12 C 220/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 30. 3. 2022, domáhala na žalované zaplacení částky 3 836,23 Kč s příslušenstvím, a to z titulu porušení povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) dne 17. 8. 2017. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout kontokorentní úvěr do limitu ve výši 118 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 12 % ročně, včetně ceny za služby spojené s vedením kontokorentu. Žalovaná porušila povinnosti plynoucí ze shora uvedené smlouvy, když překročila povolený limit kontokorentu a ani přes výzvy žalobkyně jej nevyrovnala. Z důvodu závažného porušení smluvních povinností přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně s účinností ke dni 26. 4. 2021 k převedení pohledávky na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky s úroky. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2021 s účinností ke dni 1. 9. 2021. Žalovaná ani v návaznosti na předžalobní upomínku dluh vůči žalobkyni neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba nejprve doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s.ř. na obě adresy uvedené v žalobě i na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) mezi sebou dne 17. 8. 2017 uzavřely smlouvu označenou jako„ Smlouva o úvěru“, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 118 000 Kč. Dle podmínek Smlouvy se žalovaná zavázala nepřekročit povolený limit kontokorentu, neboť překročení limitu je považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku. Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně a sazebník (smlouvou úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem). Ani přes upomínky žalobkyně však žalovaná nepovolený debetní zůstatek nevyrovnala. Jelikož žalovaná dlužnou částku splátek a dalších poplatků neuhradila ani na opakované upomínky, předchůdkyně žalobkyně využila svého práva dle úvěrové smlouvy, která ji opravňovala v případě prodlení dlužníka požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, a s účinností ke dni 26. 4. 2021 úvěr zesplatnila (tj. odstoupila od smlouvy) a od tohoto data požadovala po žalované okamžité vrácení poskytnutého plnění, a to včetně dlužných poplatků a smluvního úroku (poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 31. 1. 2021). Pohledávka za žalovanou odpovídající žalované částce byla postoupena z [právnická osoba] na žalobkyni (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2021, seznamem postupovaných pohledávek - položka [číslo] potvrzením o zaplacení kupní ceny). O postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 20. 11. 2018 (oznámením o postoupení pohledávky, podacím lístkem). Předžalobní upomínkou žalobkyně žalovanou vyzvala k neprodlenému zaplacení dlužné částky (předžalobní upomínkou ze dne 21. 1. 2022, podacím lístkem). Žalovaná z celkové dlužné částky, která se skládá z jistiny ve výši 3 836,23 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 135,75 Kč, úroku kapitalizovaného částkou 263,47Kč, zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem ve výši 12 % ročně, neuhradila ničeho. 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru s odkazem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k následujícímu právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednanými úroky. Žalovaná v daném případě vystupovala jako spotřebitel, přičemž před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně poskytla žalované relevantní informace dle ust. § 1820 o. z. a ust. § 1811 o. z. Žalobkyně dle výše uvedené smlouvy poskytla kontokorentní úvěr ve výši 118 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni včetně sjednaných úroků, tuto povinnost však žalovaná nesplnila a ocitla se v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Žalobkyni tak vedle nároku na vrácení úvěru vzniklo právo požadovat po žalované také zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o počátku prodlení soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, včetně smluvených poplatků, jejichž výše vyplývá z transakční historie a z ceníku žalobkyně, tak i co do smluveného úroku, i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s ust. § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupen ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 836,23 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 10. Lhůtu k plnění soud ve výroku I a II stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 11. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.