14 C 65/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 399 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 16. 4. 2018 ve znění ze dne 15. 5. 2018 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 19 600 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 14. 6. 2018, neuhradil však ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila dne 9. 12. 2019 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností ode dne 12. 12. 2019. Žalovaný dluh neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku, žalobkyně. Žalovaná částka se skládá z jistiny 16 600 Kč, úroku ve výši 4 052 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 799 Kč, nákladů za upomínání ve výši 150 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 16 600 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně v návaznosti na usnesení soudu ze dne 28. 6. 2021 [anonymizována dvě slova] [číslo jednací], aby doložila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr (s odkazem. závěry [název soudu] v nálezu ze dne 26. 2. 2019, [anonymizováno] [ústavní nález], či závěry [název soudu] v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, [anonymizováno] [spisová značka]) vzala žalobu co do smluvní pokuty ve výši 9 799 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 4 202 Kč zpět. V rozsahu zpětvzetí žaloby soud rozhodl o částečném zastavení řízení usnesením [název soudu] [anonymizováno] [číslo jednací], ze dne 26. 8. 2021, které nabylo právní moci dne 25. 9. 2021. 4. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. 5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: právní předchůdkyně žalobkyně vystavila smlouvy znějící na jméno žalovaného, jejichž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, a to ve výši 19 600 Kč Smlouvy o úvěru nebyly žalovaným podepsány (prokázáno smlouvou [číslo] ze dne 16. 4. 2018 a smlouvou [číslo] ze dne 15. 5. 2018). 6. Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřena platbou ve výši 1 Kč dne 2. 5. 2016, provedenou z účtu č. [bankovní účet], jehož majitelem a disponentem byl v dané době žalovaný (sdělením [právnická osoba], ze dne 3. 8. 2021, výpis z účtu předchůdkyně žalobkyně). 7. Žalobkyně dne 16. 4. 2018 poukázala částku 9 100 Kč, dne 23. 4. 2018 částku 5 000 Kč, dne 30. 4. 2018 částku 3 000 Kč a dne 2. 5. 2018 částku 2 500 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] (prokázáno výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 4. 2018, [anonymizována tři slova] právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 23. 4. 2018, [anonymizována tři slova] právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 30. 4. 2018, [anonymizována tři slova] právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 2. 5. 2018). 8. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky ihned [anonymizováno] ze dne 27. 7. 2018, který byl předán [anonymizována tři slova] dne 5. 8. 2018 (prokázáno předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne 27. 7. 2018 a [anonymizována dvě slova] ze dne 5. 8. 2018). 9. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni výše uvedenou pohledávku s účinností ke dni 12. 12. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019, [anonymizována tři slova] o postoupení pohledávek a [anonymizováno] o úplatě ze dne 12. 12. 2019). 10. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky též v dopise o oznámení postoupení, a taktéž předžalobní upomínkou (prokázáno [anonymizováno] o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2020, [anonymizována dvě slova] ze dne 8. 1. 2020, předžalobní upomínkou ze dne 24. 7. 2020 a [anonymizována dvě slova] ze dne 28. 7. 2020). 11. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení. 12. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dle § [číslo] se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně [anonymizována tři slova] a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o. z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 13. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 14. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v [anonymizováno] [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a [název soudu]. Jak uvedl [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) [číslo listu] [ustanovení právního předpisu EU], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] (dále jen„ směrnice“), a [anonymizována dvě slova] znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v [anonymizováno]„ [anonymizována dvě slova] of [anonymizováno]“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizována dvě slova] zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl [název soudu] ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod [anonymizováno] [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 15. S ohledem na výše citovaný nález [název soudu] je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že z daného ustanovení plyne pouze relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace]. 16. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrým mravům, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o. z. 17. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 18. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 19 600 Kč, plnila dle ustanovení § 2993 o. z. aniž by tu byl platný závazek a má právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 19 600 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka], ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud rozhodl o výši úroku vázán návrhem žalobkyně a přiznal jí úroky z prodlení z částky 19 600 Kč ode dne 9. 8. 2018 do zaplacení (v období od 9. 8. 2018 do 19. 11. 2019 v kapitalizované výši). 19. Soud žalobu, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 19 600 Kč od 15. 6. 2018 do 8. 8. 2018, zamítl, když splatnost bezdůvodného obohacení nastala až na výzvu právní předchůdkyně žalobkyně, tj. v rámci dopisu ze dne 27. 7. 2018, který byl podán k poštovní přepravě dne 5. 8. 2018. Předmětná písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o. z. dne 8. 8. 2018, přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala okamžitě doručením. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 894 Kč, přičemž tato částka p