67 C 9/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 403 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že se žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ode dne [datum]. Předmětem pojištění bylo vozidlo tovární značky Volkswagen, [registrační značka]. Počínaje dnem [datum] v souvislosti s novelizací zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, Ministerstvo dopravy několikrát zveřejnilo seznam všech registračních značek vozidel, která byla evidována jako taxi. Nahlédnutím do seznamu žalobkyně zjistila, že též vozidlo žalovaného je vedeno v seznamu vozidel taxislužby a je tedy chybně pojištěno jako vozidlo pro běžné užití, neboť správně mělo být pojištěno pro výkon podnikatelské činnosti – provoz taxislužby, když s tím je spojeno větší riziko vzniku pojistné události. Vlivem porušení zákonných povinností žalovaným vznikla žalobkyni majetková škoda, kterou si nárokuje podanou žalobou. Výše škody byla s ohledem na předčasné ukončení pojištění ze strany žalovaného po zaslání předžalobní výzvy přepočítána a ponížena na částku 21 403 Kč, která odpovídá rozdílu mezi pojistným 5 801 Kč, které žalobkyně předepsala žalovanému v souvislosti s nesprávným údajem o způsobu užití vozidla a pojistným ve výši 27 204 Kč, které by žalovanému po dobu trvání pojištění od [datum] do [datum] předepsala, pokud by splnil své zákonné povinnosti a oznámil správné užití vozidla. S ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu požaduje žalobkyně po žalovaném též příslušenství pohledávky. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný předžalobně upomenut k úhradě dlužné částky. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když právní zástupce žalobkyně s tímto postupem souhlasil již v podané žalobě (č. l. 5 spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě návrhu smlouvy pojištění vozidel [číslo] bylo dne [datum] ujednáno mezi účastníky pojištění osobního automobilu tovární značky Volkswagen, [registrační značka], kdy roční pojistné bylo sjednáno ve výši 6 048 Kč se čtvrtletní splatností a jedna splátka činila částku 1 512 Kč. Pojištění vozidla bylo navrženo pro běžné užití vozidla. Uhrazením částky 1 512 Kč na bankovní účet žalobkyně do [datum] přijal žalovaný podmínky návrhu smlouvy pojištění vozidel a pojištění začalo platit ode dne [datum] (návrh smlouvy pojištění vozidel [číslo] ze dne [datum], výpis pohybu na bankovním účtu žalobkyně ze dne [datum], kopie mezinárodní automobilové pojišťovací karty). Dopisem ze dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému pojistku ke smlouvě [číslo] jako potvrzení o uzavření pojistné smlouvy pojištění vozidel (pojistka ke smlouvě [číslo] ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný upozorněn, že z informací, které má žalobkyně k dispozici vyplynulo, že žalovaný při sjednávání pojistné smlouvy chybně uvedl účel užívání vozidla. Předepsané pojistné tedy bylo stanoveno několikanásobně nižší než by mělo dle účelu užívání vozidla – podnikatelská činnost – provoz taxislužby být. S ohledem na uvedené vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě částky odpovídající rozdílu v pojistné částce a nákladům účelně vynaložených na vymáhání pohledávky. Žalovaný byl též upozorněn, že pokud nebude dlužná částka uhrazena nejpozději do [datum], přistoupí žalobkyně k uplatnění nároku soudní cestou (výzva k plnění ze dne [datum], včetně kopie podacího lístku ze dne [datum]). Po takto provedeném řízení, soud další dokazování neprováděl. Na základě shora citovaných listinných důkazů dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky 21 403 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení mezi sebou uzavřeli pojistnou smlouvu (§ 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), jejímž předmětem bylo pojištění motorového vozidla tov. značky Volkswagen, vedeného jako běžné užívané vozidlo. Pojistné bylo stanoveno s čtvrtletní splatností. Žalobkyně však z informací zpřístupněných Ministerstvem dopravy zjistila, že příslušné vozidlo je vedeno v seznamu vozidel provozujících podnikatelskou činnost – taxislužbu. Žalovaný tak porušil svou zákonnou povinnost danou § 2788 zákona č. 89/2012 Sb. a je tedy povinen nahradit žalobkyni vzniklou škodu podle § 2911 zákona č. 89/2012 Sb. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 857 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 089 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Celkem tedy byla žalobkyni přiznána na náhradě nákladů řízení částka 2 309 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.