Obvodní soud pro Prahu 9 9 C 126/2026-22 – Neplatnost právního jednání

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 36 120 Kč s příslušenstvím, včetně smluvní pokuty a nákladů řízení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že formou komunikace na dálku uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 29. 11. 2023. Žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 29. 11. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a žalovaná měla splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé měsíce. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy. Žalobkyně na úvěr neuhradila ničeho. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, pročež byla žalobkyní opakovaně upomínána. V upomínce ze dne 30. 4. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění úvěru ke dni 3. 5. 2024 a vyzvána k úhradě celé dlužné částky. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění. Předmětem žaloby učinila žalobkyně pohledávku v celkové výši 28 000 Kč, která se skládala z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč. Z této částky pak žalobkyně požadovala úrok z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tedy ode dne 4. 5. 2024. Žalobkyně dále požadovala v souladu s uzavřenou smlouvou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 4. 5. 2024 do 14. 6. 2025, kterou kapitalizovala částkou 8 120 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v rámci podaného návrhu, a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:5. Žalobkyně uzavřela s žalovanou formou komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru s poskytnutím úvěrového limitu až do výše 20 000 Kč, který byl žalované poskytnut dne 29. 11. 2023 na dobu neurčitou s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná měla podle smlouvy splácet úvěr každý měsíc nejpozději k 29. dni v měsíci, a to vždy úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru byla oprávněna splácet zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy. Roční procentní sazba nákladů činila podle smlouvy 5 521,54 %, pro případ prodlení s úhradou čerpaného úvěru se žalovaná v článku IV.4.2. smlouvy zavázala uhradit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení (Žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 11. 2023, Všeobecné obchodní podmínky, výpis z bankovního účtu žalované za období od srpna 2023 do října 2023 včetně, kopie občanského průkazu a cestovního pasu žalované). Žalovaná čerpala dne 29. 11. 2023 částku 20 000 Kč (výpis z účtu žalobkyně s platbou ve prospěch žalované ke dni 29. 11. 2023). Dopisem ze dne 30. 4. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění úvěru ke dni 30. 4. 2024 a vyzvána k úhradě dlužné částky do 3 dnů ode dne doručení výzvy (Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ). Žalované byla zaslána předžalobní výzva dopisem právního zástupce žalobkyně z 14. 6. 2025 a touto upomínkou před podáním žaloby byla vyzvána k úhradě dlužné částky, nejpozději do tří dnů od doručení této výzvy (předžalobní výzva k plnění ze dne 16. 6. 2025, podací lístek ze dne 16. 4. 2025).6. Soud vzal na základě učiněných zjištění z provedeného dokazování za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. V posuzované věci se soud zabýval otázkou, zda se ve smlouvě ujednaná výše úroků nepříčí dobrým mravům. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že úrok za poskytnutý úvěr byl sjednán ve výši 40 % měsíčně, což představuje úrok 480 % ročně, roční procentní sazba nákladů činila 5 521,54 %.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Soud při svém rozhodování vyšel z judikatury Nejvyššího soudu týkající se dobrým mravům, ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. , spisová značka, , dle kterého „Při sjednávání úroku při peněžité půjče jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatněným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček“.12. Dále soud vycházel z rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. , spisová značka, a , spisová značka, , kdy Městský soud v Praze označil za zcela nepřijatelnou již čtyřnásobnou výši úroku. Ujednání o nepřiměřené míře úroků se příčí dobrým mravům a je třeba ji považovat za absolutně neplatné ve smyslu § 580 o. z. S ohledem na skutečnost, že se jedná o podstatnou náležitost smlouvy a takovéto ujednání nelze od smlouvy oddělit, je celá smlouva absolutně neplatná.13. Soud v daném případě úrok posuzoval také dle systému ČNB ARAD, kde v rozhodném období se úroky u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti pohybovaly od 10 % ročně. I kdyby soud nevycházel z tohoto systému ČNB, je soudu z rozhodovací činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklá úroková sazba pohybovala v rozmezí 15 až 30 %. Ujednání o úroku ve výši 480 % ročně tak je dle názoru soudu absolutně neplatné dle § 588 o. z.14. Soud dále uzavřel, že i když žalobkyně úrok požadovala pouze za jeden měsíc čerpání úvěru ve výši 8 000 Kč, není možné přistoupit ani k posouzení právního jednání žalobkyně jako neplatného pouze v části. Dle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Soud v souladu s rozhodnutím Městského soudu v Praze č.j. , spisová značka, dospěl k závěru, že: „vada spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání se z povahy věci vztahuje vždy pouze na část právního jednání. Jejím důsledkem může být nejen částečná neplatnost, ale i neplatnost právního jednání jako celku, pokud zbývající část právního jednání nebude možno od neplatné části oddělit či pokud lze předpokládat, že by dotčená strana právní jednání bez neplatné části neprovedla, rozpoznala-li by neplatnost ve smyslu § 576 o. z. včas (, právnická osoba, . Beck, 2014 občanský zákoník I. obecná část, § 1 až 654, 1. vydání). Ujednání o úrocích je nedílným předpokladem uzavření platné smlouvy o úvěru, tedy ho nelze oddělit jako neplatné, ani případně výši neplatné úrokové sazby moderovat.“ Právní jednání, tedy smlouva o úvěru je tak v souladu s ustanovením § 588 o. z. ve spojení s § 576 a § 577 o. z. (argumentum á contrario) absolutně neplatná, a to jako celek. Současně nelze odhlédnout ani od skutečnosti, kterou sama žalobkyně v žalobě uvedla, totiž, že je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila svoje podnikání právě na zcela jasně vysoké sazbě úroků z úvěrů, kdy jejími klienty jsou převážně osoby s horší platební morálkou, kterým by banky pravděpodobně úvěr neposkytly, a společnost by smlouvy se standardní úrokovou sazbou pravděpodobně neuzavírala.15. Podle § 2291 odstavec 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Vzhledem k tomu, že soud hodnotil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení toho, oč se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila. Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nezpochybnila, čerpala žalovaná úvěr dne 29. 11. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované v celkové ve výši 20 000 Kč, přičemž na tuto částku ničeho neuhradila, a tak tato částka představuje její bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat, a to i s úrokem z prodlení, který byl žalobkyni přiznán v zákonné výši od 4. 5. 2024 (§ 1970 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dopisem ze dne 30. 4. 2024 a stanovila v něm lhůtu pro zaplacení 3 dny. V souladu s § 573 o. z. mohla být zásilka doručena žalované třetí pracovní den od odeslání, třídenní lhůta k plnění stanovená ve výzvě skončila 3. 5. 2024, splatnost tak nastala nejdříve 4. 5. 2024. Výše úroku z prodlení byla stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. Ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně a zaplacení smluvní pokuty, soud žalobu zamítl, neboť uvedené nároky vyplývají ze smlouvy, kterou soud hodnotil jako absolutně neplatnou.18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze z části (žalobkyně uspěla v části 55% žalovaného nároku, žalovaná uspěla v rozsahu 45 % žalovaného nároku), proto soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.