11 C 73/2021-225 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 9. 2020 u [název soudu], postoupenou [název soudu] dne 8. 6. 2021, domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 151 950 Kč z titulu náhrady škody za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně, a to za období od 5. 9. 2017 do 28. 2. 2018, kdy byla žalobkyně vedena u úřadu práce v evidenci uchazečů o zaměstnání, fakticky však měla být po celou dobu v pracovní neschopnosti. 2. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že dne 29. 1. 2015 kolem 17:10 hodin došlo v [obec a číslo] v ulici [ulice] v prostoru křižovatky s ulicí [anonymizováno] k dopravní nehodě. [ulice] nehodu způsobila [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], neboť se plně nesoustředila na řízení svého automobilu a na přechodu pro chodce srazila žalobkyni. V důsledku nehody utrpěla žalobkyně zlomeninu [anonymizováno 5 slov], řešenou operačně s následnou [anonymizováno] fixací, zlomeninu [anonymizováno 5 slov], řešenou operačně s [anonymizována dvě slova] v ortéze a chůzi s berlemi a tržně [anonymizováno] ránu v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Obviněná svým jednáním porušila povinnosti řidiče dle § 5 odst. 1 písm. b) a § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v němž byl spatřován [anonymizováno] těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1,2 trestního zákoníku. Žalobkyně podáním ze dne 20. 7. 2020 uplatnila u žalované jakožto pojistitele svůj nárok. Žalovaná svým oznámením o likvidaci pojistné události [číslo] ze dne 26. 8. 2020 odmítla žalobkyni ušlý zisk za období od 1. 9. 2017 do 28. 2. 2018 uhradit, neboť žalobkyně byla vedena v evidenci úřadu práce jako nezaměstnaná. Pro výpočet částky za období od 5. 9. 2017 do 28. 8. 2018 žalobkyně vyšla z údajů dosažených v období říjen 2016 až prosinec 2016, protože toto období je posledním obdobím, kdy žalobkyně vykonávala řádně závislou činnost a její mzda nebyla krácena o [anonymizováno] dávky z důvodu pracovní neschopnosti v důsledku úrazu ze dne 29. 1. 2015. V posledním čtvrtletí roku 2016 byl hrubý denní výdělek žalobkyně 1 776 Kč, pracovních dnů v období 5. 9. 2017 až 28. 2. 2018 bylo 127, předpokládaný hrubý výdělek žalobkyně za toto období tak měl činit 225 552 Kč, od něhož po odečtení podpory v nezaměstnanosti za období od 1. 9. 2017 do 28. 2. 2018 ve výši 73 602 Kč zbývá žalobkyni doplatit částku 151 950 Kč. Žalobkyně sice byla v období od 1. 9. 2017 do 28. 2. 2018 vedena u úřadu práce v evidenci uchazečů o zaměstnání, ale fakticky byla v pracovní neschopnosti, což je zjevné ze závažnosti úrazu, znaleckého posudku [číslo] 2019, [anonymizováno] zpráv a z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 29. 6. 2017, ve které jsou uvedeny [anonymizováno] důvody jako důvod rozvázání pracovního poměru. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí. Na svoji obranu uvedla, že ačkoliv se žalobkyně v předmětném období ucházela o zaměstnání a fakticky měla být v pracovní neschopnosti, své tvrzení nedoložila konkrétními důkazy, pouze v obecné rovině odkázala na znalecký posudek, [anonymizováno] zprávy a dohodu o ukončení pracovního poměru. Nárok na náhradu ušlého zisku podle § 6 odst. 2 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vzniká buď v průběhu pracovní neschopnosti, anebo po konci pracovní neschopnosti. Je jednoznačné, že žalobkyně v předmětném období oficiálně nebyla v pracovní neschopnosti, neboť byla vedena na úřadu práce, což se vylučuje s § 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Pro náhradu za ztrátu na výdělku je rozhodující, co bylo příčinou škody (ztráty na výdělku), neboť vztah příčinné souvislosti mezi poklesem výdělku a újmou na zdraví není dán, jestliže pracovní uplatnění žalobkyně je omezeno z důvodu nedostatku vhodných pracovních příležitostí. Žalovaná též brojila proti nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení, neboť jí žalobkyně nezaslala předžalobní upomínku ve smyslu § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z odkazu žalobkyně na řadu lékařských zpráv nevyplývá, že by léčba byla natolik časově náročná, že by žalobkyně nemohla zároveň pracovat. Do dne ukončení pracovního poměru dne 31. 8. 2017 absolvovala žalobkyně pouze jednotky lékařských či rehabilitačních úkonů do měsíce. S tvrzením žalobkyně, že její pracovní neschopnost vyplývá ze znaleckého posudku [číslo] 2019 ze dne 30. 11. 2019, žalovaná nesouhlasila, neboť posudek mimo jiné uvádí:„ středně těžká obtíž při zaměstnání a používání fyzické činnosti, těžká obtíž při výkonu povolání masérky“ a potenciál ve vztahu k jakékoliv práci, který se hodnotí v rámci kapacity, byl stanoven na 37 %, což odpovídá středně těžké obtíži, přičemž„ střední porucha znamená takový problém, který je přítomen méně než 50 % času s intenzitou, která zasahuje do každodenního života (je zřetelný), a který se děje občas během posledních 30 dní. Prokázáno nebylo ani snížení pracovní schopnosti žalobkyně. Žalovaná namítla, že vypočet výše ztráty na výdělku není správný, kdy od výdělku před pracovní neschopností by se správně měl odečítat očekávaný výdělek po pracovní neschopnosti, nikoli podpora v nezaměstnanosti. Výdělek je třeba určit jako výdělek pravděpodobný; jaký by poškozený dosáhl při práci odpovídající jeho schopnostem, kvalifikaci a [anonymizováno] stavu, již by prokazatelně vykonával, kdyby tomu nebránil nedostatek pracovních příležitosti. Nezaměstnanost žalobkyně tak nelze přičítat k tíži obviněně jako škůdce, resp. žalované, neboť zde chybí příčinná souvislost se škodním jednáním. Dále by se měl k rozdílu připočíst případný invalidní důchod, který však žalobkyně vlastní vinou opomněla získat. 4. V reakci na obranu žalované doplnila žalobkyně svá žalobní tvrzení tak, že [anonymizováno] stíhání škůdkyně bylo podmíněně zastaveno se souhlasem žalobkyně, kdy jí škůdkyně poskytla symbolický dar [anonymizována dvě slova] [částka]. Do měsíce srpna 2020 byla žalobkyni vyplacena žalovanou částka 1 224 431 Kč, a to za pracovní neschopnost, výpomoc v domácnosti, náhradu za bolestné, ztížení společenského uplatnění, lázeňský pobyt, léky a terapie (kraniosakrální či [anonymizováno]). Pracovní schopnost žalobkyně v předmětném období byla narušena v důsledku úrazu a komplikací spojených s jejich léčením, jakož i rozvoje [anonymizována dvě slova] poruchy a nezbytnosti [anonymizováno] a [anonymizováno] péče. Žalobkyně označila uplatnění svého nároku u žalované ze dne 20. 7. 2020 jako upomínku před podáním žaloby. Pracovní neschopnost žalobkyně za předmětné období je zjevná z četnosti, s jakou docházela na rehabilitace a ostatní terapie, tj. 2 - 3 krát týdně, což je časově velmi náročné. Navíc [anonymizováno], kterému je předepsána rehabilitace, má nárok na uznání za pracovně neschopného. Nelze akceptovat, že jen v důsledku zápisu do evidence úřadu práce je přerušen kauzální nexus ve vztahu k zisku, kterého by byla žalobkyně schopna dosahovat, pakliže by ke škodní události nedošlo. Žalobkyně uvedla, že později žádost o invalidní důchod podala, avšak tato byla ze strany [obec] správy [anonymizována dvě slova] zamítnuta, kdy podle [anonymizováno] komise [anonymizována dvě slova] měla být pracovní schopnost žalobkyně v důsledku úrazu snížena toliko o 20 %. 5. Při jednání konaném dne 4. 11. 2021 doplnila žalobkyně svá žalobní tvrzení tak, že dohodu o ukončení pracovního poměru sice iniciovala na vlastní žádost, ale praktická lékařka [anonymizována tři slova] by jí v té době napsaly pracovní neschopnost, nicméně to pro ni bylo neakceptovatelné, jelikož si byla vědoma, že své pracovní povinnosti neplní řádně. Neměla čas ani na svoji rodinu a dvě malé děti. O invalidní důchod nezažádala v roce 2017 z psychických důvodů, kdy si ve svých 39 letech nechtěla připustit, že by měla být invalidní. Později o přiznání invalidního důchodu zažádala, avšak ten jí přiznán nebyl. Řízení o přiznání invalidního důchodu je nyní ve fázi soudního přezkumu u správního soudu [název soudu]. Žalobkyně uvedla, že po opuštění zaměstnání chtěla začít podnikat jako masérka, což se jí povedlo, ale šlo to pouze rok až rok a půl, kdy musela jít v roce 2019 na další [anonymizováno] s klíční kostí. V březnu 2021 se vrátila do zaměstnání na [anonymizováno] pozici jako [anonymizována dvě slova], přičemž tato práce sestává zhruba ze 70 % z činnosti v kanceláři a 30 % z obchůzek po úřadech. 6. Na prvním jednání konaném dne 4. 11. 2021 soud žalobkyni vyzval k doplnění skutkových tvrzení a k doplnění označených důkazů dle § 118a odst. 3 o. s. ř. stran tvrzení, že u žalované uplatnila svůj nárok a že svůj pracovní poměr ukončila ze [anonymizováno] důvodů v důsledku úrazu. Dále byla žalobkyně vyzvána k dodání dalších lékařských zpráv a vyjádření ošetřujícího lékaře ohledně vzniku pracovní neschopnosti u žalobkyně v předmětném období. Druhé jednání ve věci bylo nařízeno na 15. 2. 2022, které se konalo v přítomnosti zástupců účastníků a žalobkyně. Následně bylo jednání odročeno za