14 C 34/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 877 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 4. 8. 2020 uzavřela smlouvu [anonymizována dvě slova], a to prostřednictvím [anonymizována dvě slova] [webová adresa], na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázala žalobkyni uhradit do 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Žalovaná částka se dále skládá s poplatku za expresní výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani před předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila soudu smlouvu, která měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 4. 8. 2020 prostřednictvím [anonymizována dvě slova] žalobkyně [webová adresa]). Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřena tak, že žalovaný zaslal žalobkyni [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizováno] z [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [bankovní účet], na němž je jako majitel účtu uveden žalovaný, přičemž je zde také uveden aktuální zůstatek účtu ve výši 0 Kč (smlouvou, kopií OP žalovaného, [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]), žalovaného jako majitele a disponenta předmětného účtu potvrzuje také sdělení [právnická osoba] (sdělením [právnická osoba] ze dne 25. 6. 2021). Žalovaný předmětnou smlouvu podepsal [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], který mu žalobkyně zaslala na telefonní číslo uvedené žalovaným ve smlouvě ([anonymizováno] ze systému žalobkyně o [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]). Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému [anonymizováno] ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento [anonymizováno] žalobkyni uhradit ve lhůtě splatnosti 30 dnů, tj. do 3. 9. 2020 a to včetně poplatku za poskytnutí [anonymizováno] ve výši 330 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána možnost prodloužit dobu splatnosti [anonymizováno] o 30 dnů zaplacením 1 Kč nejpozději 15 dnů po splatnosti [anonymizováno] (ve smlouvě označeno jako„ korunový odklad“), přičemž za využití tohoto odkladu žalobkyně dle smlouvy účtuje poplatek 990 Kč (smlouvou, sazebníkem poplatků). Žalobkyně dne 4. 8. 2020 poukázala částku 10 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného č. [bankovní účet] (opisem výpisu proplacení smlouvy, potvrzením o provedené platně ze dne 4. 8. 2020 na č.l. 25), což vyplývá také z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Ve výpisu čerpání, splátek a úhrad není evidována žádná splátka žalovaného. [anonymizováno] se stal splatný ke dni 3. 9. 2020. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí [anonymizováno] 330 Kč, poplatku za prodloužení expresní výplatu ve výši 199 Kč, poplatku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve výši 49 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč (výpisem čerpání), dále zákonný úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 10 877 Kč za dobu od 8.2.2021 do 17.2.2021 kapitalizovaný částkou 24,58 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 877 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení. Žalobkyně dne 11. 1. 2021 zaslala žalovanému předžalobní výzvu s datem 8. 1. 2021, kterou vyzvala žalovaného k úhradě částky 10 877 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od sepsání dané výzvy, tj. do 7. 2. 2021 (předžalobní výzvou, podacím archem). 5. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (viz dále) pak k tomuto žalobkyně nepředložila ničeho, o poučení dle § 118a o. s. ř. se žalobkyně připravila tím, že se nedostavila k jednání soudu (viz níže). 6. Žalobkyní předložené důkazy soud považuje za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně s tím spíše za situace, kdy žalovaný zůstal pasivní, žádné důkazy nepředložil a žalobou uplatněný nárok nesporoval. Z provedeného dokazování pak soud učinil skutkový závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný se dle uvedené smlouvy tuto poskytnutou částku včetně poplatku 330 Kč, poplatku za expresní výplatu ve výši 199 Kč a poplatku za SMS ve výši 49 Kč zavázal vrátit žalobkyni do 30 dnů, neuhradil však ničeho. 7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem v souladu s § 1824 násl. o. z. Jelikož žalovaný vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně jako podnikatel, na uzavřenou smlouvu pak soud aplikoval právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru), kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, aniž by před jeho poskytnutím relevantním způsobem zkoumala schopnost žalovaného daný úvěr splácet. 8. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy ukládá posoudit schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr má poskytovatel posoudit na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Zda poskytovatel úvěru dostatečně posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet soud zkoumá z úřední povinnosti, jak vyplývá z ustálených závěrů soudní praxe, přičemž dojde-li k závěru, že poskytovatel úvěruschopnost dostatečně neposoudil, je nutné posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítl (srovnej například rozsudek [název soudu] ze dne 25. 7. 2018, [anonymizováno] [spisová značka], rozsudek [anonymizována tři slova] ze dne 18. 12.2014 ve věci C [číslo], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další, nález [název soudu] ze dne 26. 2. 2019 vydaném [anonymizována dvě slova] [ústavní nález] a rozsudek [anonymizována tři slova] ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], OPR – [anonymizováno] v . GK). 10. V tomto konkrétním případě žalobkyně dostatečným způsobem nedoložila, že před uzavřením smlouvy s vynaložením odborné péče zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy soudu doložila pouze výpis z účtu žalovaného, a to navíc se zůstatkem 0 Kč, z předložené smlouvy ani z jiných provedených důkazů pak nevyplývá, že by se žalobkyně jakkoliv zabývala příjmy a výdaji žalovaného. Zástupce žalobkyně se nedostavil k ústnímu jednání, k němuž byl řádně předvolán, čímž se sám připravil o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu z 27. 10. 2020, sp. zn. III. ÚS 2848/10 a rozhodnutí Nejvyššího soudu z 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 11. Soud tedy uzavřel, jak je již uvedeno výše, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Je-li pak neplatná smlouva, tak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 12. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy [anonymizována dvě slova] poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, plnila tak bez právního důvodu a vzniklo jí dle § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 10 000 Kč, když nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni na uvedenou částku cokoliv uhradil. Dle výše uvedeného tak soud žalobě co do částky 10 000 Kč vyhověl a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., do prodlení se přitom žalovaný dostala první výzvou k peněžitému plnění (srov. rozhodnutí [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka], ze dne 7. 4. 2010). Splatnost bezdůvodného obohacení nastala až na výzvu žalobkyně, tj. v návaznosti na předžalobní upomínku ze dne 8. 1. 2021 (k níž žalobkyně doložila její odeslání žalovanému), ve které žalobkyně stanovila žalované lhůtu k plnění v délce 30 dnů ode dne sepsání upomínky, tj. splatnost nastala dne 7. 2. 2020, žalovaný se tak ode dne 8. 2. 2021 ocitl v prodlení. 13. S ohledem na neplatnost smlouvy [anonymizována dvě slova] soud shledal žalobu nedůvodnou v části, v níž se žalobkyně domáhala z