Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 37 360 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným došlo dne 8. 12. 2024 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které se právní předchůdce žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal právní předchůdkyni splácet spolu s úrokem ve výši 40% z jistiny, přičemž úvěr byl uzavřený na dobu neurčitou. Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný byl povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději do 7. dne v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce byl žalovaný žalobkyní informován o zesplatnění úvěru ke dni 8. 4. 2024, přičemž byl současně vyzván k úhradě úvěru. Žalovaný na úhradu úvěru nezaplatil ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, dále nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p.m. z jistiny za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč splatných nejpozději dne 8. 4. 2024. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, tedy za období od 9. 4. 2024 do 20. 7. 2025, kdy byla žalovanému odeslána předžalobní výzva, přičemž kapitalizovaná výše smluvní pokuty je 9 360 Kč. Spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal právní předchůdkyni žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, když SMS kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Právní předchůdkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 8. 12. 2023, a to převedením z bankovního účtu právní předchůdkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr neuhradil ani po opakovaných urgencích. Upomínkou ze dne 20. 7. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky. Žalobkyně v podání ze dne 30. 6. 2026 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována prostřednictvím vyhledávání údajů ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, když úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem ověřena výpočtem mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji. Žalobce původnímu věřiteli předložil výpisy z příjmů u společnosti , Anonymizováno, za , Anonymizováno, , když výše příjmu v září , Anonymizováno, činila 47 296,36 Kč, za měsíc říjen , Anonymizováno, činila 40 342,20 Kč a za měsíc listopad , Anonymizováno, činila 48 579,34 Kč. Pohledávka původní věřitelky byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č. l. 5 verte). Žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil (§ 101 odst. 4), a soud ve věci mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:5. Žalovaný uzavřel jako klient se společností , právnická osoba, ., IČO , Anonymizováno, jako poskytovatelem úvěru dne 8. 12. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru Č. , Anonymizováno, (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 12. 2023, Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 12. 2023, Žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , Souhlas se zpracováním osobních údajů ze dne 7. 12. 2023), jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši až do výše 30 000 Kč, když žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč (Sdělení informací , Anonymizováno, ze dne 7. 5. 2026). Zápůjční úroková sazba činila 40 % p.m., a klient měl každý měsíc, vždy nejpozději do 7. dne v měsíci splatit úrok přirostlý za uplynulé období, přičemž jistinu měl splatit zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy, která byla uzavřena na dobu neurčitou. RPSN činila 5 536,06 % ročně, jejíž výpočet byl založen na předpokladu, že klient bude pravidelně ke dni splatnosti hradit splátky úroku. Pro případ prodlení s plněním byla v čl. 4.2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Úvěr byl zesplatněn ke dni 8. 4. 2024 a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky (Zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 8. 4. 2024). Právní zástupce žalobkyně žalovaného dne 20. 7. 2025 vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 75 916 Kč (Předžalobní výzva ze dne 20. 7. 2025, potvrzení o odeslání ze dne 23. 7. 2025).6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 uzavřené mezi , právnická osoba, , jako postupitelem a , právnická osoba, . jako postupníkem plyne, že pohledávka žalovaného byla postoupena na postupníka (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025, Sezname postoupených pohledávek). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 uzavřené mezi , právnická osoba, ., jako postupitelem a , právnická osoba, . jako postupníkem plyne, že pohledávka žalovaného byla postoupena na postupníka (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025, Sezname postoupených pohledávek). Žalobkyně žalovaného informovala o postoupení pohledávky Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025, kterou odeslala dne 23. 7. 2025 (Potvrzení o odeslání ze dne 23. 7. 2025).7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 37 360 Kč s příslušenstvím byla podána po právu jen částečně.8. Právní předchůdkyně se dne 8. 12. 2023 zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se tyto zavázal splácet ve výši a lhůtě dle sdělení právní předchůdkyně. Úroková sazba činila 40 % měsíčně, RPSN činila 5 536,06 % ročně. Žalovanému byl poskytnut úvěr 20 000 Kč, na který ničeho neuhradil. K úhradě byl žalovaný vyzvána dopisem datovaným dne 20. 7. 2025, odeslaným dne 23. 7. 2025, a to do tří dnů ode dne doručení tohoto dopisu.9. Při svém rozhodování soud vycházel z této právní úpravy:10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění k 28. 6. 2022 (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění k 28. 6. 2022 (dále jen „ZSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020, C-679/18, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právním jednáním to, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřeli dne 8. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o. z., § 2 odst. 1 ZSÚ), na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit spolu s úrokem 40 % měsíčně. Tuto Smlouvu však soud shledal za absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.). Soud při závěru absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vycházel z toho, že právní předchůdkyně nedostála své povinnosti prověřit schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ bylo její povinností před poskytnutím spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, a včetně povinnosti věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jehož závěry se uplatní i za současné právní úpravy). Právní předchůdkyně řádně úvěruschopnost žalovaného neprověřila, když se omezila pouze údajnou na lustraci žalovaného v informačních systémech, jeho příjmy zjistila ze třech daňových přehledů za období od září , Anonymizováno, do listopadu , Anonymizováno, od společnosti , Anonymizováno, , ze kterých však neplynou skutečné příjmy žalovaného. Žalobkyně nijak nezkoumala výdaje žalovaného ani jeho další závazky, a tak zcela jednoznačně povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného nedostála. Dále nedoložila, že by žalovaného skutečně lustrovala v bankovních a nebankovních registrech (např. registry SOLUS, NRKI, BRKI) nebo veřejných rejstřících (insolvenční rejstřík, rejstřík exekucí, apod.). Právní předchůdkyně žalobkyně tak na řádné splněné své povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ rezignovala.17. V posuzované věci se soud zabýval otázkou, zda ve smlouvě ujednaná výše úroků se nepříčí dobrým mravům. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že úrok za poskytnutý úvěr byl sjednán ve výši 40,00 % měsíčně, a RPSN v hodnotě , hodnota, % ročně. Soud při svém rozhodování vyšel z judikatury Nejvyššího soudu týkající se dobrých mravů ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. , spisová značka, , dle kterého „při sjednávání úroků při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček“. Dále soud vycházel z rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, a č. j. , spisová značka, , kdy Městský soud označil za zcela nepřijatelnou již čtyřnásobnou výši úroku. Ujednání o nepřiměřené míře úroků se příčí dobrým mravům, a je třeba jej považovat za absolutně neplatné ve smyslu § 580 o. z. S ohledem na skutečnost, že se jedná o podstatnou náležitost smlouvy, a takovéto ujednání nelze od smlouvy oddělit, je celá smlouva absolutně neplatná. Soud v daném případě úrok posuzoval také systému ČNB ARAD, kde v rozhodném období se úroky u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti pohybovaly do 10 % ročně. I kdyby soud nevycházel z tohoto systému ČNB, je soudu z rozhodovací činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklá úroková sazba pro obdobné úvěry pohybovala v rozmezí 8 až 9 %. Ujednání o úroku ve výši 40,00 % měsíčně je tak dle názoru soudu absolutně neplatné dle § 588 o. z.18. Soud tak uzavírá, že převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen nesplacenou částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o.z. jako bezdůvodné obohacení.19. Bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 20 000 Kč, když právní předchůdkyní žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, na kterou žalovaný nevrátil ničeho. V řízení nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by uhradil méně nebo více nad rámec uvedeného. Žalovanému tak byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 20 000 Kč (výrok I.) jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl ke dni následujícím po splatnosti úvěru, tedy ke dni 9. 4. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal v řízení nečinný, nemohl soud zjistit jeho možnosti pro určení lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a § 1880 o.z. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.20. Ve vztahu k dalším nárokům pohledávky, kdy se žalobkyně dále domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč jako nesplacené části smluvního úroku spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 9. 4. 2024 do zaplacení, a částku 9 360 Kč jako smluvní pokutu soud žalobu zamítl, neboť se jednalo o nároky vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou (výrok II.).21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze zčásti (žalobkyně měla úspěch co do 53 %, žalovaný co do 47 %), proto soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.