21 C 23/2020-96 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 8. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že na jednotce [číslo] – [anonymizováno] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku o velikosti ideálních [číslo] (dále též jen„ jednotka 1/) a na jednotce [číslo] – [anonymizováno] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku o velikosti ideálních [číslo] (dále též jen„ jednotka 2/“), umístěných v budově [adresa] (dále též jen„ rodinný dům“), které jsou součástí pozemku parc. [číslo] zapsaného v evidenci katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec Praha, katastrální území Záběhlice, část obce Záběhlice, nevázne zástavní právo dle zástavní smlouvy k nemovitým věcem [číslo] uzavřené dne 17. 12. 2018 mezi žalovanou 1/ a žalovaným 2/ (dále též jen„ zástavní právo“). 2. Svou žalobu odůvodnila tím, že ke dni podání návrhu je manželkou žalovaného 2/, manželství uzavřeli dne 9. 7. 2010. Spolu s žalovaným 2/ postavili předmětný rodinný dům, v němž jsou vymezeny bytové jednotky [číslo] [číslo] (jednotka 1/) a [číslo] (jednotka 2/, jež je garáží). Na podzim roku 2016 začali v rodinném domě bydlet žalobkyně, žalovaný 2/ a jejich dvě nezletilé dcery [jméno] a [jméno]. V rodinném domě a v něm umístěných jednotkách tedy měli účastníci umístěnou rodinnou domácnost ve smyslu § 743 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně se dozvěděla z výpisu z katastru nemovitostí pro rodinný dům a jednotky v něm vymezené, že mezi žalovanou 1/ a žalovaným 2/ byla dne 26. 8. 2019 uzavřena zástavní smlouva k nemovitým věcem, kterou se zřizuje zástavní právo k jednotkám 1/ a 2/, a to k zajištění pohledávek až do výše 12 066 000 Kč vyplývajících z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovanou 1/ a žalovaným 2/. Žalobkyně nikdy neudělila souhlas s uzavřením předmětné zástavní smlouvy a neměla o jejím uzavření žádnou informaci. Není jí známo, kam byly prostředky z uzavřené úvěrové smlouvy čerpány, ani jakým způsobem budou spláceny, neboť žalovaný 2/ v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka], o [anonymizováno] poměrů [role v řízení] [anonymizováno] účastníků, a pod sp. zn. [spisová značka], o stanovení vyživovací povinnosti mezi žalobkyní a žalovaným 2/ jako manžely, tvrdí, že má měsíční příjem pouze 27 500 Kč a že je schopen přispívat na výživu svých dcer toliko částkou 15 000 Kč měsíčně. Za této situace se žalobkyně důvodně obává, že žalovaný 2/ nebude schopný úvěr splácet a může dojít k realizaci zástavního práva a k prodeji předmětných jednotek, čímž by žalobkyně ztratila se svou rodinou střechu nad hlavou, neboť nemá jinou nemovitost, kde by mohla bydlet. Žalovaný 2/ přitom nezajistil žalobkyni jako své manželce nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním v předmětné nemovitosti. Dle názoru žalobkyně jsou tak dány důvody pro neplatnost předmětné zástavní smlouvy dle § 747 odst. 2 o. z. Přípisem ze dne 6. 3. 2020 se žalobkyně u obou žalovaných dovolala relativní neplatnosti smlouvy, žalovaná 1/ jí však sdělila, že smlouvu považuje za platně uzavřenou, a vyzvala žalobkyni, aby se obrátila na soud s určovací žalobou. Závěrem žalobkyně uvedla, že„ je osobou aktivně legitimovanou k podání této žaloby o určení neexistence zástavního práva, neboť má naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva dle zástavní smlouvy. Tento právní zájem je dán ustanovením § 747 o. z. a zájmem na ochraně rodinné domácnosti žalobkyně a nezletilých dětí“. 3. Žalovaná 1/ se k žalobě podáním ze dne 14. 9. 2020 vyjádřila tak, že nesouhlasí s tvrzeními uvedenými v žalobě a navrhuje její zamítnutí. Uvedla, že s žalovaným 2/ uzavřela dne 17. 12. 2018 úvěrovou smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému 2/ úvěr ve výši 10 055 000 Kč, a to za účelem refinancování jednotky 1/. [anonymizováno] a včasné splacení dluhů z této smlouvy bylo zajištěno zřízením předmětného zástavního práva zástavní smlouvou [číslo] ze dne 17. 12. 2018. Žalobkyně sice tvrdí, že je v rodinném domě umístěna její rodinná domácnost, nedokládá však splnění další podmínky § 747 odst. 2 o. z., a to že předmětného domu je k bydlení rodiny nezbytně třeba. V rodinném domě jsou vymezeny tři jednotky, zástavním právem jsou však zatíženy pouze dvě z nich (nezatížena je bytová jednotka [číslo]). Úvěr, který žalovaná 1/ poskytla žalovanému 2/ byl úvěrem účelovým, jehož účelem bylo refinancování jiného hypotečního úvěru poskytnutého jiným bankovním ústavem. Na nemovitosti tedy vázlo zástavní právo již před uzavřením předmětné zástavní smlouvy a jejím uzavřením se právní postavení žalobkyně nijak nezhoršilo. Předmětná nemovitost navíc není jedinou, kterou žalovaný 2/ vlastní, není tedy zjevné, proč není možné zřídit rodinnou domácnost jinde. A konečně, žalovaná 1/ zdůraznila, že obava žalobkyně, že ztratí střechu nad hlavou, není opodstatněná, neboť mezi žalobkyní a žalovaným 2/ probíhá řízení o rozvod manželství. Žalobkyně přitom bydlí v rodinném domě, jenž je ve výlučném vlastnictví žalovaného 2/, v nikterak vzdálené době tedy bude nucena vyřešit svou bytovou situaci jiným způsobem. Žalovanému 2/ byl povolen odklad splátek, je tedy pravděpodobné, že dříve, než by se žalovaný 2/ - hypoteticky – dostal do závažnějších problémů s řádným splácením úvěru, dojde k rozvodu manželství účastníků, tím k zániku rodinné domácnosti a s tím i předmětu tohoto sporu. 4. V reakci na vyjádření žalované 1/ žalobkyně v podání ze dne 20. 10. 2020 uvedla, že neexistuje jiná nemovitost, kde by žalobkyně mohla realizovat své právo bydlení a umístit tam svou rodinnou domácnost. Jednotka [číslo] nezatížená zástavním právem je pronajata a není vhodná k bydlení rodiny. Skutečnost, že předmětný úvěr sloužil k refinancování jiného úvěru zajištěného rovněž zástavním právem k předmětným jednotkám, není pro věc relevantní. Pro věc není dle názoru žalobkyně rozhodné ani to, že mezi účastníky probíhá řízení o rozvod manželství. Žalobkyni přitom není známo, že by žalovaný 2/ vlastnil jinou nemovitost, v jiných soudních řízeních uvádí, že je prakticky nemajetný. Ze skutečnosti, že žalovaný 2/ požádal o odklad splátek, rovněž plyne důvodnost obavy žalobkyně, že žalovaný 2/ nemá z čeho úvěr splácet. 5. Žalovaná 1/ následně v podání ze dne 20. 11. 2020 uvedla, že trvá na relevanci běžícího rozvodového řízení pro projednávanou věc za situace, kdy mají manželé [celé jméno žalovaného] zúžené společné jmění manželů a rodinný dům je ve výlučném vlastnictví žalovaného 2/. Za této situace není dle jejího názoru dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, neboť případné rozhodnutí o neexistenci zástavního práva by nebylo způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobkyně, neboť ta by i nadále své právo k bydlení opírala o právní důvod, který v dohledné době„ s velmi vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou“ zanikne. Naopak vyhověním žalobě by došlo k výraznému a neúměrnému zásahu do práva žalované 1/. 6. Dne 10. 2. 2021 se ve věci konalo první jednání. U tohoto jednání doplnila žalovaná 1/ své procesní stanovisko tak, že žalovaný 2/ měl povolený odklad splátek od dubna do října roku 2020, v současnosti svůj úvěr řádně hradí. V případě, že by soud žalobě vyhověl, by žalovaná 1/ vyzvala žalovaného 2/ k tomu, aby jim nabídl jinou adekvátní zástavu, pokud by tohoto nebyl schopen, došlo by k zesplatnění úvěru a k tradičnímu vymáhání pohledávky; v konečném důsledku by mohla být exekucí postižena nemovitost, v níž bydlí žalobkyně. Žalovaný 2/ se k žalobě vyjádřil prostřednictvím své zástupkyně poprvé až u prvního jednání, a to tak, že navrhuje zamítnutí žaloby pro absenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Dle jeho názoru úmyslem zákonodárce bylo, aby se nezhoršilo postavení rodinné domácnosti, které se však v tomto případě rozhodně nezhorší, neboť úvěr byl poskytnut na refinancování jiného úvěru, předmětné bytové jednotky byly už předtím zatíženy zástavním právem. Návrh žalobkyně je v rozporu s jejími vlastními zájmy, neboť nelze vyloučit, že v případě, že by mu bylo vyhověno, toto v konečném důsledku nepovede k exekuci a k prodeji rodinného domu. Zástupkyně žalovaného 2/ má za to, že postup žalobkyně je šikanózní vzhledem k tomu, že žalobkyně žaluje o určení neexistence zástavního práva rovněž k druhé bytové jednotce, kde nikdy nebyla vedena rodinná domácnost, a žalobkyně protahuje veškerá další soudní řízení mezi ní a žalovaným 2/. <b>7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:</b> 1) Žalobkyně a žalovaný 2/ jsou manželé (dále společně též jen„ manželé [celé jméno žalovaného]“), manželství uzavřeli dne 9. 7. 2010 před Úřadem [anonymizováno] části [obec a číslo] (prokázáno oddacím listem ze dne 9. 7. 2010 na č. l. 11 verte). 2) Manželé [celé jméno žalovaného] mají dvě nezletilé dcery, [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], a [jméno] [celé jméno žalobkyně], [d