16 C 69/2021-57 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou podanou nejdříve dne 11.2.2021 u [název soudu], postoupenou zdejšímu soudu jako místně příslušnému dne 26.3.2021 domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 21.12.2020 je neplatné. Svůj návrh odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 23.7.2020 pracovní smlouvu na dobu neurčitou na pozici production [anonymizováno], své pracovní úkoly plnil. Dne 31.10.2020 obdržel výtku, že se nedostavuje do zaměstnání, s čímž nesouhlasil, neboť pracoval na provozovně v [obec] na základě ústního nařízení zaměstnavatele. dne 3.11.2020 nastoupil na [anonymizováno], před ukončením [anonymizováno] se dotazoval kam a kdy má nastoupit, tedy dle pokynu nastoupil dne 21.12.2020 v [obec], kde obdržel okamžitou výpověď, se kterou vyjádřil okamžitě na místě nesouhlas. Měl být obviněn, že něco měl ukrást, jedná se o nepodložené tvrzení. Žalovaný žalobci nedal výplatní pásky a dluží mu na mzdách. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, což vyjádřil ve svém podání ze dne 17.6.2021. Žalovaný nezpochybňuje platné uzavření pracovní smlouvy, jakož trvání pracovního poměru, který byl dle žalovaného okamžitě ukončen k 21.12.2020, neboť se žalobce opakovaně nedostavoval do práce. rovněž namítal, že by žalobci dlužil na mzdě. Karta zaměstnance žalobce a docházkové listy žalované za měsíc říjen a listopad 2020 dokládají, že žalobce měl evidované neomluvené absence, jakož že všechny mzdové doklady byly uhrazeny, což dokládá [anonymizováno] o kontrole vypracovaný [anonymizováno] inspektorátem práce. 3. Žalovaný se k prvnímu jednání konanému dne 12.10.2021 bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně k jednání obeslán, což dokládá doručení do datové schránky dne 12.7.2021 soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného za splnění zákonných podmínek de §101 dost. 3 o.s.ř. Při jednání byly provedeny listinné důkazy Pracovní smlouva ze dne 23.7.2020, mzdový výměr z 23.7.2020 dokládají pracovní poměr žalobce u žalovaného, který byl písemně vyzýván k nástupu do práce dne 22.10.2020, 24.11.2020, oznámení 17.12.2020, 18.12.2020. Žalovaný mu dne 21.12.2020 doručil okamžité zrušení pracovního poměru, jehož odůvodnění je velmi obecného charakteru konkrétně takto: ruším pracovní poměr, neboť jste porušil pracovní kázeň, když jste se dopustil odcizení movitých věcí určených zejména k výrobě zaměstnavatele, nedostavení se do pracovního procesu bez udání důvodu, přičemž takové jednání naplňuje zvlášť hrubé porušení povinností zaměstnance dle § 55 odst. 1 písm. b/ zák. práce. Žalobce dne 5.1.2021 písemně oznámil, že s výpovědí nesouhlasí a trvá na pracovním poměru. Výpis z obchodního rejstříku vložka [číslo] oddíl [anonymizováno] vedený u [název soudu] dokládá právní způsobilost žalovaného a protokol o kontrol [anonymizováno] [číslo] dokládá, že oblastní inspektorát práce pro [územní celek] a [územní celek] dne [číslo], 17.5.2021 provedl u žalovaného kontrolu, kdy předmětem kontrolovaného období bylo 1.8.2020 5.4.2021, kdy u žalobce, kde jsou popsány listinné doklady o trvání a ukončení pracovního poměru, je uvedené, že neobsahují údaj o délce dovolené, z dokladů žalovaného je uvedeno, že říjen 2020 je nepřítomnost a listopad 2020 neomluvená absence, výplatní lístky pro žalobce doloženy nebyly. Výsledkem je zjištění, že žalovaná u žalobce porušila ust. § 37 odst. 1 písm. c/,d/,e/ zák. práce, rovněž že žalobci nebyly vydány výplatní lístky, tedy byl porušen i § 142 odst. 5 zák. práce. Více důkazů nebylo dodáno, ani navrhováno a soud rozhodl na základě výše provedených důkazů za použití § 132 o.s.ř. 4. Soud na daný případ použil ust. § 55 odst. 1 písm. b/ zák. práce, který upravuje možnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele pro hrubé porušení pracovní povinnosti. Dle ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu nejsou pochybnosti o tom, že ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy„ méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“,„ závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a„ porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti (srov. z novějších rozhodnutí například rozsudek [název soudu] ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. [spisová značka]) .Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení § 55 odst. 1 zák. práce byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován; jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl pracovní poměr okamžitě zrušen, a že důvod nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen (srov. například rozsudek [název soudu] ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] v časopise [anonymizováno] judikatura, roč. 1998). U důvodu podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce je třeba věnovat přesnému popisu vytýkaného skutku zvýšenou pozornost, aby byla možná jeho přesná individualizace, je třeba uvést konkrétní údaje o tom, kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena (srov. dále například rozsudek [název soudu] ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. [spisová značka]). Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze "nahrazovat" nebo "doplňovat" vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji (srov. například rozsudek [název soudu] ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek [název soudu] ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] v časopise [anonymizováno] judikatura, roč. 1998, z novějších rozhodnutí potom rozsudek [název soudu] ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. [spisová značka]). 5. S ohledem na rozhodovací praxi soud dospěl k závěru, že podané okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 21.12.2020 dané žalovaným žalobci je velmi obecné, neurčité a z tohoto důvodu neplatné, neboť nelze ani zjistit, zda byla dodržena lhůta dle § 57 odst. 1 zák. práce, tj. jednoměsíční lhůta od doby, kdy mělo dojít k zvlášť hrubému porušení pracovních povinností, jakož nesplňuje ani řádné vymezení skutkového důvodu pro jeho nezaměnitelnost dle § 60 zák. práce. Soud proto žalobě vyhověl, neboť nárok žalobce byl uplatněn včas dle 72 zák. práce, tj. v dvouměsíční lhůtě od doby, kdy měl pracovní poměr skončit/ žaloba byla podána dne 11.2.2021 6. O nákladech řízení soud rozhodl dl e § 142 odst. 1 o.s.ř. a nepřiznal žalobci náklady řízení, neboť od zaplacení soudního poplatku byl osvobozen a nebyl zastoupen advokátem. 7. O zaplacení soudního poplatku soud rozhodl dle § 2 odst. 3z.č. 549/1991Sb. zákona o soudních poplatcích, kdy poplatková povinnost přechází na neúspěšného žalovaného. Lhůta k plnění byla stanovena dl §e 160 o.s.ř.