11 C 252/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2. 7. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 121 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 11. 4. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o [anonymizováno] ze dne 11. 3. 2020 ve znění jejích dodatků, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 600 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 315 Kč, a to ve lhůtě splatnosti dne 10. 4. 2020. Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze částku ve výši 9 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud jednal v nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se z jednání omluvila, aniž včas požádala z důležitého důvodu o odročení a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Soud provedl dokazování následujícími důkazy, z nichž učinil tato skutková zjištění: Žalobkyně dne 11. 3. 2020 uzavřela s žalovaným dohodu označenou jako„ smlouva o [anonymizováno]“, ve znění dohody označené jako„ dodatek ke smlouvě o [anonymizována tři slova]“, a to za využití prostředků komunikace na dálku (prokázáno listinou označenou jako smlouva o [anonymizováno] ze dne 11. 3. 2020, listinou označenou jako dodatek ke smlouvě o [anonymizováno] č. [anonymizováno] ze dne 20. 3. 2020, všeobecnými obchodními podmínkami). Na základě této smlouvy žalobkyně zaslala žalovanému na účet ve smlouvě uvedený dne 11. 3. 2020 částku 2 000 Kč, dne 11. 3. 2020 částku 1 000 Kč, dne 11. 3. 2020 částku 1 000 Kč, dne 12. 3. 2020 částku 1 000 Kč, dne 16. 3. 2020 částku 1 000 Kč, dne 16. 3. 2020 částku 1 000 Kč, dne 17. 3. 2020 částku 1 000 Kč, dne 19. 3. 2020 částku 1 000 Kč a dne 20. 3. 2020 částku 1 600 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně). Žalovaný se uvedenou smlouvou ve znění dodatku zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni, a to včetně poplatku ve výši 3 315 Kč, přičemž peněžní prostředky měly být uhrazeny dne 10. 4. 2020 (prokázáno listinou označenou jako smlouva o [anonymizováno], listinou označenou jako dodatek ke smlouvě o [anonymizováno] č. [anonymizováno]). Žalobkyně vyhotovila celou řadu upomínek (upomínka ze dne 17. 4. 2020, upomínka ze dne 24. 4. 2020, opakovaná výzva k úhradě ze dne 1. 5. 2020 a opakovaná výzva k úhradě ze dne 25. 5. 2020). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 17. 5. 2021 předžalobní výzvu, kterou ho vyznala k úhradě dlužné částky do tří dnů (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 17. 5. 2021, podacím lístkem ze dne 17. 5. 2021). Podle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na svůj dluh ke dni podání žaloby částku ve výši 9 500 Kč. 5. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 11. 3. 2020 smlouvu o [anonymizováno], ve znění dodatku ze dne 20. 3. 2020, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky v celkové výši 10 600 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky ve výši 3 315 Kč do 10. 4. 2020. Žalobkyně žalovanému vyplatila finanční prostředky ve výši 10 600 Kč, které byly předmětem dohodnutého závazku, převodem na účet č. [bankovní účet], kam byly ve prospěch žalovaného postupně připsány ve dnech 11. 3. 2020, 12. 3. 2020, 16. 3. 2020, 17. 3. 2020, 19. 3. 2020 a 20. 3. 2020. Žalovaný však na svém dluhu uhradil ke dni podání žaloby částku 9 500 Kč. 6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení zbylé dlužné částky netvrdil. 7. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících ustanovení právních předpisů: Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění ke dni 11. 3. 2020 (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o [anonymizováno]. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o [anonymizováno] úvěru, ve znění účinném ke dni 11. 3. 2020 (dále jen„ [anonymizováno]“) je [anonymizováno] úvěrem odložená platba, peněžitá [anonymizováno], úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 [anonymizováno] poskytovatel před uzavřením smlouvy o [anonymizováno] úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše [anonymizováno] úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne [anonymizováno] úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 [anonymizováno] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli [anonymizováno] úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu [anonymizováno] úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle [číslo] věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po provedeném dokazování, na základě skutkových tvrzení účastníků a na základě shora uvedených zákonných ustanoveních má soud za prokázané, že žaloba je důvodná pouze zčásti, tedy nikoliv v plné výši. 9. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o [anonymizováno] úvěru ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2 [anonymizováno], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 10 600 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním poplatkem ve výši 3 315 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, tedy se podle § 1810 o. z. jedná o smlouvu spotřebitelskou. 10. Soud však dospěl k závěru, že účastníky uzavřená smlouva nebyla uzavřena platně, neboť žalobkyně poskytla žalovanému [anonymizováno] úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalovaného [anonymizováno] úvěr splácet, jak jí ukládá § 86 odst. 1 [anonymizováno]. 11. Neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy soud dovodil na základě aplikovaných právních předpisů, ze kterých vyplývá, že poskytovatel poskytne [anonymizováno] úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele [anonymizováno] úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění své povinnosti spočívající v posuzování spotřebitele řádně splácet úvěr. Žalobkyni se v řízení totiž nepodařilo prokázat, že by jakkoliv před uzavřením smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ač byla soudem usnesením ze dne 14. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], výslovně vyzvána, aby tak učinila, přičemž o poučení soudem podle § 118a o. s. ř. se žalobkyně připravila nedostavením se k nařízenému jednání. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně své aktivní věcné legitimace se sama připravila. Soud není