98 C 26/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 1 620 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zák. č. 484/1991 Sb. za účelem poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání. Zákonem [číslo] Sb. je stanovena povinnost k placení rozhlasového poplatku subjektům v tomto zákoně uvedeným. [ulice] výše rozhlasového poplatku činí s účinností od [datum] částku ve výši 45 Kč. Žalobce uvedl, že žalovanému dne [datum] zaslal výzvu za dlužné období od [datum] – [datum]. Dále žaluje i kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 239,49 Kč. 2. Usnesením ze dne 31.01.2022 č.j. 98 C 26/2023-13 zdejší soud žalovanému uložil, aby se ve lhůtě 30ti dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil a v případě, že nárok žalobou uplatněný zcela neuzná, vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, případně označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Tímto usnesením soud rozhodl v souladu s § 114 b) odst. 1 o.s.ř., žalovaný byl rovněž poučen, že pokud se bez vážného důvodu v uvedené lhůtě nevyjádří, má se za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Následně proto soud rozhodne o žalobě rozsudkem pro uznání. Výše uvedené usnesení bylo žalovanému řádně doručeno, žalovaný se však do dne uplynutí lhůty nijak nevyjádřil. Tedy ačkoliv výzva byla srozumitelná a jasná, tak žalovaný neprojevil svůj nesouhlas s žalobou a ani soudu nijak nesignalizoval svůj zájem účastnit se projednání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu (I.ÚS 1024/15, I.ÚS 1261/15). 3. S ohledem na výše uvedené má soud ve smyslu § 114 b) odst. 5 o.s.ř. za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován uznává, a proto v souladu s § 153 a) odst. 3 o.s.ř. rozhodl o žalobě rozsudkem pro uznání, pro jehož vydání nemuselo být ve smyslu § 153 a) odst. 4 o.s.ř., nařízeno jednání. 4. Ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě, ze kterých soud vyšel, vyplývá, že ačkoliv žalobce zaslal žalovanému výzvu k přihlášení rozhlasového přijímače nebo zaslání čestného prohlášení, že jej nevlastní, a to ve lhůtě třiceti dnů, tak se stal dne [datum] (§ 3 odst. 4 z.č. 348/2005 Sb.) poplatníkem, protože žalobci ničeho z toho nezaslal. Podle obsahu žaloby se žalobce tedy domáhá na žalovaném zaplacení jednak přirážky (§ 8 odst. 2 a § 9 odst. 1 písm. a) z.č. 348/2005 Sb.) a pak dlužných rozhlasových poplatků. Vzhledem k prodlení se splněním peněžitého dluhu, byla žalovanému rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení, které žalobce pro jednoduchost kapitalizoval a sečetl (§ 1970 OZ). Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 5. Závěrem soud považuje za nutné uvést, že pokud snad měl žalovaný za to, že se k dané věci vyjádří až po stanovené lhůtě, ačkoliv byl o následku nevyjádření se ve lhůtě stanovené výslovně poučen, tak ani opožděné vyjádření nemohlo shora uvedený následek zvrátit. Fikce uznání totiž nastala dnem uplynutí soudcovské, třicetidenní lhůty a stejně jako nelze odvolat uznání nároku učiněné ve smyslu § 153a odst. 1 o.s.ř., nelze opožděně podaným vyjádřením odvrátit fikci uznání nároku, která nastala dle § 114b odst. 5 o.s.ř. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, jedním úkonem s paušálem po 100 Kč (§ 1 odst. 3 písm. a/, § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.). Celková výše nákladů řízení tak činila 600 Kč. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je o 19,7% a služeb o 11,9%, což pro většinu obyvatel je citelná finanční změna k horšímu. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).