne [datum], oznámení o postoupení smlouvy ze dne [datum]). V reakci na předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek 69 000 EUR a 520 589,13 Kč, ze dne [datum], žalovaný uvedl, že není sporu o tom, že žalovaný obdržel dvě peněžité jistoty k zajištění splnění povinností z nájmu, a to v částce 33 000 EUR ohledně obchodu a v částce 36 000 EUR ohledně restaurace (dopis ze dne [datum]). Žalobce neuhradil včas snížené nájemné dle nájemní smlouvy ze dne [datum] a dodatku [číslo] ze dne [datum] za měsíce listopad a prosinec 2020, kdy za uvedené měsíce provedl platbu nájemného dne [datum], ačkoliv splatnost nájemného byla sjednána k 25. dni předchozího měsíce (výpis z účtu ze dne [datum]). Z ostatních důkazů provedených v tomto řízení soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. 4. Lze učinit následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná pohledávka zanikla započtením s pohledávkou žalovaného specifikovanou v podání ze dne [datum] (pohledávka z dlužného nájemného za období od července 2020 do června 2021). S ohledem na skutečnost, že bylo mezi stranami sporné, zda vůbec došlo k samotnému uhrazení jistot, se soud nejprve zabýval touto otázkou. V čl. VI. nájemní smlouvy ze dne 27. 2. 2019 byla ujednána jistota v částce 33 000 EUR. V čl. VI. nájemní smlouvy ze dne 28. 5. 2019 byla ujednána jistota v částce 36 000 EUR. Dne 5. 2. 2019 byl ze strany žalobce proveden vklad hotovosti ve výši 23 320 EUR na účet žalovaného. Jednatel žalovaného v e-mailu ze dne 1. 10. 2019 uvedl, že žalobce byl povinen uhradit jistotu nájmu ve výši 33 000 EUR, ale že k dnešnímu dni byla uhrazena pouze částka ve výši 23 320 EUR. Žalovaný tak vyzval žalobce k uhrazení zbytku jistoty a zároveň vyzval žalobce k úhradě druhé jistoty z druhé nájemní smlouvy ve výši 36 000 EUR. Žalovaný tak vyzval žalobce k uhrazení částky ve výši 45 680 EUR. Dne 11. 10. 2019 došlo k úhradě částku ve výši 45 680 EUR na bankovní účet žalovaného. V návaznosti na shora uvedené má soud za prokázané, že žalobce splnil svou povinnost a složil žalovanému jistoty dle předmětných nájemních smluv. Procesní obrana žalovaného spočívala v námitce, že došlo k zániku žalované pohledávky, a to započtením, které žalovaný učinil podáním realizovaným v dopise ze dne 8. 9. 2022. Celková výše započtených pohledávek ze strany žalovaného byla 149 310 EUR a 306 645,50 Kč. Část z celkové výše započtených pohledávek pak byla tvořena neuhrazeným nájemným za červenec 2020 až červen 2021 vyplývajícím z nájemní smlouvy ze dne 28. 5. 2019 a dodatku č. ze dne 25. 6. 2020. Dlužné nájemné činilo za citované období částku ve výši 90 000 EUR bez DPH a 108 900 EUR s DPH. Dle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle § 1982 odst. 2 o.z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Dle § 1987 odst. 1 o.z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Soud se tak zabýval otázkou, zda předmětná pohledávka žalobce za žalovaným zanikla započtením či nikoliv. Započtení představuje způsob zániku závazku, k němuž dochází buď jednostranným právním jednáním jedné strany vůči druhé, anebo dohodou dotčených stran. Jednostranné započtení umožňuje započítávající straně vynutit si (a to bez ohledu na vůli druhé strany)„ uspokojení“ (vyrovnání) své pohledávky, aniž by byla nucena ji uplatnit u soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020, 33 Cdo 4967/2017, 28 Cdo 1022/2020). Občanský zákoník upravuje řadu předpokladů, jejichž naplnění je nezbytné pro způsobilost jak aktivní pohledávky (tj. pohledávky užité k započtení), tak i pasivní pohledávky (tj. pohledávky, proti které je započítáváno) k započtení. Jde-li o aktivní pohledávku, musí být zásadně splatná (§ 1982 odst. 1 věta druhá o.z.) a uplatnitelná u soudu (§ 1987 odst. 1 o.z.) a dále nesmí být„ nejistá nebo neurčitá“ (§ 1987 odst. 2 o.z.). V daném případě byla aktivně započítaná pohledávka, tj. pohledávka, kterou žalovaný uplatnil k započtení, specifikovaná v podání ze dne 8. 9. 2022 (č.l. 61-63 spisu). Výzva k plnění a specifikace tvrzené pohledávky musí, stejně jako jiné právní jednání, splňovat podmínku určitosti a srozumitelnosti (§ 553 odst. 1 o.z.). Z tohoto pohledu se soud zabýval nejprve otázkou, zda zde byly dostatečně určitě a srozumitelně specifikovány dílčí pohledávky, které jsou tvrzeny ze strany žalovaného a které použil žalovaný k započtení. Soud se nejprve zabýval pohledávkou ve výši 90 000 EUR bez DPH plyno