35 C 90/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 977,44 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdce [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřel s žalovaným dne 15. 10. 2015 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo]. Obsahem smlouvy byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 148 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 19,92 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet povinnou minimální měsíční splátkou z čerpaných prostředků s tím, že se zároveň zavázal hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty s odkazem na Ceník účinný v době jejich splatnosti. Žalovaný své povinnosti neplnil a banka tak přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 41 477,44 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 038,72 Kč, poplatky ve výši 500 Kč, smluvní úrok ve výši 19,92 % ročně z částky 41 477,44 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 41 477,44 Kč ve výši 10 % ročně od 16. 6. 2020 do zaplacení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že banka ověřila schopnost žalovaného splácet s ohledem na typ nabízeného produktu, když dostal nabídku na základě průměrných obratů na účtu ve výši 83 775 Kč, žalovaný neměl žádné závazky a neměl negativní záznamy v registrech. Pohledávka na žalobkyni přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů: 5. Mezi bankou a žalovaným byla dne 15. 10. 2020 uzavřena smlouva označená jako smlouva o vydání kreditní karty [číslo]. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 148 000 Kč, který mohl čerpat prostřednictvím vydané kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena úrokovou sazbou ve výši 19,92 % ročně (pro bezhotovostní transakce) a sazbou 22,56 % ročně (pro hotovostní transakce). Žalovaný se úvěr zavázal splácet splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků, minimálně ve výši 300 Kč. Žalovaný se dále zavázal hradit poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. Nedílnou součástí smlouvy byly mimo jiné obchodní podmínky a ceník (viz Návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty včetně příloh). 6. Mezi stranami bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky jistiny, úroků či jiných poplatků či příslušenství úvěru, je banka oprávněna požadovat předčasné splacení úvěru (viz [anonymizováno] obchodních podmínek - Porušení smlouvy o vydání kreditní karty a její zánik). 7. Žalovaný čerpal úvěr skrze kreditní kartu s tím, že celkem ke dni 21. 2. 2020 neuhradil na jistině částku 41 477,44 Kč, na úroku částku 4 038,72 Kč a na poplatcích částku 500 Kč (viz souhrnný výpis z účtu kreditní karty). 8. V rámci prověření úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z interního ratingu, kdy o žalovaném neevidovala žádné negativní informace. Žalovaný neměl žádné negativní záznamy v registrech. [příjmení] dále uvedla, že žalovaný dostal nabídku na úvěrový rámec ve výši 148 000 Kč na základě průměrných obratů na účtu ve výši 83 775 Kč (viz odpověď [právnická osoba] na výzvu soudu ze dne 2. 8. 2021, report ze systému banky, Analýza banky). 9. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, banka přistoupila ke zesplatnění veškerých pohledávek ke dni 5. 3. 2020 dopisem ze dne 10. 3. 2020, který byl dán na poštu téhož dne. Uvedeným dopisem zároveň žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky (viz prohlášení o okamžité splatnosti dluhu včetně dokladu odeslané pošty). 10. [příjmení] uzavřela dne 7. 7. 2020 dohodu se [právnická osoba] a.s., jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení předmětné pohledávky za žalovaným s účinností od 7. 7. 2020 O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn (viz rámcová smlouva o postupování pohledávek č. [rok] ze dne 29. 8. 2018, smlouva o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] včetně přílohy [číslo] vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 5. 3. 2021 včetně potvrzení o odeslání). 11. Následně [právnická osoba] a.s. uzavřela dohodu dne 8. 7. 2020 s žalobkyní, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení předmětné pohledávky za žalovaným s účinností ke dni 8. 7. 2020 O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn (viz smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 7. 2020 včetně příloha [číslo] potvrzení úplaty ze dne 10. 7. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2020 včetně potvrzení o odeslání). 12. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dne 16. 11. 2020 (viz předžalobní výzva ze dne 16. 11. 2020 včetně potvrzení o odeslání). 13. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako pravé a pravdivé, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala. 14. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 15. 10. 2015 byla mezi bankou a žalovaným uzavřena smlouva označená jako Smlouva o vydání kreditní karty, v rámci níž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 148 000 Kč, který mohl čerpat prostřednictvím vydané kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena úrokovou sazbou ve výši 19,92 % ročně pro bezhotovostní transakce) a sazbou 22,56 % ročně pro hotovostní transakce. Žalovaný se úvěr zavázal splácet minimální splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků, min. 300 Kč. Žalovaný se dále zavázal hradit poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. Žalovaný úvěr nesplácel a ke dni 21. 2. 2020 neuhradil na jistině částku 41 477,44 Kč. V rámci posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet banka vycházela z interního ratingu, kdy o něm neevidovala žádné negativní informace, a žalovaný dále neměl žádné negativní záznamy v registrech. [příjmení] výzvou ze dne 10. 3. 2020 využila svého práva požadovat po žalovaném předčasné splacení úvěru s tím, že tato výzva byla žalovanému odeslána téhož dne a zároveň byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky. [příjmení] postoupila pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 7. 7. 2020 na [právnická osoba] a.s. Pohledávka za žalovaným byla ze [právnická osoba] a.s. postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 8. 7. 2020 O postoupení byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný na dlužné částce ničeho neuhradil, a to i přes předžalobní výzvu žalobkyně. 15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 16. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi bankou a žalovaným dne 15. 10. 2015 soud posoudil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Jelikož banka jednala z podnikatele a žalovaný z pozice spotřebitele ve smyslu ust. § 419 o. z., je nutné na předmětnou smlouvu o úvěru aplikovat rovněž zákon [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném v době uzavření této smlouvy. 17. Věřitel je dle ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 18. Soud se tak zprvu zaměřil na to, zda banka splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. 19. Zákon o spotřebitelském úvěru z důvodu ochrany spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je závažným společenským problémem (tedy z důvodu ochrany veřejného zájmu), ukládá v ust. § 9 odst. 1 osobám poskytujícím odložené platby, půjčky, úvěry či jiné obdobné finanční služby povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Toto ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008 /48/ zakotvuje princip odpovědného půjčování („ responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z judikatury citované tímto nálezem - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému