Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 17 200 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným došlo dne 10. 4. 2024 k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě, které se právní předchůdce žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, když žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové částce 16 000 Kč, který se žalovaný zavázal právní předchůdkyni vrátit do 25. 2. 2025 spolu s úroky. Žalovaný se následně dostal do prodlení s hrazením pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého dluhu dne 26. 2. 2025. Žalobkyně požaduje zaplacení dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč, a dále smluvní pokuty v výši 1 200 Kč v souladu se smlouvou o úvěru. Spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaný vyplnil registrační formulář, kde napsal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření Smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní Smlouvy vůči původnímu věřiteli. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetl a s jejím obsah. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto číslo smlouvy. Po přijetí této platby žalovaný doplnil zbývající údaje, kterými byly mimo jiné číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měl vedený peněžní účet a trvalé bydliště. Žalovaný byl povinen se seznámit s podmínkami, právy a sankčními ujednáními plynoucími z této Smlouvy. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, , zapsané v obchodním rejstříku vedeném , Anonymizováno, soudem v , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , Adresa žalobkyně, , IČ , Anonymizováno, zapsané v obchodním rejstříku vedeným , Anonymizováno, soudem v , Anonymizováno, , oddíl , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, , jako postupníkem a novým věřitelem. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 15. 8. 2025, ale na svůj dluh neuhradil ničeho.2. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, soud žalobkyni vyzval, aby doplnila tvrzení tak, že uvede, zda a jakým konkrétním způsobem byla před uzavřením smlouvy o úvěru posuzována úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a dále aby uvedla v jaké výši žalovaný předmětný úvěr splatil, kdy došlo k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného, a jakým způsobem byla vypočtena částku 1 200 Kč představující smluvní pokutu, a na základě jakého ujednání, a zda byla smluvními stranami sjednána úroková sazba a v jaké výši. Žalobkyni byla výzva doručena dne 15. 5. 2026 do datové schránky jejího právního zástupce. Na výzvu nebylo ze strany žalobkyně nijak reagováno.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č. l. 5). Žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil (§ 101 odst. 4), a soud ve věci mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:6. Žalovaný uzavřel jako klient se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, jako poskytovatelem úvěru dne 10. 4. 2024 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve znění Dodatku č. , hodnota, ze dne 11. 4. 2024, Dodatku č. , hodnota, ze dne 10. 5. 2024, Dodatku č. , hodnota, ze dne 9. 6. 2024, Dodatku č. , hodnota, ze dne 23. 6. 2024, Dodatku č. , hodnota, ze dne 23. 7. 2024, Dodatku č. , hodnota, ze dne 14. 8. 2024, Dodatku č. , hodnota, ze dne 20. 9. 2024, Dodatku č. , hodnota, ze dne 8. 11. 2024 a Dodatku č. , hodnota, ze dne 23. 12. 2024 (Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 4. 2024, Dodatek č. , hodnota, ze dne 11. 4. 2024, Dodatek č. , hodnota, ze dne 10. 5. 2024, Dodatek č. , hodnota, ze dne 9. 6. 2024, Dodatek č. , hodnota, ze dne 23. 6. 2024, Dodatek č. , hodnota, ze dne 23. 7. 2024, Dodatek č. , hodnota, ze dne 14. 8. 2024, Dodatek č. , hodnota, ze dne 20. 9. 2024, Dodatek č. , hodnota, ze dne 8. 11. 2024 a Dodatek č. , hodnota, ze dne 23. 12. 2024, Výpis z běžného účtu ze dne 10. 4. 2024), jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 16 000 Kč (Výpis z běžného účtu). Klient měl zaplatit jistinu ve výši 16 000 Kč. Částka měla být uhrazena jednorázově do 25. 2. 2025. Zápůjční úroková sazba činila 0 %. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného dne 25. 2. 2025 k úhradě dlužné částky ve výši 16 000 Kč (jistina) a 1 200 Kč (smluvní pokuty), (Předžalobní výzva ze dne 25. 2. 2025). Právní zástupce žalobkyně žalovaného dne 15. 8. 2025 vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 26 321,75 Kč (Předžalobní výzva ze dne 15. 8. 2025, Potvrzení o podání zásilky ze dne 20. 8. 2025).7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi , právnická osoba, , jako postupitelem a , právnická osoba, , jako postupníkem plyne, že pohledávka žalovaného byla postoupena na postupníka (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Dodatek č. , hodnota, ze dne 12. 12. 2024 Seznam postoupených pohledávek). Žalobkyně žalovaného informovala o postoupení pohledávky Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2025, kterou odeslala 20. 8. 2025 (Potvrzení o podání zásilky ze dne 20. 8. 2025).8. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 17 200 Kč s příslušenstvím byla podána po právu jen částečně.9. Právní předchůdkyně se dne 10. 4. 2024 zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se tyto zavázal splácet ve výši a lhůtě dle sdělení právní předchůdkyně. Žalovanému byl poskytnut úvěr 16 000 Kč, na který ničeho neuhradil. K úhradě byl žalovaný vyzván dopisem datovaným dne 15. 8. 2025, odeslaným dne 20. 8. 2025, a to do tří dnů ode dne doručení tohoto dopisu.10. Při svém rozhodování soud vycházel z této právní úpravy:11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění k 28. 6. 2022 (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění k 28. 6. 2022 (dále jen „ZSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020, C-679/18, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právním jednáním to, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřeli dne 10. 4. 2024 smlouvu o úvěru ve znění Dodatku č. , hodnota, , Dodatku č. , hodnota, , Dodatku č. , hodnota, , Dodatku č. , hodnota, , Dodatku č. , hodnota, , Dodatku č. , hodnota, , Dodatku č. , hodnota, , Dodatku č. , hodnota, a Dodatku č. , hodnota, (§ 2395 o. z., § 2 odst. 1 ZSÚ), na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit do 25. 2. 2025. Tuto Smlouvu však soud shledal za absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.). Soud při závěru absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vycházel z toho, že právní předchůdkyně nedostála své povinnosti prověřit schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, jelikož ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána, toto jakkoliv nedoložila. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ bylo její povinností před poskytnutím spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, a včetně povinnosti věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jehož závěry se uplatní i za současné právní úpravy). Právní předchůdkyně řádně úvěruschopnost žalovaného neprověřila, když se omezila pouze údajnou na lustraci žalovaného v informačních systémech, ale nijak nezjišťovala jeho příjmy ani výdaje a zcela jednoznačně povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného nedostála. Dále nedoložila, že by žalovaného skutečně lustrovala v bankovních a nebankovních registrech (např. registry SOLUS, NRKI, BRKI) nebo veřejných rejstřících (insolvenční rejstřík, rejstřík exekucí, apod.). Právní předchůdkyně žalobkyně tak na řádné splněné své povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ rezignovala.18. Soud tak uzavírá, že převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen nesplacenou částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o.z. jako bezdůvodné obohacení.19. Bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 16 000 Kč, když právní předchůdkyní žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 16 000 Kč, na kterou žalovaný nevrátil ničeho. V řízení nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by uhradil méně nebo více nad rámec uvedeného. Žalovanému tak byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 16 000 Kč (výrok I.) jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal v řízení nečinný, nemohl soud zjistit jeho možnosti pro určení lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a § 1880 o.z. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.20. Soud zamítl žalobu v té části, kdy se žalobkyně dále domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 200 Kč jako smluvní pokuty, neboť se jednalo o nárok vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou pro porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele.21. Soud rovněž zamítl žalobu v části o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 16 000 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení soud žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná (viz výše). V daném případě má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú., tj. ve lhůtě, kterou si strany dohodnou a není-li takové dohody, pak ve lhůtě určené soudem. Ukládá-li tedy soud spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú., nastává povinnost plnit dluh až vyhlášením rozsudku, resp. ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu. Z tohoto důvodu se žalovaný dosud v prodlení s plněním dluhu neocitl a nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení důvodný dán není (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. , spisová značka, , rozsudek Městského soudu v Praze dne 15. 10. 2025, č. j. , spisová značka, ).22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci neúspěch jen v poměrně nepatrné části. Žalobou se domáhal zaplacení částky 17 200 Kč s příslušenstvím, přičemž mu bylo přiznáno 16 000 Kč, takže neúspěšný zůstal pouze co do částky 1 200 Kč, tj. přibližně 6,98 % uplatněného nároku. Za této situace soud přiznal žalobci plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti žalovanému. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek 800 Kč a odměnu za 3 úkony právní služby advokáta. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je plnění nepřesahující částku 50 000 Kč, přiznal soud náhradu za právní zastoupení ve výši dle § 14b odst.1 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT) po 400 Kč za tři úkony právní služby. Dále byla žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 6 AT, 21% DPH ve výši 315 Kč, celkem 2 615 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.