17 C 199/2020-102 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne 27.7.2020 určení, že je dědičkou ze zákona po své matce, zůstavitelce [jméno] [příjmení]. Žalobu podala v návaznosti na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28.5.2020, sp. zn. [číslo jednací], kterým bylo žalobkyni prostřednictvím JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., notářky, jakožto soudní komisařky pověřené k provedení řízení o pozůstalosti, uloženo, aby se ve lhůtě do dvou měsíců od právní moci předmětného usnesení domáhala u Obvodního soudu pro Prahu 10 určení, že je dědicem ze zákona po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé 29.3.2019, a to žalobou proti [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], jakožto závětnímu dědici a dědici ze zákona. Žalobkyně je dědičkou zůstavitelky z titulu zákonné dědické posloupnosti podle ustanovení § 1635 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, („ NOZ“). Žalobkyně je současně v postavení tzv. nepominutelného dědice dle ustanovení § 1642 a násl. NOZ, kterému náleží tzv. povinný díl z pozůstalosti. Zůstavitelka zemřela se zanechání pořízení pro případ smrti, a to jednak listiny o vydědění žalobkyně ze dne 21.5.1988 ve formě notářského zápisu sepsaného Mgr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], č. NZ [anonymizováno] 1998, pro důvod údajného neposkytnutí pomoci v nemoci a nedostatku zájmu, a dále zanechala závěť ze dne 26.11.2009 ve formě notářského zápisu sepsaného Mgr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], č. NZ [číslo], kterou Zůstavitelka určila univerzálním dědicem svého majetku manžela [celé jméno žalovaného]. Žalobkyně je přesvědčena, že je nepominutelnou dědičkou zůstavitelky a vydědění žalobkyně je neplatné, neboť nebyly naplněny zákonné předpoklady pro takový postup. Skutkový stav vylíčený zůstavitelkou v listině o vydědění, kde je uvedeno, že žalobkyně neposkytla zůstavitelce pomoc v nouzi, resp. v nemoci, v době 5 let předcházejících sepsání listiny o vydědění a současně neudržovala se zůstavitelkou kontakt v době 2 let před sepsáním listiny o vydědění, je v rozporu se skutečným stavem. Žalobkyně vždy projevovala zájem o svou matku a poskytovala jí potřebnou pomoc ve zdraví i v [anonymizováno], a to i v době rozhodné (5 let) před sepsáním listiny o vydědění. Žalobkyně se se zůstavitelkou setkávala v době [adresa] na adrese [adresa], který až do závěru roku 1998 společně vlastnily a užívaly. Žalobkyně s rodinou užívala první podlaží, zůstavitelka druhé podlaží, vchod a zahrada byly společné. Zůstavitelka tam jezdila na rekreace a víkendy, trávili čas společně (i s rodinou žalobkyně) na zahradě, chodili do restaurací, stalo se, že zůstavitelka v opilosti zapadla cestou z restaurace do sklepa a rodina žalobkyně jí poskytovala pomoc, vezli ji do nemocnice. Ve 2. polovině 90., let došlo k rekonstrukci společného domu, konkrétně v podlaží, které užívala zůstavitelka, byl vyzděn z terasy nový pokoj, na tomto se dohodla zůstavitelka s žalobkyní, žalobkyně s rodinou jí při tomto též pomáhala, probíhala též oprava střechy, z čehož je zjevné, že fungovalo běžné soužití a komunikace. Ve vzájemných vztazích byly neshody a vztahy nebyly optimální, nicméně do roku 1998 zůstavitelka s žalobkyní takto společně v domě pobývaly. V roce 1998 se zůstavitelka o své vlastní vůli z domu odstěhovala a odprodala spoluvlastnický podíl třetí osobě. Následně se zůstavitelka vyhýbala kontaktům se žalobkyní, odmítala telefonické hovory, resp. žalovaný ji zapíral či odmítal telefon předat, zůstavitelka sama tedy neprojevovala o kontakt zájem ani nechtěla pomoc od žalobkyně, z jejíž strany minimálně zpočátku po odstěhování zájem o kontakt byl. Pokud je v listině o vydědění uvedeno, že zůstavitelka měla být upoutána na lůžko např. po zlomenině klíční kosti, žalobkyně má za to, že v rozhodné době bylo zůstavitelce maximálně 57 let, byla v celku vitální, a pokud takový úraz skutečně měla, tento by způsobil nanejvýš omezení jedné horní končetiny. Zůstavitelka navíc žila ve společné domácnosti s žalovaným, jakožto svým manželem, který jí potřebnou péči poskytl. Zůstavitelka nadužívala alkoholické nápoje, dlouhodobě brala léky na nervy, a mívala (již od dětství žalobkyně) hysterické záchvaty. Žalobkyně o údajných [anonymizováno] obtížích zůstavitelky nevěděla, neboť pokud se průběžně pokoušela zůstavitelku telefonicky kontaktovat, žalovaný jí v tom bránil tím, že zavěsil telefon. Žalobkyně má pochybnosti, zda listina o vydědění byla učiněna svobodně a je projevem vážné, určité a srozumitelné vůle zůstavitelky a rovněž napadá platnost listiny o vydědění, resp. namítá její nicotnost ve smyslu ustanovení § 551 a násl. NOZ. Důvodné pochyby o platnosti listiny o vydědění jsou dle žalobkyně rovněž dány skutečností, že zůstavitelka nebyla s ohledem na svůj [anonymizováno] a [anonymizováno] stav v době pořízení listiny ve stavu způsobilém k právnímu jednání ve smyslu ustanovení § 581 NOZ. Žalobkyně má tedy za to, že byla vyděděna neplatně a současně nebyly naplněny zákonné důvody pro její vydědění a je tedy na ni proto nutno nahlížet jako na zákonného dědice, jemuž nelze odepřít právo na tzv. povinný díl z dědictví. V opačném případě by byla žalobkyně neprávem zkrácena na svých právech nepominutelného dědice. Na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že zůstavitelka sepsala závěť, kterou pořídila o veškerém svém majetku výlučně ve prospěch žalovaného, neboť žalobkyni jako nepominutelnému dědici se má dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jejího zákonného dědického podílu v souladu s ustanovením § [číslo] odst. 2 ve spojení s § 1650 NOZ. Žalobkyně má za to, že též závěť byla ve smyslu § 49a zák.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, („obč.zák.“), pořízena neplatně, neboť ji zůstavitelka pořídila v omylu, když se nesprávně domnívala, že po právu vydědila žalobkyni listinou o vydědění ze dne 21.5.1998, na kterou odkazuje v textu závěti, takový omyl je pro pořízení závěti rozhodující a žalovaný též o omylu musel vědět. 2. Žalovaný uvedl, že nárok žalobkyně neuznává a navrhl zamítnutí žaloby. Skutečnosti uvedené v listině o vydědění jsou dle jeho mínění pravdivé. Žalobkyně a žalovaná společně vlastnily nemovitosti na [část obce], kterou získaly dědictvím po matce zůstavitelky. Nemovitost užívala žalobkyně s rodinou k bydlení a zůstavitelka se svým manželem k víkendovým pobytům. Nelze říci, že by se tam zůstavitelka s žalobkyní nepotkávaly, nicméně spolu nekomunikovaly. Po celou dobu trvání spoluvlastnictví byli zůstavitelka a její manžel vystaveni ze strany žalobkyně a jejího manžela neustálým obstrukcím a schválnostem, což jim ztěžovalo užívání jejich části nemovitosti. Po té, co došlo ze strany žalobkyně i k fyzickému útoku na zůstavitelku, kdy žalobkyně na zahradě sklízela zeleninu, házela ji po zůstavitelce a křičela na ni, že ji nenávidí, se zůstavitelka po domluvě s manželem rozhodla svoji část nemovitosti prodat, což následně učinila. Žalobkyně se o zůstavitelku ani v nejmenším nezajímala, a to ani o její dlouhodobé zdravotní potíže. Po roce 1995 ji nenavštívila na lůžkovém oddělení nemocnice, kde byla hospitalizována a při zdravotních potížích o ni nikterak nepečovala. Žalovaný je přesvědčen, že zákonné důvody pro vydědění žalobkyně existovaly jak při sepisu listiny o vydědění, tak při sepisu následné závěti zůstavitelky. Od roku 1998 žalobkyně neprojevovala o zůstavitelku žádný zájem, neměla přehled, kde se zůstavitelka léčila a jaké měla obtíže. Od přelomu tisíciletí se zůstavitelka léčila s obstrukční chorobou plicní. Dle lékařské dokumentace prosinci roku 1997 zůstavitelka upadla na pravé rameno, měla obvaz na čtyři týdny a užívala analgetika, v srpnu roku 2002 uklouzla na silnici a způsobila si tříštivou zlomeninu pravého zápěstí. K právním úkonům, konkrétně k sepsání závěti a listiny o vydědění byla zůstavitelka plně způsobilá, a pokud toto bylo zpochybňováno ze strany žalobkyně v kontextu údajného užívání alkoholických nápojů zůstavitelkou, považuje toto žalovaný pouze za snahu zůstavitelku dehonestovat. Žalovaný je přesvědčen, že uvedeným jednáním v listině o vydědění, měla mimo jiné zůstavitelka na mysli i jednání žalobkyně, která si od ní vyžádala souhlas s asanací garáže v jejich podílovém spoluvlastnictví, s příslibem, že místo této postaví dvougaráž, ve které bude moci parkovat i zůstavitelka. Následně se však ukázalo, že ji žalobkyně uvedla v omyl, aby z ní vylákala předmětný souhlas, neboť manžel žalobkyně na místě vystavěl garáž se zvětšenou kapacitou, aby tam mohl provozovat autodílnu a garážování vozu zůstavitelky nebylo umožněno. 3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je dcerou zůstavitelky a žalovaný byl manželem zůstavitelky a účastníci jsou tak jedinými dědici, kteří byli zjištěni a kteří by mohli dědit v první dědické skupině. Dále bylo nesporným, že zůstavitelka pořídila listinu o vydědění sepsanou notářským zápisem [spisová značka], NZ [číslo] notářky Mgr. [jméno] [příjmení] dne 21. 5. 1998 a závěť sepsanou notářským zápisem NZ [číslo] notářky Mgr. [jméno] [příjmení] dne 26. 11. 2009. [příjmen