98 C 225/2023-79 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaného u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 44 325,08 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce je výrobcem technických plynů, které také dodává v ocelových lahvích na technické plyny. Žalobce ode dne [číslo] dodal žalovanému lahve na technické plyny, a proto mu také žalobce vystavil faktury: [číslo] – 284,35 Kč, [číslo] – 518,73 Kč, [číslo] – 504,33 Kč, [číslo] – 590,96 Kč, [číslo] – 338,80 Kč, [číslo] – 557,81 Kč, [číslo] – 338,80 Kč, [číslo] – 574,39 Kč, [číslo] – 574,39 Kč, [číslo] – 574,39 Kč, [číslo] – 2 547,05 Kč, které ovšem žalovaný nezaplatil. 2. Usnesením ze dne 14.12.2023 č.j. 98 C 225/2023-15 74 zdejší soud žalovanému uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil a v případě, že nárok žalobou uplatněný zcela neuzná, vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, případně označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Tímto usnesením soud rozhodl v souladu s § 114 b) odst. 1 o.s.ř., žalovaný byl rovněž poučen, že pokud se bez vážného důvodu v uvedené lhůtě nevyjádří, má se za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Následně proto soud rozhodne o žalobě rozsudkem pro uznání. Výše uvedené usnesení bylo žalovanému doručeno do datové schránky dne [datum], žalovaný se však do dne uplynutí lhůty nevyjádřil. 3. S ohledem na výše uvedené má soud ve smyslu § 114 b) odst. 5 o.s.ř. za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován uznává, a proto v souladu s § 153 a) odst. 3 o.s.ř. rozhodl o žalobě rozsudkem pro uznání, pro jehož vydání nemuselo být ve smyslu § 153 a) odst. 4 o.s.ř., nařízeno jednání, protože žalovaný na svou obranu neuvedl žádná konkrétní tvrzení a ani neoznačil důkazy k nim – takže žalovaný nesplnil strategickou litigací vyžadovanou podmínku – protože neprojevil svůj zájem účastnit se projednávání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoliv záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu (Ústavní soud sp.zn. I. ÚS 1024/15). 4. Ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě, ze kterých soud vyšel, vyplývá, že žalovaný od žalovaného odebral technický plyn v lahvích, které si od žalobce jen pronajal, když součástí dodacích listů byly i všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný však ani jednu fakturu nezaplatil. Ze žaloby tak vyplývá, že mezi účastníky má jít o závazkový vztah z nájemní smlouvy (§ 2201 OZ) kontejnerů žalobce, ve kterých žalovaný technické plyny odebíral, z kupní smlouvy (§ 2079 odst. 1 OZ) a ze smluvní pokuty (§ 2048 OZ), když práva a povinnosti žalobce i žalovaného vyplývaly z všeobecných podmínek. Ze zjištěných skutečností soud uzavřel, že žalovaný v žalované době své povinnosti ze smlouvy neplnil, když žalobci ničeho na fakturované částky nezaplatil. Ze skutkových tvrzení v žalobě také vyplývá, že žalobci náleží úrok z prodlení z dlužné částky, když počátek prodlení si žalobce stanovil na [datum], neboť poslední žalobcem vydaná faktura na úhradu žalovaným byla splatná dne [datum] (§ 1970 OZ). Ze všech těchto důvodů vznikl žalobci nárok na zaplacení žalované částky, a proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. Závěrem soud považuje za nutné uvést, že pokud snad měl žalovaný za to, že se k dané věci vyjádří až po stanovené lhůtě, ačkoliv byl o následku nevyjádření se ve lhůtě stanovené výslovně poučen, tak ani opožděné vyjádření nemohlo shora uvedený následek zvrátit. Fikce uznání totiž nastala dnem uplynutí soudcovské, třicetidenní lhůty a stejně jako nelze odvolat uznání nároku učiněné ve smyslu § 153a odst. 1 o.s.ř., nelze opožděně podaným vyjádřením odvrátit fikci uznání nároku, která nastala dle § 114b odst. 5 o.s.ř. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k důsledkům Ústavního nálezu sp.zn. Pl. ÚS 25/2012, nepřiznal dle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ale dle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. plný úspěch. Náleží mu proto náhrada nákladů řízení za zaplacené soudní poplatky v celkové výši 2 217 Kč, (podle Sazebníku soudních poplatků v zákoně č. 549/1991 Sb.). Dále soud žalobci přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 452 s paušální částkou náhrady (převzetí a příprava zastoupení a pak sepsání žaloby, podle § 14b odst. 5 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. předžalobní upomínku, tu soud pro účely náhrady nákladů řízení nepočítal, protože tu si žalobce sepsal sám ze dne [datum] (č.l.35), vše 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 01.07.2014, neboť žalobce podal svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobce podává v obdobných věcech téže žalobce opakovaně; jeho podání se liší pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních faktur. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne.