28 C 230/2021-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 3 999 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 30. 9. 2014 pojistnou smlouvu [číslo] za účelem sjednání pojistného produktu. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala pro případ vzniku nahodilé události poskytnout žalované ve sjednaném rozsahu pojistné plnění a žalovaná se zavázala platit žalobkyni pojistné 12 728 Kč ročně. Žalovaná neuhradila pojistné splatné dne 1. 10. 2019, na což byla žalobkyní upozorněna, společně s tím ho žalobkyně upozornila na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledku neuhrazení pojistného. Žalovaná ve stanovené lhůtě pojistné neuhradila, účinky zániku pojistné smlouvy nastaly dne 24. 1. 2020. Žalobkyně tak požadovala za období od 1. 10. 2019 do 24. 1. 2020 uhrazení pojistného ve výši 3 999 Kč, včetně úroku z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 30. 9. 2014 pojistnou smlouvu [číslo] za účelem sjednání pojistného produktu. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala pro případ vzniku nahodilé události poskytnout žalovanému ve sjednaném rozsahu pojistné plnění a žalovaná se zavázala platit žalobkyni pojistné 12 728 Kč ročně. (Pojistná smlouva ze dne 30. 9. 2014). Žalovaná neuhradila pojistné splatné dne 1. 10. 2019, na což byla žalobkyní upozorněna společně s tím, že pokud dlužné pojistné neuhradí, pojištění dne 24. 1. 2020 zanikne (Upomínka upozorňující na zánik pojištění s dodejkou, upomínka spol. [právnická osoba] ze dne 12. 11. 2020). Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužné pojistné neuhradila ani v dodatečné lhůtě, došlo k zániku pojištění. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení pojistného za období od 1. 10. 2019 do 24. 1. 2020 ve výši 3 999 Kč. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně neuhradila ničeho (Předžalobní upomínka ze dne 9. 2. 2021 vč. Podacího archu). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. 7. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce takto: Účastníci platně uzavřeli pojistnou smlouvu dle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, přičemž žalobkyně měla právo na pojistné za pojistnou dobu. Žalovaná neuhradila pojistné řádně a včas, přičemž pojištění v důsledku nezaplacení pojistného zaniklo. Žalovaná svůj dluh řádně a včas neuhradila, a neuhradil jej ani na opakovanou výzvu žalobkyně, tudíž se dostala dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně od 25. 1. 2020, tj. ode dne následujícího po zániku pojištění (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě co do žalované částky. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 626 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení; výzva k plnění; písemné podání nebo návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupce žalobce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce. 10. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.