17 C 234/2023-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdila, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu [číslo] že na základě této smlouvy žalovanému dne [datum] byl poskytnut úvěr 99 000 Kč. Tento úvěr, jakož i úrok v sjednané nominální výši 74,2 % ročně, se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 36 měsíčních splátek ve výši 6 907 Kč, splatných počínaje od měsíce února roku 2023 vždy do 18. dne daného měsíce. Pro případ porušení povinnosti žalovaného splácet úvěr a úrok sjednaným způsobem, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s uhrazením každé jednotlivé splátky, s tím, že žalovanému vznikla povinnost k zaplacení celkem 998 Kč. Současně pro případ prodlení byla sjednána náhrada nákladů ve výši 400 Kč za prodlení s uhrazením každé jednotlivé splátky. Žalovaný nezaplatil ničeho a úvěr byl proto zesplatněn ke dni [datum], čímž k doposud nesplacené jistině ve výši 98 199,17 Kč přirostl doposud nesplacený úrok ve výši 18 009,76 Kč. Pro případ zesplatnění úvěru, resp. pro případ následného prodlení se zaplacením dlužní jistiny, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 116 208,93 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, to vše s příslušnými úroky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši 17 896,34 Kč, jakož i úroku ve výši 74,20% ročně z částky 98 199,17 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 642,08 Kč, jakož i úroku ve výši 15 % ročně z částky 98 199,17 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 298 382 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním. 3. K jednání soudu se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil bez jakékoliv omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). 4. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění: 5. Z listin označených jako„ návrh na uzavření smlouvy / smlouva, dodatek [číslo] smlouvy, popis postupu popisu na dálku, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře a doručenka k oznámení“ bylo zjištěno, že tyto byly sepsány mezi žalobkyní a žalovaným, když k jejímu podpisu oběma stranami došlo dne [datum]. Předmětem ujednání účastníků byl úvěr ve výši 99 000 Kč, který se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému prostřednictvím účtu [číslo] [bankovní účet]. Tomuto ujednání souvztažně odpovídá závazek žalovaného poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky ve výši 74,01 % ročně, k čemuž mělo dojít formou 36 měsíčních splátek ve výši 6 907 Kč (tj. zaplatit celkem 248 652 Kč), splatných počínaje od měsíce února roku 2023 vždy do 18. dne daného měsíce. Dále bylo zjištěno ujednání o sankcích, tj. smluvních pokutách a nákladech vzniklých v případě prodlení žalovaného (čl. 6, 6.2, 6.5), jakož i ujednání o možnosti zesplatnění úvěru (čl. 6) a přírůstu nesplacených úroků k jistině (čl. 6). Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému doručeno dne [datum] 6. Z listin označených jako„ doklad o vyplacení úvěru“ bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 99 000 Kč, a to platbou ve prospěch účtu žalovaného [číslo] [bankovní účet]. 7. Z listiny označené jako„ výpis z databáze [příjmení] sestava 114“ bylo zjištěno, že průměrná výše úroků úvěrů na spotřebu s fixací úroku na 1 až 5 let v měsíci 01/ 2023 činila 10,32 % ročně. 8. Z listin označených jako„ výzvy k zaplacení ze dnů [datum] a [datum], oznámení ze dne [datum], předžalobní výzva ze dne [datum] a podací arch z [datum]“ bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného o zaplacení, avšak ohledně ani jedné z výzev nebylo prokázáno, že by došlo k jejich doručení k rukám žalovaného, když jen ohledně předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo prokázáno její odeslání, nikoliv však doručení žalovanému. 9. Zjištění učiněná z uvedených důkazů jsou zcela postačující k učinění skutkového závěru v rozsahu, který lze podrobit právnímu posouzení, přičemž se ohledně dalších za řízení provedených důkazů (předsmluvní formulář, prohlášení klienta, hodnocení klienta, pověření žalobce v registru [příjmení], výpis z registru NNKI, výpis z účtu žalovaného ze dnů [datum], [datum] a [datum], kopie OP žalovaného a karta klienta) uzavírá, že z těchto nebyla učiněna žádná z hlediska potřeba daného řízení rozhodná zjištění. 10. Na základě shora uvedených důkazních prostředků, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 11. Mezi žalobkyní a žalovanou proběhlo jednání, jehož výsledkem bylo sepsání listiny označené jako smlouva o úvěru, přičemž tato byla oběma stranami podepsána dne [datum]. V této listině bylo obsaženo ujednání účastníků o povinnosti žalobkyně poskytnout žalovanému na jeho účet [číslo] [bankovní účet] úvěr ve výši 99 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úroky ve výši 74,01 % ročně. Peněžní prostředky byly žalovanému sjednaným způsobem ve výši 99 000 Kč poskytnuty dne [datum]. Žalovaný uhradil toliko 6 907 Kč. 12. Žalobkyně sice žalovaného opakovaně obeslala s výzvami k zaplacení, avšak ani u jedné z výzev nebylo prokázáno, že by se tyto skutečně ocitly ve sféře vlivu žalovaného. Taková skutečnost pak nebyla žalobkyní prokázání ani na základě při jednání učiněné výzvy a poučení soudu (§ 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), když k těmto žalobkyně sdělila jen, k takovým výzvám nesdělí ničeho. Žaloba v dané věci pak byla žalovanému doručena dne [datum]. 13. Až doposud zjištěný skutkový stav zdánlivě svědčí nároku žalobkyně, dále však bylo zjištěno, že průměrná výše úroků úvěrů na spotřebu s fixací úroku na 1 až 5 let v měsíci leden 2023 činila 10,32 % ročně. Zjištění učiněný v tomto rozsahu pak jsou dostačující k posouzení a rozhodní věci. 14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“), jakož i speciální úpravu zákona o spotřebitelském úvěru (zák.č. 257/2016 Sb., dále jen„ z.s.ú.“). 15. Na základě učiněných skutkových zjištění soud vztah účastníků nejprve posuzoval dle ustanovení smlouvy o smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. OZ). Z takové smlouvy je úvěrující povinen poskytnout na požádání úvěrovanému v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 OZ). 16. V dané věci však bylo zjištěno, že ve smlouvě ze dne [datum] byly úroky z úvěru sjednány ve výši 74,01 % ročně, jakož i bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy běžný úrok u bankovních institucí pro domácnosti na spotřebu činil 10,32 % ročně. Účastníky sjednaná výše úroku tedy dosahuje mnohonásobně (ve skutečnosti 7,17 násobně) průměrné úrokové sazby. 17. K tomuto soud zdůrazňuje závěry konstantní judikatury (usnesení NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), tedy že:„ V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. 18. Ve světle citované judikatury soud z úřední povinnosti zkoumal otázku kolize smlouvy účastníků s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si účastníci ujednali roční úrokovou sazbu ve výši více než desetinásobně přesahující průměrnou obvyklou výši úroku v době uzavření smlouvy, dospěl soud k závěru, že se takové ujednání příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné (§ 580 OZ). S ohledem na skutečnost, že dané ujednání je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, přičemž toto ani nelze od smlouvy oddělit, soud shledává celou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou. V této souvislosti