28 C 249/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 9 595 Kč s příslušenstvím. Žalobce coby příjemce příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem vozidla zjistil, že žalovaný neměl ode dne 14. 1. 2020 do 4. 6. 2020 k osobnímu automobilu [registrační značka] sjednané pojištění odpovědnosti, na základě čehož jej vyzval k úhradě příspěvku ve výši 9 595 Kč za 143 dní, když výše příspěvku činí 65 Kč za jeden den se splatností 15 dnů od doručení výzvy. Součástí požadované částky je rovněž poplatek spojený s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč. Žalovaný na výzvu žalobce nikterak nereagoval a svůj dluh neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalobce je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním příslušníkem [země] s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 [nařízení EP]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobce s rozhodnutím věci bez jednání souhlasil již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný, který je provozovatelem osobního vozidla [registrační značka], neměl v období od 14. 1. 2020 do 4. 6. 2020 (celkem po dobu 143 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 9 595 Kč, avšak ten na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil (výzvou k úhradě ze dne 9. 7. 2020). Žalovaný částku neuhradil ani v dodatečné lhůtě, a proto jej žalobce opětovně vyzval k úhradě nedoplatku společně s úrokem z prodlení v celkové výši 9 595 Kč, avšak ani na tuto výzvu žalovaný neuhradil nic (upomínkou ze dne 14. 10. 2020 a 26. 11. 2020). Právním zástupcem žalobce pak byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, na kterou žalovaný také nereagoval (předžalobní výzvou ze dne 29. 1. 2021). 7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobcem. 8. Podle ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Ačkoliv je žalovaný provozovatelem osobního vozidla, v období od 14. 1. 2020 do 4. 6. 2020 neměl sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobce, který je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby, stanovené v § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí České republiky, č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky č. 147/2017 Sb., vynásobené počtem dní (143 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno. Dále žalobci náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999Sb., ve výši 300 Kč, stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky 417/2017 Sb. 9. Žalovaný příspěvek do garančního fondu žalobce řádně a včas nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobce (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 10. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobci, který podal žalobu důvodně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 6 285 Kč sestávající ze tří úkonů právní služby do podání návrhu ve věci samé po 200 Kč v souladu s § 14b odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení; výzva k plnění; návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 189 Kč. 12. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.