26 C 424/2019-130 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně 17. 10. 2019 podala žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem uvedeným v I. výroku s přikázáním do vlastnictví žalovaného, popř. prodejem ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku. Žalobkyně požadovala, aby jí žalovaný za období od 1. 9. 2019 do 30. 9. 2021 zaplatil 175 000 Kč (25 x 7 000 Kč), když se z bytové jednotky odstěhovala a počínaje březnem 2019 žalovaný bytovou jednotku užíval sám, tj. nad rámec jeho podílu. Ve sporné bytové jednotce se platí pouze za služby, ona si pronajala jiný byt, za který platí nájemné. V souvislosti s tím se dohodla se žalovaným, že budou společně platit za spornou bytovou jednotku a za byt, který si pronajala. Dohodu žalovaný plnil do konce srpna 2019. 2. Žalovaný nesporoval existenci podílového spoluvlastnictví a skutečnost, že v době od září 2019 bytovou jednotku užíval sám. Žalovaný sporoval povinnost k zaplacení 175 000 Kč žalobkyni, když žalobkyně z bytu odešla dobrovolně, ačkoliv v něm se žalobkyní chtěl vést rodinnou domácnost. Se žalobkyní jsou stále manželé. Děti mají ve střídavé péči. Pokud by soud žalobkyni přiznal náhradu za užívání bytové jednotky nad rozsah jeho spoluvlastnického podílu, pak by soud náhradu žalobkyni přiznal dvakrát. Žalovaný souhlasil, aby nemovitosti byly přikázány do jeho vlastnictví s tím, že žalobkyni na vypořádání jejího podílu zaplatí [částka], když žalobkyně svým chováním způsobila, že došlo ke zvýšení jejich hodnoty. V roce 2018 nechal za účelem vypořádání podílového spoluvlastnictví zpracovat znalecký posudek. Žalobkyně připravila návrh kupní smlouvy, ve které požadovala zřídit věcné předkupní právo, což pro něho bylo nepřijatelné. 3. Při jednání soudu 12. 1. 2021 účastníci učinili nesporným pevně zabudované součásti bytové jednotky. 4. S ohledem na vyjádření žalovaného soud vyšel z toho, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky (každý 1/2) nemovitých věcí uvedených v I. výroku. Dále soud vyšel z toho, že žalovaný od září 2019 bytovou jednotku užívá sám, když žalobkyně se z bytové jednotky odstěhovala. 5. Dle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Dle § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 6. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků v podílovém spoluvlastnictví setrvat nechtěl a nedospěli k dohodě o vypořádání, rozhodl soud o zrušení podílového spoluvlastnictví. Zájem o přikázání nemovitých věcí uvedených v I. výroku projevil žalovaný, s čímž žalobkyně souhlasila, a proto soud přikázal nemovité věci uvedené v I. výroku do vlastnictví žalovaného. 7. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] z 21. 8. 2018 soud zjistil, že obvyklá cena nemovitých věcí činila [částka]. Znalecký posudek Ing. [příjmení] zpracovala na základě objednávky žalovaného. Z návrhu kupní smlouvy a dohody o zřízení věcného předkupního práva s datem 30. 11. 2018 soud zjistil, že v tomto návrhu bylo zapracováno, že kupující, tj. žalovaný, zřizuje ve prospěch žalobkyně předkupní právo. Ze stejnopisu notářského zápisu z [datum] soud zjistil, že účastníci dle § 716 zákona č. 89/2012 Sb. uzavřeli smlouvu o manželském majetkovém režimu. Z nájemních smluv z [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobkyně si pronajala byt od [jméno] [příjmení] za měsíční holé nájemné 13 900 Kč. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 6. 2021, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že soud provedl opatrovnickou úpravu k nezl. dětem účastníků řízení ve formě střídavé péče. Z odůvodnění rozsudku soud zjistil, že rozpory účastníků se datovaly k roku 2016. Z nabídky soud zjistil, že banka s platností do 18. 11. 2021 nabídla žalovanému maximální možný úvěr ve výši [částka]. Ze znaleckého posudku [číslo] Ing. [jméno] [celé jméno znalce] soud zjistil, že hodnota nemovitých věcí uvedených v I. výroku celkem činí [částka] (proti znaleckému posudku žádný z účastníků neměl námitky; 1/2 činí [anonymizována tři slova]) a že obvyklé nájemné u sporné bytové jednotky činilo od září 2019 do 30. 10. 2020 částku 13 525,96 Kč měsíčně (1/2 činí 6 762,98 Kč). 8. Při jednání soudu 12. 1. 2021 žalovaný uvedl, že dosud nemá zajištěny finanční prostředky na vypořádání podílu žalobkyně, že se snaží získat hypotéční úvěr. S podáním z 18. 10. 2021 žalovaný předložil zpracovanou nabídku banky na poskytnutí hypotéčního úvěru. 9. Na základě shora uvedené vzal soud za prokázané, že hodnota nemovitých věcí k 21. 8. 2018 činila [částka], současná hodnota dle znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] činí [částka] a obvyklé nájemné za bytovou jednotku činí 13 525,96 Kč měsíčně. Účastníci o vypořádání podílového spoluvlastnictví jednali před podáním žaloby a k uzavření kupní smlouvy a dohody o zřízení věcného předkupního práva pro žalobkyni s datem 30. 11. 2018 nedošlo pro nesouhlas žalovaného se zřízením věcného předkupního práva pro žalobkyni. Finanční prostředky pro vyplacení podílu žalobkyně si žalovaný zajistil až v průběhu řízení nabídkou hypotéční banky, kterou soudu předložil 18. 10. 2021. Účastníci mají ve střídavé péči 2 děti. Žalovaný v období od září 2019 do současné doby bydlí sám, žalobkyně bydlí v jiném pronajatém bytě. Rozpory účastníků v manželství účastníků řízení se vztahují k roku 2016. 10. Účastník řízení, kterému soud přikáže do vlastnictví nemovitou věc, má za povinnost vyplatit druhému spoluvlastníkovi hodnotu jeho spoluvlastnického podílu. Při rozhodování musí soud zohlednit, zda osoba, které soud nemovitou věc přikáže do vlastnictví má již k dispozici, popř. má zajištěno financování (např. úvěrem) na vyplacení podílu druhého spoluvlastníka. Pokud žalovaný až 18. 10. 2021 soudu předložil nabídku banky na hypoteční úvěr, dospěl soud k závěru, že žalovaný nemohl požadovat, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni pouze částku [částka], když je dále zřejmé, že v čase cena nemovitých věcí roste. Žalovaný nemohl požadovat, aby mu soud uložil zaplatit žalobkyni pouze částku [částka] i z toho důvodu, že pokud účastníci v roce 2018 neuzavřeli dohodu o vypořádání podílového spoluvlastnictví, mohl sám žalovaný podat žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Nepoctivé jednání, jednání v rozporu s dobrými mravy soud na straně žalobkyně neshledal. 11. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2). 12. Pokud se žalobkyně z bytové jednotky odstěhovala a žalovaný ji od 1. 9. 2019 užíval sám, užíval tak bytovou jednotku nad rozsah svého spoluvlastnického podílu. Za toto užívání žalobkyni od žalovaného přísluší náhrada z titulu bezdůvodného obohacení. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] ve znaleckém posudku stanovil obvyklou úhradu za období od 1. 9. 2019 do 31. 10. 2020 částkou ve výši 13 525,96 Kč měsíčně (1/2 činí 6 762,98 Kč). Co se týče období od 1. 11. 2020 do 30. 9. 2021, dospěl soud k závěru, že bylo možné vyjít ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce], když šlo o bezprostředně navazující období. Za období od 1. 9. 2019 do 30. 9. 2021 žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení přísluší částka 169 074,50 Kč (25 x 6 762,98 Kč), kteroužto částku soud žalobkyni přisoudil a žalobu zamítl ve výši 5 925,50 Kč. Požadavek žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení soud neshledal v rozporu s dobrými mravy, když žalobkyně bydlí v pronajatém bytě, za které platí nájemné. 13. Návrh na provedení dalších důkaz soud zamítl, když provedené důkazy umožnily věc rozhodnout. Z téhož důvodu soud neprovedl ani jiné důkazy. 14. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s přisouzením plné náhrady nákladů řízení žalobkyni, když ze zažalované částky bezdůvodného obohacení soud žalobkyni nepřiznal pouze 5 925,50 Kč. Náhradu nákladů řízení činí náhrada nákladů řízení za soudní poplatky z návrhu na zahájení řízení ve výši 7 000 Kč, ve výši 4 900 Kč, ve výši 3 850 Kč, 3 000 Kč za znalečmé a za právní zastoupení při zažalování dvou nároků a postupném uplatňování nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.: převzetí věci 22 580 Kč (při tarifní hodnotě [částka]), režijní paušál 300 Kč podání žaloby 22 580 Kč (při tarifní hodnotě [částka]), režijní paušál 300 Kč rozšíření žaloby 5 020 Kč (při tarifní hodnotě 98 000 Kč), režijní paušál 300 Kč jednání 12.1.2021 22 980 Kč (při tarifní hodnotě [částka]), režijní paušál 300