5 C 237/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 21. 5. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 970,75 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu – pojištění majetku a odpovědnosti občanů [číslo] ze dne 7. 11. 2013. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému v případě pojistné události poskytnout pojistné plnění a žalovaný se zavázal hradit sjednané pojistné ve výši 3 177 Kč ročně. Žalovaný neuhradil pojistné řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně od pojistné smlouvy odstoupila a požadovala po žalovaném uhradit pojistné za období od 7. 11. 2019 do 27. 2. 2020. Společně s pojistným žalobkyně po žalovaném požadovala uhradit náklady na upomínky. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho. 2. Žalovaný je státním občanem Polska s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť žalobkyně s projednáním bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný na výzvu soudu nereagoval. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění majetku a odpovědnosti občanů, s počátkem pojištění od 7. 11. 2013. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala pro případ pojistné události poskytnout žalovanému pojistné plnění, žalovaný se zavázal hradit pojistné ve výši 3 177 Kč ročně (Návrhem na uzavření pojistné smlouvy – pojištění majetku a odpovědnosti ze dne 6. 11. 2013; Potvrzením o uzavření pojistné smlouvy ze dne 17. 11. 2013). Žalovaný neuhradil pojistné splatné ke dni 7. 11. 2019, přičemž byl upozorněn, že pokud dlužné pojistné do 25. 2. 2020 neuhradí, pojištění zanikne (Upomínkou ze dne 6. 1. 2020). Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil pojistné ani posléze, došlo k ukončení pojistné smlouvy s účinky ke dni 26. 2. 2020 (Dopisem o ukončení pojistné smlouvy ze dne 8. 3. 2020, Upomínkou ze dne 12. 4. 2020). Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení pojistného za období od 7. 11. 2019 do 27. 2. 2020 ve výši 970,75 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho (Předžalobní upomínkou ze dne 10. 5. 2021 vč. Podacího archu z 11. 5. 2021). 7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. 8. Soud z hlediska právní kvalifikace postupoval podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, přičemž aplikoval s ohledem na vznik právního poměru mezi účastníky zákon č. 37/2003 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ ZPS“). Účastníci uzavřeli v souladu s § 2 a násl. ZPS pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění majetku a odpovědnosti. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala pro případ pojistné události poskytnout žalovanému pojistné a plnění a žalovaný se zavázal hradit stanovené pojistné. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 7. 11. 2019 a to ani v dodatečné lhůtě, v důsledku čeho pojištění v souladu s § 20 ZPS zaniklo. Ani přes výzvy žalobkyně žalovaný ničeho neuhradil, byla tak žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení pojistného za dobu pojištění, tj. od 7. 11. 2019 do 27. 2. 2019 ve výši 970,75 Kč. 9. Při právním posouzení nárokovaných nákladů spojených s upomínáním ve výši 200 Kč soud vyšel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 ke smlouvám o propagaci reklamní plochy, kde bylo mj. vysloveno, že dle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, je neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá. Ze shora uvedených důvodů soud shledal takovéto ujednání za neplatné, a žalobkyni náklady na upomínání nepřiznal. 10. Žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, a neuhradil jej ani na opakovanou výzvu žalobkyně, tudíž se dostal dle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z., tak vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky a i zaplacení úroku z prodlení, jež žalobkyně požadovala přiznat za období od 28. 2. 2020 do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 11. S ohledem na shora uvedené soud žalobě nevyhověl v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a III. tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 980,21 Kč, přičemž tato částka představuje 65,83 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 82,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17,083 % - je třeba počítat s tím, že žalobkyní označené náklady spojené s uplatněním nejsou náklady v tomto smyslu, ale jedná se o další nárok, a to upomínací náklady, čili žalobkyně požadovala celkem 1 170,75 Kč). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 1 170,75 Kč, sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a dále náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 13. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a III. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.