9 C 55/2023-29 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala částky 44 790 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 10. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl po prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytnut žalovanému úvěr 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 16 590 Kč, z toho 11 070 Kč jako kapitalizovaných úroků ve výši 24,24 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy, 1 500 Kč jako poplatku za zpracování zápůjčky, a 4 020 Kč jako poplatku za komfortní a flexibilní splácení. Úvěr měl žalovaný uhradit v 78 týdenních splátkách po 598 Kč s poslední splátkou splatnou 9. 8. 2021. Žalovaný uhradil pouze splátku splatnou 1. 3. 2020. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činil dluh žalovaného 44 790 Kč, která představovala dlužnou jistinu 28 845,53 Kč a dlužný poplatek 15 944,47 Kč. Žalovaný dále dlužil úroky ve výši 24,24 % ročně z dlužné částky 28 845,53 Kč za dobu od 10. 8. 2021 do 28. 1. 2022 kapitalizované částkou 3 340,70 Kč, úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 845,53 Kč od 9. 3. 2020 (od uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným) do 28. 1. 2022 kapitalizované 5 536,74 Kč, a dále úroky ve výši 24,24 % ročně z částky 28 845,53 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 845,53 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je státním občanem Tuniské republiky, zabýval se soud nejprve otázkou své mezinárodní příslušnosti. Soud dospěl k závěru, že je mezinárodně příslušným, a to dle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když v dané věci se jednalo o závazek ze smlouvy, jež měl být splněn na území České republiky, a současně se nejedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu [číslo] násl. citovaného nařízení. Rozhodné právo soud určil v souladu s čl. 6 odst. 4 písm. a) ve spojení s čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, kdy rozhodným právem je právo české. Pro úplnost soud doplňuje, že smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Tuniskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, o uznání a výkonu justičních rozhodnutí a o vydávání, s Dodatkovým protokolem, vyhlášena vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 40/1981 Sb., na předmětnou problematiku nedopadá. 4. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., kdy žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č. l. 5 p. v. spisu), žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které měl žalovaný společně s úrokem ve výši 11 070 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, poplatkem za flexibilní splácení 4 020 Kč splatit v 78 týdenních splátkách po 598 Kč s tím, že poslední splátka činí 544 Kč. Úrok byl ve výši 44 % ročně. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný požádal o spotřebitelský úvěr, uvedl, že pracuje jako recepční s příjmem 31 900 Kč čistého měsíčně, měsíční výdaje má celkem 18 000 Kč. Z listiny označené„ Tabulka umoření“ soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal dne 10. 2. 2020, dne 16. 2. 2020 uhradil částku 600 Kč, dne 1. 3. 2020 částku 1 200 Kč, kdy na jistině k tomuto datu dlužil 28 845,53 Kč. Zbylá částka, tj. 645,53 Kč byla započtena na dlužné poplatky. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že touto smlouvou ze dne 28. 1. 2022 právní předchůdkyně postoupila mj. svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku soud zjistil, že dopisem ze dne 30. 1. 2022 právní předchůdkyně žalovanému oznámila, že jeho pohledávka byla postoupena na žalobkyni, a že její výše k 30. 1. 2022 činila 62 801,84 Kč. Oznámení bylo podáno na poště dne 24. 2. 2022. 8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 6. 6. 2022. Žalobkyně požadovala po žalovaném úroky ve výši 24,24 % ročně. Výzva byla podána na poště dne 7. 6. 2022. 9. Dalšími důkazními prostředky soud dokazování neprováděl, neboť zjištěný skutkový stav považoval za dostatečný pro rozhodnutí ve věci. Soud shledal, že žaloba byla podána důvodně. 10. Po skutkové stránce soud uzavřel, že právní předchůdkyně 10. 2. 2020 poskytla žalovanému úvěr 30 000 Kč, žalovaný se zavázal tento společně s úrokem ve výši 11 070 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, poplatkem za flexibilní splácení 4 020 Kč splatit v 78 splátkách po 598 Kč s tím, že poslední splátka činí 544 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 44 % ročně. Na úvěr žalovaný uhradil celkem 1 800 Kč, naposledy dne 1. 3. 2020 částku 1 200 Kč. Dluh žalovaného na jistině činí 28 846,53 Kč, na poplatcích pak 15 944,47 Kč. Právní předchůdkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, o tomto byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 30. 1. 2022. Žalovaný ničeho dalšího neuhradil ani na základě výzvy zástupce žalobkyně ze dne 6. 6. 2022. Při poskytnutí úvěru, resp. posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně vycházela z příjmu žalovaného. 11. Po právní stránce soud vycházel z § 2395, § 2396, § 513, § 1879, § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a z § 2 odst. 1, § 104, § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k 10. 2. 2020 (dále jen„ z.s.ú.“). 12. Mezi právní předchůdkyní a žalovanou byla dne 10. 2. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o.z., § 2 odst. 1 a § 104 z.s.ú.), po prověření úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 a 87 z.s.ú.). Úvěr, poskytnutý ve výši 30 000 Kč, se žalovaný včetně úroků a poplatků zavázal splácet v pravidelných 78 týdenních splátkách. Žalovaný však uhradil pouze 1 800 Kč, ničeho dalšího neuhradil. 13. Soud proto žalobě zcela vyhověl, a uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 44 790 Kč, z toho dlužnou jistinu 28 845,53 Kč (§ 2395 o.z.) a dlužný poplatek 15 944,47 Kč zahrnující také dlužné úroky (§ 513 o.z., § 2395 o.z.). Současně soud uložil žalovanému povinnost k úhradě smluvních úroků ve výši 24,24 % ročně tak, jak požadovala žalobkyně, a které žalobkyně za dobu od 10. 8. 2021 do 28. 1. 2022 kapitalizovala částkou 3 340,70 Kč, od 29. 1. 2022 požadovala z dlužné jistiny 28 845,53 Kč do zaplacení (§ 2395 o.z.). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.), byla žalovanému taktéž uložena povinnost k úhradě úroků z prodlení v zákonné výši v souladu s žalobním návrhem (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a § 1880 o.z., když pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Náklady žalobkyně představuje soudní poplatek ve výši 1 792 Kč, a odměna advokáta, při jejímž určení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Odměnu advokáta tak představuje odměna za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba - § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT) v částce 500 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 3 AT), paušální náhrada hotových výdajů 900 Kč (3 * 300 Kč; § 14b odst. 5 písm. b) AT), včetně 21 % DPH v částce 504 Kč Celkem soud na náhradě nákladů řízení žalobkyni přiznal 4 696 Kč, a v souladu s § 149 odst. 1 uložil žalovanému tuto částku uhradit k rukám zástupce žalobkyně. 15. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.