15 C 146/2026-23 — Obvodní soud pro Prahu 9

Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 28. 7. 2025 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 178 130,08 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný v období od 7. 6. 2022 do 14. 2. 2023 odebíral od žalobkyně plyn na odběrném místě , adresa, , a to i přesto, že smlouva o dodávce plynu byla ze strany žalobkyně vypovězena pro neplacení dodávek plynu žalovaným. Žalovaný proto plyn odebíral neoprávněně a žalobkyni způsobil škodu ve výši , částka, s příslušenstvím, které sestává ze zákonného úroku z prodlení. Ten je žalobkyní požadován ode dne následujícího po splatnosti vystavené faktury za odebraný plyn, tj. od 8. 8. 2023.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:Z protokolu o zjištění neoprávněného odběru zemního plynu vyplývá, že žalovaný v období od 7. 6. 2022 do 14. 2. 2023 odebíral od žalobkyně plyn na odběrném místě Vojická 1020/16, Praha 20, a to i přesto, že smlouva o dodávce plynu byla ze strany žalobkyně vypovězena pro neplacení dodávek plynu žalovaným. Žalobkyni tak vznikla škoda ve výši 178 130,08 Kč, kterou po žalovaném žádala uhradit, přičemž s žalovaným prostřednictvím e-mailové komunikace jednala o uzavření dohody a uznání dluhu, avšak bezvýsledně. Žalovaný žalovanou částku neuhradil ani na základě písemných upomínek a předžalobní výzvy ze dne 24. 4. 2025. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení, který požaduje ode dne následujícího po dni splatnosti faktury, tj. ode dne 8. 8. 2023.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Žalobkyně, jako obchodník s plynem, a žalovaný, jako zákazník, uzavřeli smlouvu o dodávce plynu, která se řídí především zákonem č. 458/2000 Sb., energetickým zákonem. Při neoprávněném odběru je obchodník s plynem oprávněn dodávku ukončit nebo přerušit podle § 61 odst. 1 písm. d) energetického zákona, přičemž neoprávněným odběrem plynu je zejména odběr bez právního důvodu či po odpadnutí právního důvodu, bez měření, přes neměřenou část zařízení nebo při zásahu do měřidla ve smyslu § 74 odst. 1 písm. a) energetického zákona. Osoba, která plyn neoprávněně odebírala nebo odebírá, je povinna nahradit vzniklou škodu v penězích dle § 74 odst. 7 energetického zákona, přičemž konkrétní způsob stanovení množství neoprávněně odebraného plynu a ocenění škody upravuje § 9 vyhlášky č. 108/2011 Sb., podle něhož se vychází buď z prokazatelně zjištěných údajů (nejvýše za 36 měsíců zpětně), nebo z náhradního výpočtu, a výsledná náhrada se stanoví oceněním takto zjištěného množství složkami ceny podle cenového rozhodnutí.Protože žalobkyně prokázala tvrzení obsažená v návrhu, tj. prokázala, že žalovaný odebíral plyn bez právního důvodu, čímž jí vznikla škoda, kterou vyčíslila v souladu s vyhláškou č. 108/2011 Sb., shledal soud návrh důvodným a v celém rozsahu mu vyhověl (výrok ad I).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 926 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 126 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (dále jen „vyhláška“), a to ve výši 450 Kč za podání návrhu ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky; 450 Kč za předžalobní výzvu dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky; 450 Kč za jednání s protistranou dle § 1 odst. 3 písm. d) vyhlášky a 450 Kč za písemné podání, jímž byl vysloven souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky. Pro úplnost soud dodává, že výši paušální náhrady za jeden úkon vyčíslil dle § 2 odst. 3 vyhlášky tak, jak cit. ustanovení vyložil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn.: 28 Cdo 2638/2025 (výrok ad II).