14 C 164/2021-41 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 920 Kč s odůvodněním, že dne 19. 1. 2019 uzavřel žalovaný s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] ve znění ze dne 27. 5. 2019, dle níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, a tuto částku měl žalovaný vrátit do 26. 6. 2019, úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostně na účet žalovaného, ze kterého žalovaný provedl [anonymizováno] platbu. Žalovaný úvěr neuhradil, a to ani v návaznosti na upomínky předchůdkyně a následně i žalobkyně, když pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny 12 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky 12 000 Kč denně za každý den prodlení za dobu od 27. 6. 2019 do 10. 8. 2020 ve výši celkem 4 920 Kč, zákonného úroku z prodlení za dobu od 27. 6. 2019 do 10. 8. 2020 ve výši 1 314,25 Kč, poplatku 100 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení. 2. Podáním doručeným soudu dne 1. 9. 2021 v návaznosti na výzvu soudu, aby doložila, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy předchůdkyní žalobkyně zkoumána úvěryschopnost žalovaného, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty 4 920 Kč a poplatku 100 Kč O zpětvzetí soud rozhodl usnesením ze dne 13. 9. 2021 [anonymizována dvě slova] [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 13. 10. 2021. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. 5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: 6. Žalobkyně soudu předložila dvě smlouvy označené jako„ smlouva [anonymizována dvě slova] [číslo]“, a to s datem 19. 1. 2019, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit do 20. 2. 2019, a s datem 27. 5. 2019, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni do 26. 6. 2019 Ani jedna ze smluv není opatřena podpisem žalovaného, dle smlouvy pak měla být smlouva uzavřena mimo jiné tím, že na účet klienta budou odeslány peněžní prostředky (smlouvami). Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřena provedením verifikační platby z účtu uvedeného žalovaným ve smlouvě číslo účtu [bankovní účet] na účet žalobkyně ve výši 0,01 Kč dne 7. 11. 2018 (výpisem z účtu žalobkyně). Dne 24. 1. 2019 žalobkyně zaslala na uvedený účet částku 4 000 Kč, a dne 21. 1. 2019 částku 8 000 Kč, připsání částek na daný účet potvrdila také [právnická osoba], včetně toho, že v době připsání uvedených prostředků na účet byl majitelem a disponentem účtu žalovaný (výpisem z účtu, sdělením banky na č. l. 20). 7. Žalobkyně předložila soudu upomínku žalovanému s datem 12. 7. 2019 bez potvrzení o jejím odeslání žalovanému a dále předžalobní výzvu předchůdkyně žalobkyně adresovanou žalovanému s podacím archem a datem odeslání žalovanému dne 7. 8. 2019 (upomínkou, podacím archem). 8. Dne 17. 8. 2020 byla mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva, kterou se [právnická osoba] jako postupitel zavázala postoupit soubor pohledávek, mezi nimi i pohledávku za žalovaným, na žalobkyni a žalobkyně se zavázala soubor pohledávek převzít a zaplatit za něj postupiteli úplatu, úplatu uhradila dne 28. 8. 2020 (smlouvou o postoupení pohledávek, příloha ke smlouvě s označením pohledávky za žalovaným, potvrzením o příchozí platbě). 9. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2020, žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě žalované částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení, přičemž oznámení bylo žalovanému odesláno dne 9. 9. 2020. 10. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalované částky ve lhůtě do 12. 5. 2021, a to dopisem ze dne 3. 5. 2021, který byl žalovanému odeslán dne 5. 5. 2021 (předžalobní upomínkou, podacím archem). 11. Žalovaný netvrdil, a v řízení ani z provedeného dokazování nebylo zjištěno, že by žalovanou částku žalobkyni uhradil. <b>12. Zjištěný skutkový stav posoudil soud takto:</b> 13. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu [anonymizována dvě slova] ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dle § [číslo] se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o. z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 14. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 15. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] ve spojení s [anonymizováno] judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a [název soudu]. Jak uvedl Soudní dvůr [mezinárodní organizace] v [anonymizováno] ze dne 18. 12. 2014 ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 [ustanovení právního předpisu EU], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizována dvě slova] zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl [název soudu] ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že z daného ustanovení plyne pouze relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace]. 16. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 17. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 12 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2993 o. z., tj. aniž by tu byl platný závazek a má právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 12 000 Kč s tím, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala až na výzvu k plnění ([anonymizována tři slova] [spisová značka], ze dne 7. 4. 2010), přičemž žalobkyně doložila odeslání výzvy pouze ve vztahu k předžalobní upomínce (nedostavením se k jednání se žalobkyně připravila o poučení dle § 118a o.s.ř.), tj. v rámci dopisu ze dne 7. 8. 2019, který byl podán k poštovní přepravě téhož dne. Předmětná písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o. z. dne 10. 8. 2018, přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala okamžitě doručením. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, žalobkyni vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., co do rozsahu a výše úroku zároveň vázán návrhem žalobkyně. 18. S ohledem na výše popsané úvahy ohledně splatnosti žalovaného pohledávky soud žalobu v části kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 27. 6. 2019 do 10. 8. 2019 výrokem II. zamítl. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v říze