Žalobkyně se žalobou, podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 25. 6. 2026, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit jí částku 32 871,02 Kč s příslušenstvím a též uhrazení nákladů nalézacího řízení. K odůvodnění žaloby uvedla, že se žalovanou č. 1 uzavřely dne 5. 9. 2025 rámcovou smlouvu o dodávkách střešní krytiny a jiného zboží a poskytování služeb. Obsahem této smlouvy bylo rovněž ručitelské prohlášení žalovaného č. 2, že uspokojí veškeré peněžité pohledávky žalobkyně vůči žalované č. 1, pokud je neuspokojí žalovaná č. 1. Žalovaná č. 1 koupila od žalobkyně střešní krytinu a jiné zboží ze sortimentu (dále jen „zboží“) za kupní cenu uvedenou v platných prodejních cenících žalobkyně, a byly jí na základě uvedené smlouvy poskytovány související služby (doprava zboží, pronájem palet, nářadí a techniky). Dne 31. 10. 2025 dodala žalobkyně žalované č. 1 zboží uvedené v dodacím listu č. DLBL-7181/2025 a vystavila ji za to fakturu č. FVTL-6166/2025 ze dne 6. 11. 2025 s kupní cenou ve výši 32 871,02 Kč, splatnou 1. 12. 2025. V čl. 6 smlouvy si strany dále ujednaly povinnost žalované č. 1 zaplatit žalobkyni za překročení doby splatnosti peněžitého dluhu úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná č. 1 a následně ani žalovaný č. 2 z kupní ceny neuhradili nic, a to ani k předžalobní výzvě od zástupce žalobkyně ze dne 23. 4. 2026.2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) neboť žalobkyně s tímto postupem vyslovila svůj souhlas v přípisu ze dne 14. 8. 2026 a žalovaní se k výzvě v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 7. 2026, č. j. 34 C 160/2026-21, s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. v soudem určené lhůtě nevyjádřili, přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů.4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:5. Žalobkyně a žalovaná č. 1 spolu uzavřely dne 5. 9. 2025 „rámcovou smlouvu o dodávkách střešní krytiny a jiného zboží a poskytování služeb“, jejímž obsahem byl závazek žalobkyně dodávat žalované č. 1 střešní krytinu a jiné zboží ze sortimentu žalobkyně, za což se žalovaná č. 1 naopak zavázala zaplatit žalobkyni kupní cenu ve výši dle ceníku žalobkyně, eventuálně výrobce dodávaného zboží. V čl. 6 smlouvy si strany dále ujednaly povinnost žalované č. 1 zaplatit žalobkyni za překročení doby splatnosti peněžitého dluhu úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. V čl. 14 smlouvy si strany dále ujednaly mezinárodní i místní příslušnost (pravomoc) vést řízení a rozhodnout ve věci Obvodního soudu pro Prahu 9 a za rozhodné právo si sjednaly právo české (zjištěno z rámcové smlouvy ze dne 5. 9. 2025).6. V ručitelském prohlášení ze dne 5. 9. 2025 žalovaný č. 2 prohlásil, že uspokojí veškeré peněžité pohledávky žalobkyně vůči žalované č. 1, pokud je neuspokojí žalovaná č. 1. Také v tomto případě se na právní vztahy vzešlé z tohoto prohlášení měl uplatnit český právní řád a příslušné k projednání případných sporů měly být „soudy České republiky“ (zjištěno z ručitelského prohlášení ze dne 5. 9. 2025).7. Žalobkyně žalované č. 1 vystavila za koupi jejího zboží fakturu č. FVTL-6166/2025 ze dne 6. 11. 2025 znějící na částku 32 871,02 Kč, splatnou 1. 12. 2025 (zjištěno z příslušné faktury a dodacího listu č. DLBL-7811/2025 a č. DLBL-7812/2025).8. Dne 23. 4. 2026 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou č. 1 k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby a současně vyzval žalovaného č. 2 ke splnění ručitelského závazku (zjištěno z předžalobní výzvy a výzvy ručiteli ke splnění dluhu včetně podacího lístku).9. Na základě shora provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná č. 1 uzavřely smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalované č. 1 dodala zboží v ceně 32 871,02 Kč, již byla žalovaná č. 1 žalobkyni povinna zaplatit do 1. 12. 2025. V čl. 6 smlouvy si žalobkyně a žalovaná č. 1 dále ujednaly povinnost žalované č. 1 zaplatit žalobkyni za překročení doby splatnosti peněžitého dluhu úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný č. 2 podepsal ručitelské prohlášení, na jehož základě byl povinen uspokojit veškeré peněžité pohledávky žalobkyně vůči žalované č. 1, pokud je neuspokojí žalovaná č. 1. Žalovaným byla zástupcem žalobkyně odeslána výzva k plnění před podáním žaloby.10. Dle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, („o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.11. Dle § 2118 o. z. kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.12. Podle § 2018 odst. 1 věty prvé o. z., kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem.13. Dle § 2021 odst. 1 věty prvé o. z. má věřitel právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval.14. Ve vztahu ke své mezinárodní pravomoci a místní příslušnosti soud nejprve konstatuje, že mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 byla platně ujednána rámcovou smlouvou a žalovaný č. 2 se rozhodl si ji zvolit v rámci svého ručitelského prohlášení (viz čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech /přepracované znění/). Ačkoli pak prohlášení žalovaného č. 2 zní toliko na „soudy České republiky“, soud dodává, že místně příslušným ve vztahu k žalovanému č. 2 byl (jakožto soud již mající mezinárodní pravomoc díky prohlášení žalovaného č. 2) dle § 89 o. s. ř., neboť ručitelský vztah žalovaného č. 2 k závazku mezi žalovanou č. 1 a žalobkyní je věcí spojenou s hlavním závazkem plynoucím z rámcové smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou č. 1.15. Shora uvedený skutkový závěr proto soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 byla uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě byla žalovaná č. 1 povinna zaplatit kupní cenu ve výši 32 871,02 Kč do 1. 12. 2025, což neučinila ani navzdory písemné výzvě (nejpozději předžalobní výzvě ze dne 23. 4. 2026). Povinen k úhradě dluhu žalované č. 1 vůči žalobkyni byl tak z titulu ručení rovněž žalovaný č. 2. Žalovaná č. 1 i žalovaný č. 2 byli a jsou povinni žalobkyni zaplatit jak dlužnou kupní cenu, tak smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, což neučinili doposud. Soud proto výrokem I. žalobě v plném rozsahu vyhověl. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. a žalobkyni náleží ode dne následujícího po splatnosti kupní ceny (faktury č. FVTL-6166/2025), tj. od 2. 12. 2025 do zaplacení.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. rozsudku podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 374 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 420 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 871,02 Kč sestávající z částky 2 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 210 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 2 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 400 Kč ve výši 1 554 Kč, kterou je zástupce žalobce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Za písemné vyjádření ze dne 14. 8. 2026 soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť se jednalo toliko o podání procesní povahy (souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, viz § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a contrario).17. Žalovaným byla povinnost k náhradě žalobkyniných nákladů řízení v souladu s § 140 odst. 1 větou druhou o. s. ř. uložena každému v rozsahu jedné poloviny, tj. 5 687 Kč.18. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně a o lhůtách k plnění rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., neboť neshledal důvod k jejich prodloužení.