19 C 85/2026-26 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, a žalovaná měla tento úvěr spolu s úroku splácet v měsíčních splátkách po , částka, vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář, neuhradila splátku splatnou dne , datum, a z důvodu tohoto porušení smluvních povinností žalobkyně zaslala žalované upomínku a vyzvala jí k úhradě dlužné splátky. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou splátku neuhradila, byla žalované zaslána druhá upomínka dne , datum, . Žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru dne , datum, . Žalobou se žalobkyně domáhala úhrady dlužné jistiny ve výši , částka, , nákladů na upomínání , částka, , zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná. Obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání.3. Soud zjistil provedeným dokazováním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, poté, co posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, na dobu určitou 12 měsíců a celková částka úvěru byla splatná ke dni , datum, . Zápůjční úroková sazba byla mezi stranami sjednána ve výši 20 % měsíčně. Roční procentní sazba nákladů činila 791,61 %. Žalovaná se zavázala celkový poskytnutý úvěr splatit současně s úrokem v celkové výši , částka, ve splátkách, které měly být prováděny formou inkasa z jejího účtu. Pro případ prodlení si strany v článku V. smlouvy dohodly právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, které poskytovateli úvěru vzniknou v souvislosti s prodlením, a právo na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem. V případě, že spotřebitel neuhradí dlužnou splátku ani přes zaslané upomínky, které byly zpoplatněny částkou , částka, , byla žalobkyně jako poskytovatel úvěru oprávněna jistinu úvěru zesplatnit (předsmluvní informace, smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, potvrzení banky o bezhotovostní platbě , částka, ). Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, , proto jí žalobkyně v souladu se smlouvou zaslala upomínky a ke dni , datum, od smlouvy odstoupila (upomínky, zesplatnění úvěru, předžalobní výzva).4. Soud vzal na základě učiněných zjištění za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zák. ř. 257/2016, Sb., o spotřebitelském úvěru.5. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. V posuzované věci se soud se zabýval otázkou, zda se ujednaná výše úroků nepříčí dobrým mravům. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že úrok za poskytnutý úvěr byl sjednán ve výši 20 % měsíčně, což představuje úrok 240 % ročně.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Soud při svém rozhodování vyšel z judikatury Nejvyššího soudu týkající se dobrých mravů ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.10. Dále soud vycházel z rozhodnutí Městského soudu v Praze čj. 22 Co 61/2022-40 a 19 Co 102/2022-61, kdy Městský soud označil za zcela nepřijatelnou již čtyřnásobnou výši úroku. Ujednání o nepřiměřené míře úroků se příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné ve smyslu § 580 o.z. S ohledem na skutečnost, že se jedná o podstatnou náležitost smlouvy a takovéto ujednání nelze od smlouvy oddělit, je celá smlouva absolutně neplatná.11. Soud v daném případě úrok posuzoval také dle systému ČNB ARAD, kde v rozhodném období se úroky u spotřebitelských úvěrů pro domácností pohybovaly od 10 % ročně. Soudu je i z rozhodovací činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklá úroková sazba pohybovala v rozmezí 15 – 30 %. Ujednání o úroku ve výši 240 % ročně tak je dle názoru soudu absolutně neplatné dle § 588 o. z.12. Soud dále uzavřel, že i když žalobkyně v žalobě úrok nepožadovala, není možné přistoupit ani k posouzení právního jednání žalobkyně jako neplatného pouze v části. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Soud v souladu s rozhodnutím Městského soudu v Praze č.j. 19 Co 102/2022-61, dospěl k závěru, že: „vada spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání se z povahy věci vztahuje vždy pouze na část právního jednání. Jejím důsledkem může být nejen částečná neplatnost, ale i neplatnost právního jednání jako celku, pokud zbývající část právního jednání nebude možno od neplatné části oddělit či pokud lze předpokládat, že by dotčená strana právní jednání bez neplatné části neprovedla, rozpoznala-li by neplatnost ve smyslu § 576 o.z. včas (C. H. Beck, 2014, Občanský zákoník I. Obecná část § 1−654, 1. vydání). Ujednání o úrocích je nedílným předpokladem uzavření platné smlouvy o úvěru, tedy ho nelze oddělit jako neplatné, ani případně výši neplatné úrokové sazby moderovat.“ Právní jednání, tedy smlouva o úvěru, je tak v souladu s ust. 588 o.z. ve spojení s 576 a 577 o.z. (argumentum a contrario) absolutně neplatná, a to jako celek. Současně nelze odhlédnu ani od skutečnosti, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila svoje podnikání právě na zcela jasně vysoké sazbě úroků z úvěrů, kdy jejími klienty jsou převážně osoby s horší platební morálkou, kterým by banky pravděpodobně úvěr neposkytly, a společnost by smlouvy se standardní úrokovou sazbou pravděpodobně neuzavírala.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Vzhledem k tomu, že soud hodnotil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení toho, oč se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila. Žalované byl poskytnut úvěr v celkové výši , částka, , z této částky dle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nezpochybnila, žalovaná ničeho neuhradila. Tato částka tak představuje bezdůvodné obohacení žalované, které je povinna žalobkyni vydat, a to i s úrokem z prodlení, který byl žalobkyni přiznán dle § 1970 o.z.15. Ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení , částka, představující náklady upomínání dle smlouvy, kterou soud hodnotil jako absolutně neplatnou, soud žalobu zamítl.16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci neúspěch pouze v nepatrné výši. Soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení, a to za zaplacený soudní poplatek , částka, a náklady na služby advokáta. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je plnění nepřesahující částku , částka, , přiznal soud náhradu za právní zastoupení ve výši dle § 14b odst.1 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT) po , částka, za tři úkony právní služby. Dále byla žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů 3x , částka, dle § 14b odst. 5 AT, 21% DPH ve výši , částka, , celkem , částka, .