21 C 150/2021-37 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 587 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o [anonymizováno] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 4. 4. 2019, případně z titulu [anonymizována dvě slova] na straně žalované. 2. V podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanou dne 4. 4. 2019 smlouvu o [anonymizováno] (dále též jen„ smlouva“), na jejímž základě zapůjčila žalované částku 8 000 Kč, která jí měla být vrácena dne 30. 8. 2019, a to spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 800 Kč. Žalovaná zapůjčenou částku po uvedeném datu splatnosti nevrátila, ke dni podání návrhu uhradila toliko 1 000 Kč. V této souvislosti je žalovaná povinna uhradit žalobkyni též zákonný úrok z prodlení, náklady účelně vynaložené v souvislosti s prodlením (náklady na písemné výzvy ze dne 4. 7. 2019, 15. 7. 2019, 3. 8. 2019, 12. 8. 2019 a 25. 8. 2019) v celkové výši 2 500 Kč dle čl. 2 smlouvy a smluvní pokutu ve výši 2 784 Kč. 3. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně tvrdila, že žalované poskytla [anonymizováno] prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši [anonymizováno]. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobkyně formulář – [anonymizováno] o poskytnutí [anonymizováno], kde zadala své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o [anonymizováno] vůči žalobkyni. Žalovaná zaškrtla řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o [anonymizováno] a zněním [anonymizováno] obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaná zároveň odsouhlasila znění [anonymizováno] podmínek žalobkyně. Smlouva o [anonymizováno] je klientem podepsána elektronicky (prostým elektronickým podpisem), a to [příjmení], který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. <b>4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.</b> 5. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. Obě byly k prvnímu jednání konanému dne 13. 9. 2021 řádně předvolány, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně odeslala v dubnu 2019 na účet žalované částku 8 000 Kč, tato částka byla na účet žalované připsána (prokázáno vyjádřením [právnická osoba], na č. l. 17, potvrzením o platbě od [anonymizováno] banky). 7. Naopak prokázána nebyla tvrzení žalobkyně o procesu uzavírání„ smlouvy o [anonymizováno]“ mezi ní a žalovanou (tak, jak jsou popsána v odst. 3 výše). K celému tvrzenému procesu kontraktace sestávajícímu z mnoha kroků žalobkyně doložila pouze vyplněný formulář - smlouva o [anonymizováno] ze dne 4. 4. 2019, jenž žalovanou není vlastnoručně podepsaný, u místa pro podpis je uvedeno jméno a příjmení žalované, její datum narození, datum, čas a [příjmení] kód [číslo]. 8. S ohledem na prokázanou skutečnost, že žalované byla vskutku poukázána na její účet žalobkyní částka 8 000 Kč, jakož i na údaje vyplněné ve smlouvě o zápůjčce ze dne 4. 4. 2019 však lze dospět k závěru, že s vysokou pravděpodobností došlo k uzavření tvrzené smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou prostřednictvím dálkových komunikačních prostředků. 9. Ze smlouvy o [anonymizováno] ze dne 4. 4. 2019 se přitom podává, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 8 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutí této částky poplatek 4 800 Kč. Žalovaný měl vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s poplatkem ve třech měsíčních splátkách (2x 4 267 Kč, 1x 4 266 Kč) nejpozději do 90 dnů ode dne poskytnutí [anonymizováno]. Poskytnutí částky 8 000 Kč žalované bylo v řízení prokázáno (viz odst. 6. výše), žalovaná přitom soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a vrácení částky obdržené od žalobkyně netvrdila. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila toliko 1 000 Kč. <b>10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:</b> 11. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“). 12. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o [anonymizována dvě slova] ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč. Žalovaná se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem 4 800 Kč ve třech měsíčních splátkách (2x 4 267 Kč, 1x 4 266 Kč). Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o [anonymizována dvě slova]. 13. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o [anonymizována dvě slova] absolutně neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. 14. Žalobkyně má ze zákona povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel [anonymizována dvě slova] při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve spojení s judikaturou [anonymizováno] dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), čl. 8 směrnice a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizováno] dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena nebo nikoli. S ohledem na citovaný nález proto soud musí zkoumat, zda poskytovatel úvěru prověřil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na to, že je v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru zakotveno, že tak činí jen k námitce spotřebitele (totéž konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno]). 15. Žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. K výzvě soudu stran splnění této zákonné povinnosti žalobkyně dne 7. 6. 2021 (na č. l. 19) uvedla, že příjmy žalované zjistila ze sdělení žalované, že je zaměstnancem na plný úvazek s měsíčním příjmem 29 700 Kč, a to na pozici stevardka u [jméno] [příjmení], má smlouvu na dobu určitou„ do 1 roku“, a dále mimopracovní poměr (DPČ) u [právnická osoba] [anonymizováno] příjmů žalované bylo provedeno na základě výplatních pásek od zaměstnavatele [jméno] [příjmení] předložených žalovanou, a to za měsíc leden 2019, kdy čistá mzda žalované činila 20 845 Kč, a za měsíc únor 2019, kdy čistá mzda žalované činila 24 523 Kč, dále na základě výplatních pásek od zaměstnavatele [právnická osoba], a to za měsíc leden 2019, kdy čistá mzda žalované činila 6 844 Kč, a za měsíc únor 2019, kdy čistá mzda činila 7 229 Kč. Z doložených výplatních pásek nebylo zjištěno, že by zaměstnavatel žalované strhával jakékoli částky na předchozí exekuce. Z výše uvedených výplatních pásek byl zjištěn průměrný čistý měsíční příjem žalované 29 720 Kč. Výdaje žalované žalobkyně zjistila ze sdělení žalované, že její měsíční výdaje činí 15 000 Kč, je svobodná, bezdětná, bydlí v podnájmu. Vzhledem k tomu, že žalovanou tvrzené výdaje ve výši 15 000 Kč byly vyšší než částka nezabavitelného minima, která ke dni podání žádosti o zápůjčku činila 6 428 Kč, vzala žalobkyně v rámci vyh