52 C 201/2023-42 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 11.566 Kč, z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které, žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3.240 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné ve 3-měsíčních splátkách, s datem poslední splátky dne [datum]. Žalobkyně poskytla zápůjčku, prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně, formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce, vůči žalobkyni. Žalovaný potvrdil, že se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, poskytnutím skenu dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce byla klientem podepsána elektronicky, a to [příjmení], který žalobkyně zaslala na klientem uvedené telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala také informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Žalobkyně tak splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2.500 Kč (čl. 2 Smlouvy), písemné výzvy byly odeslány dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Celková výše dluhu žalovaného, ke dni podání návrhu činila výši 11.566 Kč. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 9.000 Kč, a to ode dne [datum] (den následující po splatnosti zápůjčky, viz nárok 1) do dne [datum], kdy žalobkyně vyhotovila tento návrh, tedy ve výši 2.727 Kč. Ke dni podání návrhu, žalovaný na svůj dluh uhradil částku 5.901 Kč, touto částkou byla umořena smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky a ponížen poplatek. Žalovaný, zbývající dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze strany žalobkyně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud žalobu rozhodl, dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), aniž by nařizoval jednání, neboť věc je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, a to žalobkyně výslovně ve svém žalobním návrhu ze dne [datum], žalovaný pak ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se k výzvě soudu ze dne [datum] v určené lhůtě nevyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, kterým žalovaný nikterak neodporoval, neboť byl ve sporu zcela nečinný, dále zejména ze Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], z výpisu z účtu žalobkyně, ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, soud zjistil, že žalobkyně měla v úmyslu, uzavřít se žalovaným, smlouvu o zápůjčce, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný o zapůjčení částky zažádal a souhlasil s podmínkami stanovenými žalobkyní. Na základě neplatné smlouvy, byla žalovanému dne [datum] poskytnuta částka 9.000 Kč, jak vyplývá z výpisu běžného účtu číslo [bankovní účet], ze dne [datum]. Žalovaný se v neplatné smlouvě zavázal zapůjčenou částku 9.000 Kč vrátit, ve 3 splátkách, včetně poplatku 3.240 Kč, se splatností ke dni [datum] žalobkyně a z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a ze dne [datum], soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu a dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru ve výši 11.218 Kč. Z Předžalobní upomínky ze dne [datum], souvisejícího podacího lístku u z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván prostřednictvím právního zástupkyně žalobkyně a výzva byla odeslána dne [datum]. 5. Z tvrzení žalobkyně nemá soud prokázáno, že by žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, když nepředložila žádné doklady o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K těmto chybějícím skutkovým tvrzením, soud vyzval žalobkyni, výzvou ze dne [datum], na tuto výzvu žalobkyně reagovala (podáním ze dne [datum]), avšak žádná skutková tvrzení nedoplnila. 6. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, neplatnou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému dne [datum] částku 9.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku vrátit (včetně poplatku ve výši 3.240 Kč) ve 3 splátkách, a to do dne [datum]. Žalovaný uhradil částku ve výši 5.901 Kč a žalobkyni tak neuhradil částku ve výši 3.099 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu opakovaně vyzýván, dluh však v plné výši neuhradil. 7. Soud se nejprve zabýval, jak věřitel (právní předchůdkyně žalobkyně) posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaný) splácet úvěr, tedy spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve. Žalobkyně k doložení toho, jak byla posouzena schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byla vyzvána soudem. K této výzvě se žalobkyně vyjádřila, a to v podání ze dne [datum], avšak nepředložila žádné důkazy k posuzování schopnosti žalovaného, splácet úvěr. S ohledem na shora uvedené, nelze dospět k závěru, že by věřitel za této situace pečlivě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a nutno uzavřít, že v daném případě věřitel nedostál své povinnosti stanovené mu zákonem a při poskytnutí úvěru, s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně, nesplnila svou zákonnou povinnost, je smlouva, kterou byl sjednána zápůjčka, ze zákona ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a ust. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., pro zjevný rozpor se zákonem, absolutně neplatná. Viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterém bylo soudem v právní větě zejména vysloveno, že„ dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích”. Také, dle [příjmení] ústavního soudu, ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního prá