67 C 60/2024-108 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, , ve znění jejího doplnění ze dne , datum, a ze dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 333,13 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu téhož dne v hotovosti poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Za poskytnutí finančních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit částku 21 828 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky ve výši 16 220 Kč, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 108 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 324 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne , datum, . Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a vycházela především z informací sdělených samotným žalovaným, neboť má za to, že v případě nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem, nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé ověřování pravdivosti a pravosti informací sdělených žalovaným a doložených dokumentů. Žalovaný svůj závazek porušil, když nehradil splátky řádně a včas, poslední splátku provedl dne , datum, ve výši 400 Kč. Ke dni , datum, činila dlužná jistina částku 18 805,89 Kč a dlužný poplatek částku 17 122,11 Kč. Po tomto datu žalovaný na dluh uhradil ještě 4 500 Kč. Celkem za období od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni, žalovaný uhradil 10 400 Kč. Z této částky bylo započteno na dlužnou jistinu 2 561,27 Kč a na dlužný poplatek 7 838,73 Kč. Smlouvou ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. I přes předžalobní upomínku zástupce žalobkyně žalovaný na dluh ničeho více neuhradil.2. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, byl žalovanému, jehož pobyt není znám, k ochraně jeho zájmů ve smyslu ustanovení § 29 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ustanoven opatrovník , jméno FO, , advokát.3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím ustanoveného opatrovníka podáním ze dne , datum, tak, že žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Poukázal na rozpor mezi tvrzením žalobkyně ohledně příjmů žalovaného a jeho výdajů, a přitom se neztotožnil s názorem žalobkyně, že v posuzovaném případě nebyla nominální hodnota zápůjčky nijak vysoká, a proto postačí nižší míra posouzení úvěruschopnosti. V závěrečném návrhu opatrovník uvedl, že ačkoliv byla smlouva o úvěru uzavřena a došlo k poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí úvěru. Smlouva je absolutně neplatná z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně.4. Soud ve věci samé provedl dokazování listinnými důkazy, které předložila pouze žalobkyně a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:5. Dne , datum, žalovaný požádal společnost , právnická osoba, o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a zvolil možnost úvěr splácet měsíčně v 36 splátkách. V žádosti (zákaznické kartě) uvedl, že žije v nájemním bytě, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost a nejvyšší jeho dokončené vzdělání je středoškolské. Úvěr žádal poskytnout z důvodu neočekávaných výdajů. Uvedl, že jako technik správy nemovitostí pracuje na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem 12 844 Kč, jeho „další čistý příjem domácnosti“ činí 22 000 Kč. Své celkové měsíční příjmy vyčíslil na 34 844 Kč a měsíční výdaje odhadl na 11 000 Kč, včetně splátek u jiné společnosti ve výši 4 000 Kč. Žádost byla doplněna o pracovní smlouvu a dva výpisy z bankovního účtu, které žalobkyně v řízení nedoložila (Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, ). Téhož dne , datum, uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě obdržel v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč. Podpisem smlouvy sjednal i doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení a zavázal se za poskytnutý úvěr zaplatit poplatek ve výši 21 828 Kč. Celková částka 41 828 Kč měla být uhrazena v 18 splátkách po 2 324 Kč s tím, že úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně a RPSN ve výši 144,63 %. Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , Smluvní podmínky). Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. V příloze č. , hodnota, smlouvy - Seznamu postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným na straně 51 vedena pod číslem , hodnota, (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , str. 51 Přílohy č. , hodnota, ). O postoupení pohledávky ve výši 50 355,75 Kč bez příslušenství ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, a současně byl vyzván k její úhradě ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Podle Tabulky umoření vyhotovené žalobkyní ke dni , datum, žalovaný na pohledávku za období od , datum, do , datum, v nepravidelných splátkách uhradil celkem 10 400 Kč. Zůstatek nesplacené jistiny představoval částku 17 438,73 Kč (Tabulka umoření ke dni , datum, ). Dopisem ze dne , datum, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě pohledávky v celkové výši 40 253,46 Kč nejpozději do , datum, . Současně byl žalovaný upozorněn, že pokud nedojde k úhradě ani k uznání dluhu, bude žalobkyně svůj nárok vymáhat soudní cestou (Výzva k plnění ze dne , datum, , kopie podacího lístku ze dne , datum, ).6. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když ani účastníci žádné další důkazní návrhy nečinili, a to ani po zákonném poučení žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. při jednání dne , datum, ohledně prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného a posouzení příjmů a výdajů jeho i celé jeho domácnosti.7. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).9. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).10. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také