59 C 41/2021-38 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum], podanou u [název soudu], postoupenou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne [datum], domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 1 334 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) z titulu porušení povinností plynoucích z pojistné smlouvy označené č. návrhu [číslo], kterou účastníci uzavřeli s počátkem pojištění dne [datum] a jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli; pojistné za pojistné období bylo sjednáno na 2 660 Kč. Žalovaný nehradil pojistné řádně a včas, dlužné období je 4. 6. 2019 až 13. 9. 2019 a nad rámec dlužného pojistného požaduje žalobkyně též upomínací náklady v celkové výši 600 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalovaný není státním příslušníkem ČR, avšak v ČR bydlí, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU č. 1215/2012. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že považuje nárok žalobkyně ohledně nákladů řízení za neoprávněný, avšak je si vědom toho, že bude dluh nucen zaplatit. Náklady řízení rozporuje zejména s ohledem na zaslání předžalobní upomínky, kdy ta měla být žalobkyní zaslána na adresu, kde se již žalovaný nezdržoval. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že účastníci dne [datum] platně uzavřeli pojistnou smlouvu, kterou bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli. Pojistné bylo sjednáno s roční splátkou ve výši 2 660 Kč. Žalovanému vznikla povinnost platit pojistné v dohodnutých termínech. Žalovaný na pojistném za období od 4. 6. 2019 do 13. 9. 2019 (kdy došlo k zániku pojistné smlouvy z důvodu neplacení pojistného) ničeho neuhradil, přičemž dlužná částka na pojistném činí 734 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky, a žalovaný v řízení neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) již zaplatil. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Účastníci mezi sebou sjednali pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“). Žalovaný nezaplatil žalobkyni pojistné za stanovené pojistné období, kdy byla plně kryta rizika žalovaného z pojištění, porušil tak svou povinnost vyplývající ze smlouvy a žalobkyně má právo požadovat pojistné za dobu do zániku pojistné smlouvy. Žalovaný pojistné nezaplatil, tudíž se dostal do prodlení (§ 1968 o.z.) a v souladu s § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž ohledně doby prodlení rozhodl soud vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Při právním posouzení nárokovaných nákladů spojených s upomínáním ve výši 600 Kč (které žalobkyně požaduje s odkazem na sazebník nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění, v němž je stanoven poplatek za upomínku k zaplacení dlužného pojistného a za pokus o smír vždy po 300 Kč) vyšel soud ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 ke smlouvám o propagaci reklamní plochy, kde bylo mj. vysloveno, že dle ust. § 55 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, je neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá. Ze shora uvedených důvodů soud shledal ujednání všeobecných pojistných podmínek, odkazující na sazebních poplatků, neplatným dle ust. §§ 1813 a 1814 o.z., a žalobkyni náklady na upomínání ve smyslu ust. §§ 2048 až 2052 o.z. nepřiznal. S ohledem na shora uvedené soud žalobě nevyhověl v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 149,50 Kč, přičemž tato částka představuje 10,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,02 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,98 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 334 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku řádně (na adresu u žalovaného evidovanou, když jí žalovaný žádnou jinou adresu nesdělil), nekorigoval soud náhradu nákladů řízení v tom směru, že by náklady žalobkyni vůbec nepřiznal. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně a lhůty k plnění uvedené ve výrocích I. a III. stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.