9 C 132/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 312 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným dne 22. 12. 2022 uzavřela smlouvu [číslo] o nájmu pozemku na dobu neurčitou, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. [jméno], o výměře 18 m2, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno] [část Prahy] LV č. [rok] (dále jen„ pozemek“) za účelem provozování garáže pro osobní potřebu nájemce a členů rodiny. Nájemně byl žalovaný povinen hradit jednou ročně do 31. 3. roku, za který se nájemné platí. Dne 14. 1. 2021 žalovaný podal výpověď smlouvy s tím, že došlo k prodeji stavby na pozemku. Dne 1. 2. 2021 žalobkyně přijala výpověď s tím, že nájem končí k 31. 3. 2021. Nájemné za období od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021 bylo 1 132 Kč. Za předchozí období žalovaný dlužil 4 590 Kč. Dne 3. 11. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě nájemného. V souladu se smlouvou byl dluh navýšen o smluvní pokutu ve výši 50 % neuhrazeného nájemného; celkem žalovaný dlužil 10 312 Kč O úhradu byl žalovaný opětovně vyzván dne 28. 11. 2022. Dopisem ze dne 1. 2. 2023 žalovaný reagoval, že nájemné uhradil, žádal o prominutí sankce. Dne 21. 2. 2023 žalobkyně žalovanému zaslala rozhodnutí o neschválení prominutí dluhu, informovala žalovaného, že nájemné nebylo uhrazeno, a opětovně jej k jeho úhradě vyzvala; žalovanému nabídla možnost uzavřít splátkový kalendář. Žalovaný na žádost nijak nereagoval. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě výzvy zaslané zástupcem žalobkyně. 2. Žalovaný podáním došlým soudu dne 1. 6. 2023 uvedl, že žalovaná částka byla uhrazena. 3. K nařízenému jednání dne 18. 8. 2023 se účastníci, leč řádně a včas předvoláni, bez omluvy nedostavili, odročení jednání nenavrhli. Soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), kdy věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Ze smlouvy [číslo] o nájmu pozemku ze dne 22. 2. 2012 včetně připojeného plánku soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému přenechat do užívání pozemek za účelem provozování garáže pro potřeby jeho a jeho rodiny. Smlouvu bylo možné mj. vypovědět písemnou výpovědí bez udání důvodů, výpovědní lhůta činila 2 měsíce, počala běžet od 1. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Nájemné bylo ve výši 1 530 Kč ročně s tím, že žalobkyně jej mohla jednostranným písemným oznámením zvýšit. Nájemné bylo splatné do 31. 3. roku, za který se nájemné platí. V případě prodlení s úhradou nájemného po dobu delší než 10 kalendářních dnů byl žalovaný v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. c) smlouvy povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 50 % ročního nájemného. 5. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu na nájemném za rok 2020 ve výši 4 590 Kč, smluvní pokutě ve výši 50 % ročního nájmu za rok 2020 v částce 2 295 Kč, dluhu na nájemném za období od 1. 1. do 31. 3. 2021 ve výši 1 132 Kč, a smluvní pokutě ve výši 50 % ročního nájmu za rok 2021 ve výši 2 295 Kč Částku byl vyzván uhradit do 15 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena dne 8. 11. 2022 do datové schránky (výzva k úhradě pohledávek ze dne 3. 11. 2022 včetně doručenky datové zprávy). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 10 312 Kč, z toho 5 722 Kč na nájemném a 4 590 Kč na smluvních sankcích. Výzva byla doručena žalovanému dne 29. 11. 2022 (výzva k úhradě ze dne 28. 11. 2022 včetně doručenky datové zprávy). Žalovaný požádal o odpuštění penále, neboť dlužnou částku za nájemné uhradil (dopis žalovaného žalobci ze dne 1. 2. 2023). Žalobkyně rozhodla o neodpuštění penále a žalovaného vyzvala k úhradě dluhu 10 312 Kč. Rozhodnutí bylo doručeno žalovanému dne 23. 2. 2023 (rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne 21. 2. 2023, včetně doručenky datové zprávy). 6. Žalovaný dne 14. 1. 2021 vypověděl uvedenou smlouvu s tím, že došlo k prodeji stavby na pozemku – garáže (výpověď smlouvy o nájmu pozemku ze dne 14. 1. 2021). Žalobkyně potvrdila přijetí výpovědi s tím, že výpovědí doba uplyne dnem 31. 3. 2021. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě nájemného za dobu od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021 ve výši 1 132 Kč a dluhu na nájemném za rok 4 590 Kč Celkem byl vyzván uhradit 8 048 Kč (potvrzení [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] o přijetí výpovědi ze dne 1. 2. 2021). 7. Z finanční rekapitulace za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2023 bez uvedení data, vytvořená dne 17. 2. 2023, soud zjistil, že nejméně od roku 2017 se žalovaný dostával do prodlení s úhradou nájemného. Žalovaný neuhradil nájemné za rok 2020 ve výši 4 590 Kč splatné 30. 3. 2020, ani smluvní sankci ve výši 2 295 Kč. Žalovaný neuhradil nájemné za rok 2021, které bylo ve výši 4 590 Kč, avšak jelikož nájem trval pouze od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021, bylo nájemné poníženo o částku 3 458 Kč. Žalovaný ponížené nájemné neuhradil, proto mu byla naúčtována smluvní pokuta 2 295 Kč. Z finanční rekapitulace za období od 1. 1. 2017 do 21. 6. 2023, vytvořená dne 21. 6. 2023, soud zjistil, že žalovaný k 21. 6. 2023 dluh stále neuhradil. Ze spisu dlužníka k přípravě na žalobu soud zjistil, že celkový dluh žalovaného ke dni 23. 2. 2023 činil 10 312 Kč, z toho smluvní sankce 4 590 Kč. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 3. 2023 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 10 312 Kč do 15 dnů ode dne doručení výzvy. 9. Po takto provedeném dokazování soud uzavřel, že žaloba byla podána důvodně, když soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: 10. Žalobkyně se dne 22. 2. 2012 zavázala žalovanému přenechat do užívání pozemek za účelem provozování garáže pro něj a jeho rodinu; za toto byl žalovaný povinen hradit roční nájemné. Žalovaný neuhradil nájemné za rok 2020 ve výši 4 590 Kč, proto byl v souladu se smlouvou povinen k úhradě pokuty ve výši 50 % ročního nájemného, tj. 2 295 Kč. Dne 14. 1. 2021 žalovaný vypověděl nájemní smlouvu, výpovědní doba uplynula dnem 31. 3. 2021. Nájemné za dobu od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021 činilo 1 132 Kč. Tuto částku žalovaný neuhradil, proto žalobkyně po žalovaném požadovala úhradu pokuty ve výši 50 % ročního nájemného, tj. 2 295 Kč. Tyto částky žalovaný dosud neuhradil. 11. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 2. 2012 uzavřena nájemní smlouva (§ 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“ ve spojení s § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“). Žalovanému byl do užívání přenechán pozemek a zavázal se za něj žalobkyni hradit nájemné. K zániku nájmu došlo uplynutím výpovědní doby dnem 31. 3. 2021 (§ 3074 odst. 1 ve spojení s § 2231 o.z. a se smlouvou). Žalovaný neuhradil nájemné za rok 2020 ve výši 4 590 Kč, a za období od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021 ve výši 1 132 Kč, přičemž nájemné bylo splatné do 31. 3. toho kterého roku (§ 3074 odst. 1 ve spojení s § 2217 odst. 1 o.z.). Pro porušení povinnosti uhradit nájemné k okamžiku splatnosti, byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 50 % ročního nájemného (§ 2048 o.z.) Ani tuto povinnost žalovaný nesplnil. 12. Soud proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému zaplatit nájemné za rok 2020 ve výši 4 590 Kč a za období od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021 ve výši 1 132 Kč (§ 3074 odst. 1 ve spojení s § 2217 odst. 1 o.z.), a smluvní pokutu ve výši 4 590 Kč (2 * 2 295 Kč) za prodlení s úhradou nájemné delší, než 10 kalendářních dnů (§ 2048 o.z. ve spojení s čl. V odst. 1 písm. c/ smlouvy). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.), byla mu rovněž uložena povinnost k úhradě zákonných úroků z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 13. Pokud žalovaný tvrdil, že dluh žalobkyni uhradil, nebylo jeho tvrzení žádným způsobem doloženo. Žalovaný nepředložil žádný důkaz (např. výpis z účtu), který by toto tvrzení prokazoval. Žalobkyně naopak doložila, že žalovaný svůj závazek porušil, nájemné a smluvní pokutu neuhradil. 14. Žalovaný se nedostavil k nařízenému jednání, soud jej proto při tomto prvním jednání nemohl poučit postupem podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení o zaplacení dluhu a označení tomu korespondujících důkazů. Poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání (popř. při přípravném jednání, nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (21 Cdo 4314/2008). Takové chování účastníka řízení pak znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky. Lze tak uzavřít, že žalovaný předně dostatečně a