98 C 144/2023-41 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal částky 1 033 755 Kč a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný 1) byl v pozici dlužníka, žalovaný 2) k dluhu žalovaného 1) přistoupil a stal se tak solidárním dlužníkem a žalobce je v pozici věřitele, pro postoupení pohledávky od původního věřitele. K podstatě žalovaného dluhu pak uvedl, že žalovaný dluh je nesplacený úvěr ze smlouvy o úvěru [číslo] – 4 ve výši 1 050 000 Kč úročený 16% p.a., splatných po 240 splátkách do [datum], který žalovaný 1) však nesplácel od [datum], takže dluží žalovanou částku, což je jistina a smluvený úrok, když žaluje i zákonný úrok z prodlení. 2. Usnesením ze dne 21.06.2023 č.j. 98 C 144/2023 - 34 zdejší soud žalovanému 1), i žalovanému 2) - každému zvlášť uložil, aby se ve lhůtě 30ti dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil a v případě, že nárok žalobou uplatněný zcela neuznává, vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, případně označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Tímto usnesením soud rozhodl v souladu s § 114 b) odst. 1 o.s.ř. a 1), 2) a 3) - každý zvlášť byl rovněž poučen, že pokud se bez vážného důvodu v uvedené lhůtě nevyjádří, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Následně proto soud rozhodne o žalobě rozsudkem pro uznání. Výše uvedené usnesení bylo žalovaným doručováno do vlastních rukou - každému zvlášť. 3. Žalovaný 1) se avšak do dne uplynutí lhůty vůbec nevyjádřil. 4. Žalovanému 2) se doručení do vlastních rukou nepodařilo uskutečnit. 5. Soud vyšel z normativní situace, dlužníci – tedy žalovaný 1) a žalovaný 2) (neboť ten k dluhu přistoupil, NS ČR 20 Cdo 2080/2008) mají v řízení postavení samostatných společníků, úkony každého z nich mají právní účinky jen ve vtahu k tomu, který je učinil (NS ČR 32 Odo 529/2003). Je proto možné, aby soud ve věci rozhodl částečným rozsudkem (§ 152 odst. 2 o.s.ř.) jen ve vztahu mezi samostatným společníkem a protistranou (NS ČR 20 Cdo 1050/2000), protože částečný rozsudek lze vydat kdykoliv, nevylučuje-li společenství účastníků, hmotně právní povaha nebo by takový postup byl neúčelný (NS ČR 22 Cdo 3753/2019) a proto, že žalovaná situace je taková, že žalobce má dva dlužníky, tedy má dva právní vztahy – ke každému zvlášť (NS ČR 28 Cdo 3952/2013). 6. Shora řečené se promítá do souzené věci tak, že žalovaný 1) a žalovaný 2) mají jako dlužníci samostatné postavení, takže ohledně žalovaného 1) má soud ve smyslu § 114 b) odst. 5 o.s.ř. za to, že žalovaný nárok - který je proti němu žalobou uplatňován uznává, a proto v souladu s § 153 a) odst. 3 o.s.ř. rozhodl o žalobě rozsudkem pro uznání, pro jehož vydání nemuselo být ve smyslu § 153 a) odst. 4 o.s.ř., nařízeno jednání. Soud totiž uzavřel, že žalovaný 1) k výzvě soudu dle § 114b o.s.ř. svůj nesouhlas se žalobou nevyjádřil, a to ačkoliv výzva byla srozumitelná a jasná, takže žalovaný 1) soudu nijak nesignalizovali svůj zájem účastnit se projednání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu (I.ÚS 1024/15, I.ÚS 1261/15). 7. Podle obsahu žaloby se žalobce domáhá zaplacení žalované částky z titulu práva z nevráceného úvěru (§ 2395 OZ). Dále ze žaloby vyplývá, že věřitel pro neplnění smluvních ujednání žalovaným, žalovaného vyzval k jeho úplnému splacení úvěru, a proto žalovaný žalobci dluží žalovanou částku vč. úroků, a pak i zákonný úrok z prodlení (§1958, 1970 OZ). Z těchto důvodů soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Závěrem soud považuje za nutné uvést, že pokud snad měl žalovaný 1) za to, že se k dané věci vyjádří až po stanovené lhůtě, ačkoliv byl o následku nevyjádření se ve lhůtě stanovené výslovně každý z nich poučen, tak ani opožděné vyjádření nemohlo shora uvedený následek zvrátit. Fikci uznání nelze odvolat stejně jako uznání nároku učiněné ve smyslu § 153a odst. 1 o.s.ř., nelze opožděně podaným vyjádřením odvrátit fikci uznání nároku, která nastala dle § 114b odst. 5 o.s.ř.. 9. Pro pořádek soud dodává, že řízení dále povede s žalovaným 2), a to z důvodů shora již jednou uvedených - tedy tento částečný rozsudek nebude po právní moci tvořit překážku věci rozsouzené (NS ČR 32 Odo 529/2003). 10. Výrok o náhradě nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), soud učiní až v konečném rozsudku, a proto tento částečný rozsudek žádný náhradový výrok neobsahuje. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..