11 C 92/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 7. 2021 domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná se prostřednictvím své právní zástupkyně výslovně zavázala žalobci uhradit v dopise adresovaném žalobci ze dne 12. 3. 2019 část svého dluhu, tj. částku ve výši 50 000 Kč ve dvou splátkách, a to k datu 31. 8. 2019 a k 31. 12. 2019, kdy svůj dluh v této části co do důvodu i výše výslovně uznala ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž k uznání dluhu byla zástupkyně žalované výslovně zmocněna plnou mocí ze dne 11. 3. 2019. Uvedený příslib žalovaná nesplnila, proto žalobce dne 5. 2. 2021 zaslal do datové schránky zástupkyně žalované výzvu k plnění, ve které žalované stanovil dodatečnou lhůtu k uhrazení dluhu, a to nejpozději do tří pracovních dní od doručení výzvy k plnění. Žalovaná na písemnou výzvu k plnění reagovala prostřednictvím své zástupkyně telefonicky dne 26. 2. 2021, tak, že se do týdne vyjádří. Žalovaná se však k výzvě nevyjádřila a svůj dluh žalobci do dne podání žaloby neuhradila. Žalovaná je tak s úhradou svého dluhu již více než jeden a půl roku v prodlení, přičemž toto prodlení je nutné počítat od termínu, ke kterému se žalovaná zavázala uhradit první část svého výslovně uznaného dluhu, proto žalobce dále požadoval zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky od 1. 9. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 25. 8. 2021 tak, že ji navrhla v celém rozsahu pro nedůvodnost zamítnout, a to z těchto důvodů. Žalovaná namítala, že žaloba postrádá jakákoli relevantní skutková tvrzení ohledně vzniku a důvodu údajného závazku, není v ní uvedeno, kdy a z jakého důvodu jí měl žalobce poskytnout jakékoli finanční prostředky a jakou formou. Pokud žalobce argumentuje dopisem [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] ze dne 12. 3. 2019, žalovaná namítala, že tam obsažené údaje jsou v současné době již promlčené, a z opatrnosti proto tuto námitku promlčení vznáší. Dále žalovaná namítala, že uvedený dopis nemá náležitosti uznání závazku ve smyslu § 2053 o. z., neboť v dokumentu, za který by bylo možné uznání závazku považovat, by bylo nutné uznání konkrétního závazku přesně identifikovat a uznání dluhu výslovně zmínit co do důvodu a výše, takovou formulaci však předmětný dopis neobsahuje. Naopak, uznáním dluhu není např. příslib dlužníka, byť písemný, vrátit v určitém termínu zapůjčené peníze (v takovém případě jde o závazek ze smlouvy o zápůjčce), k čemuž žalovaná odkázala na rozsudek [název soudu] ze dne 30. 3. 2004 [anonymizována dvě slova] [spisová značka]. 3. Žalobce na výzvu soudu ze dne 16. 9. 2021, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřil k vyjádření žalované a k námitkám ve vyjádření vzneseným, nikterak nereagoval. 4. K prvnímu jednání, které bylo nařízeno na den 18. 10. 2021, se žalobce, ač byl řádně předvolán v souladu s § 50b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nedostavil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobce podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 5. Soud provedl dokazování následujícími důkazy, z nichž učinil níže uvedená skutková zjištění. 6. Dne 12. 3. 2019 byl ze strany [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], zaslán žalobci dopis, v němž oznamuje, že převzala právní zastoupení žalované ve věci vypořádání finančních prostředků se žalobcem, který poskytl dne 8. 1. 2016 žalované finanční částku 100 000 Kč a dne 29. 4. 2016 finanční částku 76 000 Kč, čemuž se žalovaná nebrání, avšak započítává na předmětné částky platby spojené se zařízením a provozem bytu ve vlastnictví žalobce v [anonymizována dvě slova] v celkovém součtu 122 509 Kč, kdy zbývající částku 50 000 Kč uhradí ve dvou splátkách, a to k 31. 8. 2019 a k 31. 12. 2019. K dopisu byla přiložena plná moc ze dne 11. 3. 2019 udělená žalovanou této advokátce jako zvláštní plná moc ve věci majetkového vypořádání se žalobcem (viz dopis ze dne 12. 3. 2019 a plná moc ze dne 11. 3. 2019). 7. Dne 5. 2. 2021 byla bývalé zástupkyni žalované ze strany zástupce žalobce zaslána výzva k plnění s předžalobní upomínkou, v níž žalovanou vyzývá k úhradě částky 50 000 Kč, a to do tří pracovních dní od doručení výzvy (viz výzva ze dne 5. 2. 2021). Výzva byla bývalé zástupkyni žalované doručena dne 5. 2. 2021 prostřednictvím její datové schránky (viz doručenka datové zprávy ze dne 5. 2. 2021). 8. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť žádné další důkazy nikdo z účastníků nenavrhoval. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. 9. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů: Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Dle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Dle § 610 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Dle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. 10. Po provedeném dokazování a na základě shora uvedených zákonných ustanovení soud shledal, že žaloba není důvodná. 11. V řízení žalobce neprokázal, že by dopis ze dne 12. 3. 2019 splňoval náležitosti písemného uznání dluhu ze strany žalované vůči žalobci ve smyslu § 2053 o. z. 12. Uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli. Uznáním dluhu však není např. příslib, byť písemný, vrátit v určitém termínu zapůjčené peníze, nýbrž v takovém případě se jedná o závazek ze smlouvy [anonymizována dvě slova] (k tomu srov. [anonymizováno] [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]). Uznávaný dluh pak musí být vymezen co do důvodu (titulu) a výše, neboť se jedná o obligatorně kauzální právní jednání. Právní důvod a výši dluhu je nutné identifikovat v okamžiku uznání dluhu, přičemž uznávaný dluh nesmí být zaměnitelný s jiným. Právní důvod dluhu (a jeho výše) nemusí být identifikován přímo v uznávacím projevu; postačí, bude-li z uznávacího projevu zřejmé, který dluh je dlužníkem utvrzován. Může být určen například odkazem na listinu, fakturu, objednávku, ve které je právní důvod dluhu určen. Dlužník může uznat právní důvod a výši svého dluhu též odkazem na žalobní návrh ([anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka]). Podle rozsudku [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] pak závěr o uznání dluhu (závazku) musí mít podklad v písemném prohlášení dlužníka, v jeho projevu vůle; pouhé odsouhlasení údajů obsažených ve faktuře (bez nějakého dalšího případného textu, z něhož by bylo možné dovodit vyjádření vůle dlužníka směřující k uznání dluhu) nelze vykládat jako projev vůle, jímž dlužník svůj dluh uznává. V uvedeném ohledu listina dlužníka obsahující pouhý seznam faktur, zaslaná věřiteli jako informace o tom, že dlužník má ve svém účetnictví evidovány dluhy vůči tomuto věřiteli, není projevem vůle směřujícím k následkům, které zákon s uznáním dluhu spojuje (k tomu [anonymizováno] analogicky též [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka]). Zaslání dopisu s inventarizací pohledávek bez připojení dalšího textu tudíž nelze za uznání dluhu považovat ([anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka]). 13. Z dopisu ze dne 12. 3. 2019 nevyplývá, že by se obsahově jednalo o jednostranné uznání dluhu žalované vůči žalobci, kdy tento není v dopise nikterak vymezen co do svého důvodu (titulu). V dopise toliko bývalá zástupkyně žalované oznamuje žalobci, že převzala právní zastoupení žalované ve věci vypořádání finančních prostředků se žalobcem, který poskytl žalované dne 8. 1. 2016 finanční částku 100 000 Kč a dne 29. 4. 2016 finanční částku 76 000 Kč, čemuž se žalovaná nebrání, avšak započítává na předmětné částky platby spojené se zařízením a provozem bytu ve vlastnictví žalobce [anonymizována tři slova] v celkovém součtu 122 509 Kč. Není zde však uvedeno, z jakého titulu měl dluh vzniknout, a již proto zde nelze hovořit o platném uznání dluhu. Uznáním dluhu totiž není oznámení či příslib, byť písemný, vrátit v určitém termínu zapůjčené peníze, a